Barth Heinrich

, německý cestovatel a filolog; profesor geografie na univerzitě v Berlíně. Prováděl výzkumy na Sahaře a v Súdánu (1850 – 55 přešel přes Saharu do Bornu, navštívil Bagirmi, Sokoto a Timbuktu). Zpracoval cenné zeměpisné, historické, jazykové a etnografické údaje. Autor Reisen und Entdeckungen in Nord- und Zentral Afrika in den Jahren 1849 bis 1855 (Cesty a objevy v severní a střední Africe v letech 1849 až 1855).

Ottův slovník naučný: Barth Heinrich

von Barth Heinrich, něm. cestovatel po Africe (* 1821 v Hamburku – † 25. listopadu 1865 v Berlíně). Navštěvoval hamburské Johanneum a v l. 1839–44 studoval v Berlíně filologii a archaeologii. Poslouchal též přednášky Karla Rittra o všeobecném zeměpise, jež vzbudily v něm lásku k cestování. Když r. 1840 cestoval po Italii, vznikl v něm pevný úmysl prozkoumati vývoj řeckých osad jakožto přípravy ke světovládě římské a objasniti důležitost břehů středomořských pro lidstvo. Za východisko zvolil si Korinth, i napsal pak dissertaci Corinthiorum commercii et mercaturae historiae particula (1844), za niž byl promovován. Naučiv se v Londýně arabštině vydal se roku 1845 na cestu přes Gibraltar do Marokka, do Alžíru a Tunisu. Zdržev se krátce na Maltě vrátil se do Tunisu a přes Gábes přišel do Tripole, cestoval po Syrtě a Bengási, prozkoumal starou Kyrenaiku a přes Marmoriku dostihl údolí nílského. Na hranicích egyptských byl přepaden, zraněn a oloupen o své zápisky. Utekl se do Káhiry, načež podnikl cestu po Nílu až ke druhému kataraktu, prošel poušť od Asuánu k Berenice, přešel přes Sinaiský poloostrov do Palestiny, dále do Syrie, na Cypr, do Malé Asie, i vrátil se přes Cařihrad a Řecko r. 1848 do vlasti a vydal Wanderungen durch die Küstenländer des Mittelmeeres (1849) a Monatsbericht über die Verhandl. d. Gess. für Erdkunde in Berlin (1850, VI.). R. 1849 přednášel jako docent v Berlíně topografii znamenitých měst starověkých. Na pobídku Bunsenovu a Pettermannovu vydal se t. r. s Overwegem do Tripole, aby připojil se k Richardsonově výpravě do střední Afriky, již uspořádala vláda anglická. (Srovn. o tom Afrika: výzkumy, str. 404.) Žádný cestovatel nevzbudil tolik zájmu pro poměry africké jako B., a při tom byly výsledky vědecké přímo obrovské. Celý Sudán byl do jeho doby neznám, a po něm teprve počíná účinnější zkoumání Afriky. Cestu svou popsal v díle Reisen und Entdeckungen in Nord–und Centralafrika (5 sv., 1857–1859, výtah ve 2. sv. 1859–1860). Zeměpisné společ. londýnská a pařížská odměnily jej velikými zlatými medaillemi, universita oxfordská jmenovala jej čestným doktorem. B. přednášel nějaký čas na universitě a pak zase se vydal na cesty stopuje svůj prvotný plán o zkoumání Středomoří. I procestoval r. 1858 s Mordtmannem Malou Asii a sbíral hlavně archaeologický materiál (Reise von Trapezunt durch die nördliche Halfte Kleinasiens nach Skutari, 1860). R. 1861 procestoval Pyreneje a Španělsko, r. 1862 cestoval po Karpatech, Sedmihradsku a od Rusčuku přes Balkán k Solunu a Olympu (Reise quer durch das Innere der europ. Türkei v »Zeitschr. f. allgem. Erdkunde«, 1863 a 1864), r. 1863 po Alpách, r. 1864 po Italii, r. 1865 po Dalmacii, Černé Hoře a Balkánu. Smrť zastihla jej při popisování této cesty. – Mimo uvedené spisy sluší jmenovati ještě Sammlung u. Bearbeitung centralafrikan. Vocabularien (3 sv., 1862–66). Od r. 1863 byl po Rittrovi prof. zeměpisu v Berlíně a předsedou zeměpisné společnosti. Srovn. Koner, Heinrich B. v »Zeitschr. der Gesellsch. für Erdkunde in Berli◁, 1866. Kr.bas, hluboký mužský hlas; rozsah asi E – e1(F – d1).Bas (it. basso, fr. basse, basse-contre) jest nejhlubší hlas lidský, normálního rozsahu asi od F-d1 (e1), ač objem jeho do hloubky nezřídka až do kontra-oktávy zasahá (na příkl. u basistů ruských). Vzhledem k barvitosti a rozloze b-u lišíme hluboký b. (basso profondo, serio, cantante), vyznačující se zvláštní silou, vážností a jadrnými tóny, od b-u komického (basso buffo, parlante), jehož příznakem jest jistá ohebnost, pružnost a lehkost ve vyšších polohách. Str.