Barrande Joachim

, francouzský geolog a paleontolog. Více než polovinu života prožil v Čechách, kde se věnoval výzkumu zkamenělin českých starších prvohor. Hlavní dílo: Systême silurien du centre de la Bohême (Silurský systém středních Čech, 22 svazků). Sbírky a bohatou knihovnu věnoval Národnímu muzeu v Praze.

Ottův slovník naučný: Barrande Joachim

Barrande Joachim, slavný geolog a badatel v oboru českého útvaru silurského. Narodil se dne 11. srpna 1799 v městečku Saugues (dep. Haute-Loire) ve Francii ze zámožné rodiny statkářské. Vzdělání svého nabyl na École polytechnique a na École des ponts et chaussées v Paříži (1819–1824), kdež vedlé věd inženýrských se zvláštní zálibou a pílí studoval i vědy přírodní (u Cuviera, d'Orbigny-ho, Jussieua, Prévosta, Brongniarta, Deshayesa a jiných). Věnoval se původně inženýrství a byl po několik let v tomto oboru prakticky činným (stavěl mosty přes řeky Garonne a Dordogne). Svou ryzí povahou a důkladným vzděláním vzbudil pozornost vyšších kruhů společenských tak, že povolán byl na dvůr francouzský, kdež působil jsa učitelem věd přírodních a mathematických Jindřicha hrab. ze Chambordu, vnuka Karla X. Po vypuzení panující rodiny Bourbonské z Francie (1830) provázel královský dvůr nejprve do Anglie, pak do Skotska a konečně do Čech (1831). Zde sídlil s královskou rodinou nejprve na zámku buštěhradském a pak na hradě pražském, maje stálé účastenství ve vvchování mladého Chamborda. V těch dobách seznámil se Barrande s domácími učenci, zejména s hrabětem Kašparem ze Sternberga, Cordou, Zippem a Palackým, který mladého prince po nějaký čas v jazyce německém cvičil. Avšak již roku 1833 složil Barrande svůj úřad vychovatelský při dvoře bourbonském a navrátil se opětně k technickému povolání.V těch dobách šlo totiž o prodloužení koňské dráhy pražsko-lánské podél Berounky až do uhelných pánví radnických a plzeňských. Barrande převzal vyměřování trati vedoucí přímo přes staré, na trilobity bohaté skály u Skrej a Tejřovic, kteréžto zaměstnání vzbudilo v něm první pohnutku ku pozdějšímu podrobnému výzkumu českých silurských skal. Pracím těm věnoval Barrande 44 let svého života. Po celou tuto dobu zastával však ještě úřad správce velké části privátního jmění svého bývalého svěřence, jemuž po celý život svůj přátelsky a věrně byl oddán. Barrande zemřel dne 5. říj. 1883 ve Frohsdorfu u Vídně, krátkou dobu po smrti Chambordově, vykonav ještě poslední vůli jeho. První výsledky badání svého uložil Barrande v předběžné zprávě Notice préliminaire sur le Système Silurien et les Trilobites de Bohęme, 1846 v Lipsku vydané. V této práci poprvé vylíčil všeobecné geologické poměry terrainu jím zkoumaného, rozděliv jej na 8 vrstevních stupňů (étage), jež, jak po sobě z dola nahoru následují, písmenky A–H označil a zároveň o každém z nich ukázati se snažil i aequivalenci s ustanovenými již stupni palaeozoického souvrství anglického. Hlavní výsledky badání Barrandeova uloženy jsou však v monumentálním díle jeho Système Silurien du Centre de la Bohęme, jehož prvý díl (4° Praha a Paříž 1852) obsahuje vedlé výtečného geologického náčrtu (esquisse géologique) našeho siluru i objemnou monografii českých trilobitů. Díl tento vyvolal nemalý obdiv veškerých odborníků netoliko důkladností spracovaného materiálu, nýbrž i obsáhlou znalostí veškeré literatury, jakož i dosud nepřekonanou věrností a zřetelností výkresů. Barrandeovi udělena za toto dílo cena Wollastonova geologickou společností londýnskou. Pak následovaly v malých přestávkách ostatní díly, obsahující popsání a vyobrazení Cephalopodů, Pteropodů, rozličných raků, Brachiopodův a Acephalů, celkem 22 svazků (dohromady as 6000 str. textu a 1160 tabul). Ke studiím svým snesl Barrande tak ohromný materiál, jaký dosud v žádné jiné zemi nasbírán nebyl. K účelu tomu přiučiv se záhy i jazyku českému vycvičil si Barrande s velkým nákladem sbor dělníků a sběratelů, kteří na místech jím ustanovených po dlouhá léta netušené množství zkamenělin těžili. Vědeckému svému zaměstnání obětoval Barrande, velkou čásť svého jmění, veškeré příjmy i osobní pohodlí. V poslední vůli své jmenoval Barrande Museum království Českého universálním dědicem netoliko svých sbírek (z nichž nejcennější jest sbírka originálů, t. j. těch zkamenělin, které na tabulích díla jeho vyobrazeny jsou), nýbrž i své knihovny, jakož i neuveřejněných manuskriptů. Témuž ústavu odkázal ještě 10.000 zlatých jakožto příspěvek k uhrazení útrat k ukončení jmenovaného díla potřebných a doporučil Museu zároveň dva v Praze žijící odborníky (professora Waagena a Nováka), jimž ukončení nedodělaných partií svěřil (Coelenterata, Echinodermata a Gastropoda). Barrandem zvláště ustanovené komité (prof. Frič, prof. ryt. Kořistka, dr. Prachenský a slečna Girardeauova, zesnulý professor Krejčí a dr. Bellot nahrazeni prof. Vrbou a knihkupcem Tempským) dbá, by dílo toto ve smysle jeho provedeno a ukončeno bylo. Výsledky prací Barrandeových podávají nám netoliko úplný obraz nejstarší palaeozoické fauny české, nýbrž zůstanou povždy i základním dílem a nevyčerpatelnou pomůckou pro studium nejstarších organismů a jejich ponenáhlého vývoje vůbec. Z veškerých prací vysvítá, že byl věrným stoupencem Cuviera a hájil rozhodně samostatnost rodů i druhů proti descendenčním theoriím. Výroky své, zejména o tak zvaných koloniích, o poměrném stáří fauny etaží F–G–H hájil houževnatě ba někdy i tvrdošijně. ON.

Související hesla