Barma

, Barmský svaz, barmsky Myanmar, Myanmar nainngamto – stát v jihovýchodní Asii; 676 577 km2, 44,5 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 66 obyv./km2, hlavní město Rangún (Yangon; 3,9 mil. obyvatel, 1995); úřední jazyk barmština, měnová jednotka 1 kyat (MMK) = 100 pyasů. Administrativní členění: sedm států a sedm oblastí; okrajové části Barmy kontrolují separatisté. – Na severu zasahují výběžky tibetsko-himálajské horské soustavy (až 5 881 m n. m.). Podél barmsko-indických hranic horská soustava, končící na jihu Arakanským pohořím (3 053 m n. m.). Střed Barmy tvoří nížina hlavní řeky Iravadi a východ vyplňuje Šanská plošina s hlubokými údolími řeky Salwin a jejích přítoků. Barma má vlhké a teplé monzunové podnebí s bohatými srážkami (5 000 – 6 000 mm ročně), jen severní cíp země tvoří přechod k subtropickému podnebí. Tropické deštné pralesy s cennými dřevinami i opadavé lesy kryjí téměř polovinu státu. – Mnohonárodnostní stát; Barmánci tvoří asi 72 % obyvatel, většinu území však obývají Šanové (9 %), Karenové (7 %), Arakánci, Čjinové aj. Buddhismus vyznává 87 % obyvatel, menšiny křesťanů a muslimů. Negramotnost relativně nízká (17 % analfabetů), přirozený přírůstek obyvatelstva je 1,2 % ročně. Urbanizace 27 % (1997). – Chudá agrární země, hrubý národní produkt činí 1790 USD/obyv. (1996). V zemědělství pracuje 63,4 % ekonomicky aktivního obyvatelstva (1996). Orná půda 15 %. Hlavní plodinou je rýže (16,6 mil. t, 1998). Chov skotu a prasat. Významná těžba dřeva. Ropa, rudy. Průmysl zpracovává zemědělské produkty a těžené suroviny. – Ve 4. – 2. tis. př. n. l. přišli na území Barmy monkhmerské kmeny, od 2. tis. př. n. l. pronikaly tibeto-barmské kmeny, v 1. tis. př. n. l. Pjuové, vlastní předkové Barmánců. V roce 849 poprvé doloženo království Pugam. Jeho vládce Anovatcha sjednotil Barmu. Vroce 1293 byl Pugam vyvrácen Mongoly; vznikly jednotlivé státy, z nichž největší byly monská říše Pegu, barmský stát Taunngu a šanská Ava. V 17. a 18. stol. sjednoceny, od pol. 18. stol. vytvářen centralizovaný stát (Alaunpchuya, kounbhaunská dynastie); počátek pronikání Velké Británie a Francie. Výsledkem britsko-barmských válek (1824 – 26, 1852, 1885 – 86) bylo podmanění Barmy. 1. 1. 1886 prohlášena provincií Britské Indie a 1937 britskou korunní kolonií. V letech 1942 – 45 okupována Japonci, kteří Barmě poskytli formální nezávislost. 4. 1. 1948 vyhlášena nezávislost a vznikl Barmský svaz. Po vojenském převratu 2. 3. 1962 (U Nei Win) vyhlášen program barmské cesty k socialismu. 1974 – 89 název Socialistická republika Barmský svaz, 1989 Svaz Myanmar. 1988 – 89 rozsáhlé nepokoje proti vojenskému režimu tvrdě potlačeny armádou. V řadě oblastí nadále existují separatistické tendence (Karenové, Šanové aj.). Barma je nezávislý stát, republika. V čele státu předseda Rady pro obnovu zákonnosti a pořádku ve státě (SLORC). Poslední volby do 485 členného Lidového shromáždění se konaly 27. 5. 1990, parlament se dosud nesešel; veškerou moc soustřeďuje ve svých rukou vojenská vláda reprezentovaná SLORC. Předseda Rady pro obnovu zákonnosti a pořádku ve státě Than Šwei.

Ottův slovník naučný: Barma

Barma (Birma, Burma) bývala dříve rozsáhlá, samostatná říše v Zadní Indii, nyní jsou části její větším dílem přivtěleny anglickým državám, jako Barma Dolní (od r. 1852) a Barma Horní (od r. 1886). – Barma Dolní neboli, jak do roku 1886 zvána byla, Barma Britská, leží mezi 9° 55' a 21° 55' s. š. a 92° 10' a 99° 30' v. d. a má na 225.812 km2 3,736.771 ob. (1881); rozkládá se podél západ. pobřeží Z. Indie, od hranic okresu čittagonžského (v Bengálu) na jih až do poloostrova malajského, a obsahuje hlavně provincie Arakan, Pegu (s oddělením Iravadi) a Tenasserim, jež zároveň tvoří čtyři oddělení čili divise, v něž Barma Dolní administrativně jest rozdělena; čtyři tyto divise rozděleny jsou dále ve 20 okresů; každý okres jest pod správou úředníka (Deputy Commissioner), divise pod kommissionářem a celá Barma Dolní pod hlavním kommissionářem (Chief Commissioner). Arakan jest pruh hlavně na záp. straně pohoří Arakan-Yomy; Poiravadí a Pegu rozkládají se po obou stranách dolního toku Iravadi, západně až k moři; Tenasserim od ř. Sittangu na jih. Horstvo skládá se z několika hřbetů s převládajícím směrem severojižním; hlavní jest Arakan-Yoma, vznikající na severu v Manipuru a končící na jihu v mysu Negrais; pak jest Pegu-Yoma a Tenasserim-Yoma. Se směrem těchto pohoří srovnává se také směr řek, jakož jsou Iravadi, Sittang, Saluin a ř. Tenasserim; dolní čásť Iravadi tvoří rozsáhlé delta, úrodnou čásť prov. Pegu, k němuž se druží dolní čásť Sittangu; menší řeky, hlavně v Arakanu, jsou Naaf Kuladan, An a Sandoway; při ústí spojuje se se Saluinem ř. Attaran, a v Tenasserimu jsou ještě ř. Tavoy a Pak-Cau. Sittang a Saluin vtékají v záliv Martabanský; při záp. Arakanu nalézají se ostrovy Ramri a Ceduba (vulkanické); v pokračování Arakan-Yomy jsou Andamany a Nikobary, a na záp. Tenasserimu jest archipel Merguiský. Geologicky známe jižní čásť Arakanu, kde jest útvar křídový, a starší tertiér (eocén), jakož i útvar triasový, v Arakan-Yomě, na hranici Arakanu a Pegu; Poiravadí a Pegu mají útvary tertiérní, jež nalézáme též podél Sittangu. Dále k východu jsou horniny metamorfické a v Tenasserimu útvar kamenouheIný (kamenouhelný vápenec). Minerální bohatství jest značné, v obvodu Arakan-Yomy, kde se dobývá petrolej na ostrově Ramria, Boronga a v Thajetmaju, hnědé uhlí v Arakan-Yomě, vápenec též v Yomě, od Thajetmaja k Basseinu, v Pegu hlavně laterit (zemitý hnědel), v Tenasserimu cínovec, zlato, olověný leštěnec, antimonit a jiné. Barma Dolní jest provincie velmi rozkvétající, což viděti jest hlavně v poměrech obyvatelstva: roku 1855 bylo obyvatelstva 250.000 duší, r. 1881 3,736.771 d. Toto skládá se z 2,612.274 Barmánů, 154.553 Talaingů, 518.294 Karenů, 55.015 Činů nebo Khajinů, 35.554 Taungthů, 27.598 Kvaimiů, Mroů a jiných, 59.723 Šanů, 12.962 Číňanů a 246.289 Indů. Vzhledem k náboženství bylo: 3,251.584 buddhistů, 143.581 ctitelů natů, 88.177 hindů, 168.881 muham., 84.219 křesťanův a jiní. Všichni Barmáni jsou buddhisté; ale také mnozí z ostatních obyvatelů hlásí se nyní k buddhismu, jelikož se to pokládá za znamení civilisace a vznešenosti; buddhismus jest rázu zvaného jižním; panuje ve formě čisté a příjemné a jsa prost veškerých sekt nerozeznává ani tříd ani kast. V provincii napočteno r. 1881 6498 phungijů čili kněží, tedy jeden na 500 obyv. Ctitele natů (duchů zlých i dobrých) obývajících v přírodních předmětech pozemních i nebeských, a zasahujících do záležitostí lidských, nalézáme hlavně u Karenů, Činův a jiných horských kmenů. Mezi křesťany bylo 7866 Evropanů, 4998 Eurasiů (míšenců) a 71.335 domorodců (hlavně Karenů). Před připojením Barmy k britským državám zela velká propast mezi Barmány a Kareny, tito pokládali ony za své utiskovatele; ale za panství anglického osvobozeni od tohoto útisku přizpůsobují se Karenové více zvykům barmánským. Hlavně však na ně působili missionáři odvrátivše je od kultu natů ke křesťanství; jestiť mezi Kareny již asi 451 křesťanských farností s kostely a školami. Také mezi Barmány jsou školy klášterní velmi důležité. Před příchodem Angličanů měla každá ves klášter (kijaung), kde se hoši učili čísti a psáti a kde mnichové vyučovali je ve věcech náboženských. Tito mniši požívají všude značné pocty. Co do povahy jest Barmán směsí různých vlastností: jednak tichý a zákona poslušný, jinak zase bývá výbojný a násilný, nestálý a dráždivý, popudlivý, vedlé toho i lehkovážný a zábavy milovný. Většina hlavně vznešeného obyvatelstva jest spokojena s vládou anglickou, jelikož se jim za britské okkupace dobře daří. Ženy mají svobodnější a šťastnější postavení nežli ženy indické; neboť mohou se zcela volně pohybovati, obstarávají domácnost, koupě a j., vedou též obchod a vykonávají i jiné práce. V celku žijí obyvatelé pohodlně, hlavně Barmáni. Není sice mezi nimi mnoho boháčův, ale také ne mnoho lidí zadlužených. Také není tam dědičných pohlavárů, šlechticův a velkostatkářů. Domy a chýže jsou z větší části ze dřeva a bambusu, vyvýšené na kolech do země zaražených; chudší domky jsou zrobeny jen z bambusu a kryty jsou slamou nebo palmovými listy; lepší domy jsou z dobrého dřeva, krášleny řezbami, kryty slamou, taškami nebo šindelem a mají prkennou podlahu. V odlehlejších částech země, kde Karenové mění často svá obydlí, obývá několik (deset až dvacet) rodin pod jednou společnou střechou; tato společná obydlí (teh) bývají obyčejně 8–10 stop nad zemí, na ochranu proti divé zvěři nebo proti škodným výparům. Dětské sňatky jsou skoro neznámy; mladí lidé vyhledávají se podlé náklonnosti, ale dosti často matky ujednávají známosti a vykonávají na ně vliv více dobrotivostí než násilím. Polygamie jest dovolena, ale jen zřídka se přihází, a to jen u bohatších lidí. Rozvod jest snadný, rodiny četné. U ostatních kmenů jsou zvyky poněkud jiné, ač nyní se také značně vytrácejí a obyčejům barmánským přizpůsobují. – Zemědělství jest hlavním zaměstnáním lidu; pěstuje se hlavně rýže, čímž zaměstnávají se asi 3/5 obyv., vedlé toho bavlna, sesam a tabák. Sklizeň rýže jest jen jedna, půda jest výnosná nepotřebujíc žádné zvláštní úpravy; stačí zde roční záplavy hojných dešťův a popel spálených strnišť. Zvláště úrodná krajina jest údolí Iravadi. Rýže se vyváží u velkém množství (za 60,000.000 zl. ročně). Tabáku plodí provincie asi 10,000.000 lib., avšak ještě dováží se, jelikož spotřeba v zemi jest velká. Dále vyrábí se cukr, ale rovněž se ještě dováží. Juta roste přirozeně, ale ještě se dostatečně nepěstuje. Mimo to vyváží se dříví, barvivo zvané kuč (katoču od Acacia catechu), kůže; v poslední době pěstuje se i pšenice. Značný průmysl v Barmě provozují rýžové mlýny, kde se rýže zprošťuje slupek; jest jich tam 49, z nichž 28 v Rangúnu. Mimo to má Barma asi 20 parních pil. Další výrobky jsou: hedvábné látky, hliněné a lakované zboží (na podkladě pleteném z bambusu). Barmáni jsou dobří řezbáři ve dřevě; dále shotovují lodi, vozy, rohože, papír, deštníky, různé stříbrné a zlaté předměty a j. Lesy poskytují hlavně tíkové dřevo (Tectona grandis). Důchody provincie od připojení k državám anglickým značně se zvětšily: asi z 1 mill. lib. r. 1855 na 3 mill. lib. roku 1882. Kommunikace děje se částečně po dráze (dvě trati po 262 km), po vodě (parníky a obyčejné lodi) a po cestách, jichž však dosud není s dostatek. O pořádek a bezpečnost v zemi pečují soudy a policejní moc (7131 mužů). Vyučování obyvatelstva nalézá se v řízení zvláštního odboru; vláda dohlíží na celý postup a podniká vyšší vychování, kdežto všeobecné vychování ponechává se školám domácím a klášterním. Také jest zde mnoho škol missijních. Dle censu roku 1880 bylo 46,05 % mužského a 3,6 % ženského obyvatelstva, již uměli čísti a psáti. V provincii bylo 21 tiskáren. Vojska r. 1882 bylo 5106 mužů. Provincie obsahuje 20 značnějších měst, z nichž Rangún jest hl. městem (134.176 ob.). Podnebí provincie jest dosti mírné a stejnoměrné. – Dějiny. V starých dobách byla Barma známa jako regio Chryse nebo »Zlatý Chersones«. Domácí tradice tvrdí, že indický princ z Benaresu již několik století před Kr. založil království na pobřeží arakanském, a že jižní části olidněny byly osadníky s pobřeží Koromandelského v jižní Indii. Jisto jest, že buddhismus dostal se tam z Indie velmi záhy, dle udání r. 146 po Kr. Kdežto tímto způsobem civilisace přicházela ze sev.-západu, udály se vpády různých kmenů původu tibetočínského ze severovýchodu jakož i od jihovýchodu ze Siamu. Tito založili ponenáhlu tři království: Arakan na západě, Avu na horním Iravadi a Pegu na dolním Iravadi. Tato království bojovala proti sobě, a s počátku mělo Arakanské převahu. Avšak r. 1750 povstala mocná dynastie, založená Alaungpajem neboli Alomprem v Avě (z níž pocházel také král Thíbau). Tito podmanili celou Barmu, vtrhli do Assamu, tehdáž samostatného, a podnikli několik vpádů do britského Bengálu. Z toho vznikla jim válka s Angličany, kterou lord Amherst r. 1824 prohlásil. Tři sbory vyslány: do Assamu, do Arakanu a k ústí Iravadi. Válka trvala dvě léta, až r. 1826 král Avy podepsal smlouvu u Jendábu, kterouž vzdal se nároků na Assam a odstoupil Angličanům Arakan a Tenasserim. Tím arci nepřátelství Barmánů k Angličanům nezastaveno; jeviloť se dále v surovostech proti britským lodím a námořníkům. Protesty neměly výsledku. To se několikráte opakovalo, až r. 1852 prohlášena druhá válka barmská. Údolí Iravadi od Rangúnu až k Promu podmaněno za několik měsícův a, jelikož král nechtěl podepsati smlouvu, byla tato čásť (20. pros. 1852) jako provincie Pegu přivtělena Arakanu a Tenasserimu. Roku 1862 celá provincie byla ustavena a podřízena hlavnímu kommissionáři. Jest to Barma Dolní. Za vlády anglické Barma rychle se vyvinovala a prospívala, jak již vylíčeno. V pozůstalé samostatné Barmě na sever od prov. Pegu brzo po druhé válce barmské přišel na trůn král Mindon, jenž se měl přátelsky k vládě britské a nebyl proti zavádění západní civilisace. R. 1867 uzavřel smlouvu ustanovující vydání zločinců, povzbuzení obchodu a utvrzení přátelských poměrů mezi oběma mocnostmi; také ustanoven byl vyslanec v Mandalaji. Avšak když Mindon r. 1878 zemřel zanechav trůn synu Thibauovi, nastala změna v poměru obou říší. Děsné popravy členů královské rodiny, nevlídnost barmské vlády a nedůstojné chování se k vyslanci britskému vedlo k odvolání britského zástupce na dvoře mandalajském. Byly sice později učiněny dva pokusy k obnovení přátelství, ale bez žádoucího výsledku. Mezi tím však množily se žaloby na násilí a neslušnosti vlády barmské; zřizovalať monopoly neberouc ohledu na smlouvu z r. 1867 a vstupovala ve vztahy k jiným mocnostem evropským na ujmu Anglie a konečně neoprávněným požadavkem 2,300.000 zl.) na obchodní společnosti »Burma-Bombay-Trading-Corporatio◁ zavdala příčinu k válce. Dne 14. listopadu 1885 vtrhlo britské vojsko do Barmy pod gen. Prendergastem a za čtrnácte dní zmocnilo se Mandalaje a zatklo krále Thibaua. Tím padla Barma dosud neodvislá v moc Angličanů; v březnu 1886 byla přivtělena k Britské Indii a podřízena hlavnímu úředníku Britské Barmy jakožto provincie Barma Horní. Šanské státy vých. od Barmy H. ponechány zatím při své ústavě, jen poměr jejich jaksi upraven na způsob manských států. – Barma Horní má rozlohu 258.900 km2, na nichž žije na 3–3,5 mill. obyv. Větší čásť jsou Barmáni (jejich vlastní název jest Mran-má), mimo to Talaingové, Taunghtové, Karenové, v hornatých krajích k východu; na severu jsou Činové, Kakhajenové, Singfu a j. První starostí anglické vlády bylo zjednati pokoj a pořádek v zemi, a dílo to pokračuje uspokojivě. Co do správy rozdělena Barma H. na 17 okresů ve čtyřech odděleních nebo divisích (severní, střední, jižní a východní). Severní části pohoří dříve již uvedených probíhají touto provincií – podobně též horní toky řek Iravadi a Sittangu. Krajina není tak úrodná jako Barma Dolní, ale přece plodí rýži, kukuřici, proso, pšenici, luštiny, tabák, bavlnu, sesam, hořčici a indych. Cukr vyrábí se hlavně z palmyry (Borassus). Jakýsi druh čaje poskytuje rostlina Elaeodendron persicum, z něhož připravuje se hlapét, nakládaný čaj. Dále plodí Barma Horní mango, tamarind, guavu (Psidium), oranže, banány a j., pak různé druhy zeleniny a koření. V lesích jest nejcennější dřevo tík. Na nerosty jest dosti bohata. Zlato v řekách, železné rudy v archaických horninách, petrolej na bř. Iravadi; hlavním však minerálním výtěžkem jsou rubíny, safíry a džéd. Uložení rubínův a safírů nalézá se hlavně sev-vých. od Mandalaje. Rubíny z těch dolů jsou nejlepší ve světě a počtem nad safíry převládají; džéd jest hlavně v okolí Bhama. Divá zvěř jest velmi hojna: sloni, nosorožci, tygři, levharti, medvědi a j., podobně jeleni a jiná zvěř. Domácí zvěří jsou sloni, buvoli, voli, koně, osli, mezci atd. Důchody provincie byly také upraveny a pocházejí hlavně z daně domovní a z výnosu dráhy; předpokládá se, že důchod (bez dráhy) na r. 1889–90 bude 7,550.000 zl. Hlavním kommunikačním prostředkem jest dráha v údolí Sittangu z Toungú do Mandalaje, asi 354 km dlouhá, otevřená 1. kv. 1888. Také byly zakládány a opravovány cesty. Vojsko, jehož tam dříve bylo 26. 400 m., bylo ztenčeno r. 1889 na 12.000 m., za to však policie rozmnožena na 17.000 mužů z různých kmenův indických. Umělecké a průmyslové výrobky jsou různé a byly částečně uvedeny již u Barmy Dolní. Charakteristické jsou různě zdobená a vyřezávaná náboženská stavení, paláce a kláštery; velmi často jsou části těchto zlaceny; »daghoby« (schránky ostatků) mají podobu zvonů, stavěny z cihel a jsou často zlacené. Obyčejná stavení jako v Barmě Dolní. Spracování bavlny obstarávají ženštiny; na mnohých místech vyrábějí se látky z hedvábí čínského. Vyrábí se dále: hliněné zboží, železné, stříbrné, zlaté a lakované předměty; ve velkém rozsahu slévají zvony. – Barmáni náležejí do skupiny tibetobarmánských řečí a mají zvláštní písmo, pocházející sice z Indie, které však vyznačuje se zvláštní okrouhlostí písmen; jest to zaokrouhlená odrůda hindského písma Deva-Nagri. Při zavádění buddhistického náboženství a literatury zavedeny také výrazy z dialektu Páli, ale těch se v obecné mluvě málo užívá. Jejich díla metafysická jsou psána v Páli, ale při jejich opisování užívá se nynějšího písma vyjmouc dílo Kambhava (návody při obřadech kněží), o němž se tvrdí, že prohlášeno a stvrzeno Gautamou samým, pročež požívá hluboké pocty. Barmánské knihy skládají se z listů palmyrových, na nichž se písmena vrývají železným hrotem; obyčejně se pak to písmo potírá rozetřeným dřevěným uhlím, rozdělaným se zvláštní gummou (z Dipterocarpus grandiflora), jež zároveň chrání listy proti hmyzu. Jejich literatura vůbec má z větší části původ z Indie. Jejich hlavní metafysická díla jsou: Bee-da-gat thoon-bon, obsahující řeči a rozpravy Gautamy, návody pro kněze, učení o dogmatické filosofii atd., pak Baideng, dílo v Páli o mathematice a astrologii. Mimo to mají díla o chronologické historii, medicině, topografii, pak ballady a romány; knihovny nalézají se hlavně při klášteřích. Velké oblibě těší se divadelní hry; též jsou Barmáni milovníky zpěvu a hudby. – Srov. Fytche A., Burma Past and Present; Burmah Gazetteer (2 sv.); Mason, Burma (nové vyd. od Theobalda); Theobald, Geology of Pegu; Blanford & Medlicott, Geology of India; Dr. S. Kurz, Flora of British Burma (1878). Fl.

Tabulka: Barma- Predstavitele
PREZIDENTI
1948 – 1952 So Šwei Thaik (prozatímní)
1952 – 1957 Bha U
1957 – 1962 U Win Maun
1962 – 1981 U Nei Win (1962–74 předseda Revoluční rady)
1981 – 1988 U San Ju
1988 U Sein Lwin
1988 U Maun Maun
PŘEDSEDOVÉ STÁTNÍ RADY PRO OBNOVU ZÁKONNOSTI A POŘÁDKU
1988 – 1992 So Maun
1992 – 1997 Than Šwei
PŘEDSEDA STÁTNÍ RADY PRO MÍR A ROZVOJ
od 1997 Than Šwei
 
Tabulka: Barma- Spravni Cleneni
Územní jednotka Rozloha (km2) Počet obyvatel (1994) Správní středisko
STÁTY:
Arakan 36 778 2 482 000 Sittwe
Chin 36 019 438 000 Falam
Kachin 89 041 1 135 000 Mýitkyiná
Karen 30 383 1 323 000 Pa-an
Kayah 11 733 228 000 Loi-kaw
Mon 12 297 2 183 000 Moulmein
Shan 155 801 4 416 000 Taunggyi
PROVINCIE:
Iravadi 35 138 6 107 000 Bassein
Magwe 44 820 4 067 000 Magwe
Mandalaj 37 024 5 823 000 Mandalaj
Pegu 39 404 4 607 000 Pegu
Rangún 10 171 5 037 000 Rangún
Sagaing 94 625 4 889 000 Sagaing
Tenaserim 43 343 1 187 000 Tavoy
 
Související hesla