Basilej

, německy Basel, francouzsky Bâle – město v severozápadním Švýcarsku u hranic s Francií a Německem, hlavní město polokantonu Basel-Stadt, přístav na řece Rýn; 171 000 obyvatel (1997). Průmysl chemický, farmaceutický, textilní, strojírenský, elektrotechnický, potravinářský. Významná dopravní křižovatka; letiště Basel-Mulhouse (na francouzském území). Katedrála (hrob Erasma Rotterdamského), další architektonické památky. Muzeum, divadlo, galerie, vědeckovýzkumné ústavy, univerzita (1460). – Římská Basilej založena v roce 374, zničena 917; ve 14. stol. říšské město, od 1501 člen švýcarského spříseženectva. V 15. stol. sídlo koncilu basilejského (viz též kompaktáta).

Ottův slovník naučný: Basilej

Basilej (něm. Basel, franc. Bâle), po Curichu a Genevě nejlidnatější město švýcarské, leží nad Rýnem tam, kde řeka otáčí se k sev. (oklika basilejská), 248 m n. m. Tok rýnský dělí město ve 2 díly: na vyšším, levém břehu protékána říčkou Birsigem rozkládá se Veliká Basilej, na plochém břehu pr. Malá Basilej, spojená s onou třemi mosty. Basilej bývala opevněna: nyní na místě hradeb obklopují sady starší čásť města s úzkými, křivými uličkami, dělíce ji od čtvrti nové, vzdušné, vkusné. Z památných budov vytknouti jest gotický hlavní chrám sv. Jiří (do r. 1528 kathedrální); v budově přilehlé jest sál koncilia; dále připomínáme gotický kostel sv. Alžběty vystavěný nákladem Chr. Meriana v l. 1857 – 65, radnici ve slohu burgundském z r. 1508 s freskami a malbami na skle kostel bosáků (ze XIII. st.) s velmi vysokým chorem (nyní dům kupecký), bránu sv. Pavla (Spalen-Thor), studnici na trhu rybím (ze XIV. st.), studnici Holbeinovu, sochu Oecolampadovu. Basilej má universitu (z r. 1460), pak vyšší a nižší gymnasium, vyšší a nižší reálku, konservatoř uměleckou, hudební školu, museum s universitní knihovnou (v níž mnoho vzácných rukopisů), se sbírkami přírodovědeckými, ethnografickými a starožitností a s velikou obrazárnou (Holbein ml.), knihovnu spolku čtenářského, divadlo (1875), nemocnici, blázinec, společnost biblickou a ústav missionářský pro šíření evangelického náboženství v Asii a Africe s vlastní školou. – Obyvatelů napočteno r. 1880: 61.399, mezi nimiž 18.556 katolíkův a 801 žid, r. 1888 páčen počet obyvatelů na 69.814 hlav. Činnost průmyslová jest velikolepá (výroba hedvábí, zvl. stužek hedvábných, jiný průmysl textilní, průmysl chemický, výroba papíru, tabáku, barev, hodin, svíček, perníku [Basler Leckerli], úprava koží a jiné.). V obchodu jest Basilej prvním městem švýcarským. Větší díl vývozu švýcarského prochází tudy (oběh zboží: 5 mill. q). Basilej má mnoho bank a ústavů peněžných (proslulý ústav pojišťovací). V Basileji kvete blahobyt obecný, a nakupeno jest veliké jmění soukromé. Millionář Chr. Merian († 1858) odkázal městu jmění 8 mill. zlatých. – Na jihovýchodě od města St. Jakob an der Birs s pomníkem Schlöthovým na památku bitvy tam svedené (26. srp. 1444). – Basilejský kanton, od r. 1833 dělený na 2 samostatné kantony poloviční, basilejský kanton městský a basilejský kanton venkovský, leží v sev. Švýcarsku, hraniče na záp. s kantonem bernským a solothurnským, na jihu s kant. aargavským, na sev. s Badenskem a Elsaskem. Horopisně patří k hornatině Jurské, která zvedá se několika rovnoběžnými hřbety na jižní hranici. Odtud k sev. země sklání se planinou rozbrázděnou vějířovitě údolími a protékanou říčkami Ergolzem, Birsem a Birsigem, vesměs levými přítoky Rýnu tekoucího brzy po hranicích, brzy územím kantonu. Podnebí jest v rovině velmi mírné, pršek dostatek. Půda kromě drsných výšin úrodná plodí obilí, zeleninu, dosti vína a višně, z nichž vyrábí se hojně višňovky. Na výšinách provozuje se chov dobytka salašnicky. V horách láme se mramor, alabastr a sádra. U Rýna salina Schweizerhall, jež dává ročně 135.000 q soli. Několik léčivých pramenů. V průmyslu kvete i mimo město Basilej výroba látek a stužek hedvábných, tkaní hedvábných odpadků, barvení hedvábí, výroba hodin Kantonem jednotným bylo Basilejsko od roku 1501 až do r. 1833. – Basilejský kanton městský, 35,8 km2 veliký se 65.101 obyv. (1880 – 74.251 obyv. r. 1888) má mimo město Basilej toliko 3 obce: Bettingen, Klein-Hüningen a Riehen. Jeho ústava (z 10. kv. 1875) jest ryze demokratická. Zákonodárnou moc má veliká rada o 130 členech volených od občanstva na 3 léta, kteráž ustanovuje také výšku daní, rozhoduje o půjčkách, má právo udíleti milost, bdí nad správou. Lidu vsak přísluší v zákonodárství fakultativní referendum (právo, že zákony a ustanovení významu všeobecného, ač-li nejsou naléhavy, musí býti předloženy k odhlasování lidu, kdykoli si toho přeje aspoň 1000 občanů), jakož i iniciativa (právo žádati o vydání, změnu nebo zrušení některého zákona, neb o revisi ústavy). Výkonnou moc má vládní rada 7členná, volená na 3léta velkou radou, kteráž také podává účty a sestavuje roční rozpočet. Nejvyšší moc soudní vykonává soud appellační, odvolací (9 členů volených od velké rady na 9 let). K němu jdou odvolání ze soudu občanského i soudu trestního. Poroty není. Soudce volí veliká rada. Státních příjmů (hl. daň z příjmů, živností a z majetku) bylo r. 1886: 2,415.194 zl., výdajů: 2,298.038 zl. Do rady spolkové vypravuje kanton tento 3 zástupce. – Velká rada jest spolu zastupitelstvem městským, vládní rada městskou radou v Basileji. – Basilej. kanton venkovský, 421,6 km2 veliký, s 59.271 obyv. (1880 – 62.133 obyv. r. 1888) jest republikou demokratickou (ústava ze 6. břez. 1863). Sborem zákonodárným jest zemská rada, volená přímo od lidu na 3 léta (1 člen na 800 občanů), jež volí zástupce do švýc. rady spolkové, dohlíží na správu jmění státního, má právo udíleti milost atd. Lid má referendum a iniciativu (1500 občanů). Výkonný orgán, vládní rada (5 členů), volena jest přímo od lidu na 3 léta, kdežto vládní president a vicepresident jsou voleni od zemské rady právě tak jako členové vrchního soudu (7 čl. na 3 léta). Tomuto odvolacímu soudu podřízeny jsou soudy okresní, soud trestní a soud kázeňský (o 7 členech). Soudce těchto soudů volí lid. Stav advokátů jest zrušen. O revisi ústavy jest hlasovati každých 12 let. Státních příjmů (žádné daně přímé, pouze nepřímé a desátek ze saliny) bylo r. 1887: 279.210 zl., státních výdajů: 278.744 zl. – V radě spolkové má kanton ten 3 zástupce. – Pro účely správní rozdělen jest kanton na 4 okresy (Arlesheim, Liestal, Sissach a Waldenburg). Hlavním městem jest Liestal. – Znakem kantonu městského i města Basileje jest černá hůl basilejská (t. j. berla biskupská, spojená dole s rybářským bodcem) v bílém poli, znakem kantonu venkovského červená hůl basilejská v bílém poli. – Dějiny. Původ Basileje sahá do dob římských; slula zprvu Robur, pak Basilia. Za stěhování národů padla v ruce Alemanů, pak stala se částí říše Franské, smlouvou verdunskou dostala se Lotharovi I., po smrti Lothara II. přešla v moc Ludvíka Němce. R. 912 připadla k Burgundu, načež odkazem krále Rudolfa II. vrátila se zase k říši Římskoněmecké. Mezi tím byla se stala sídlem biskupa, který nabyl na poč. XI. stol. vrchního panství nad městem i šírým okolím. Průběhem pozdějších věků město vymaňovalo se ponenáhlu z moci biskupské a vzrůstalo blahobytem přes mnohé, veliké pohromy (dlouholeté spory mezi šlechtou osedlou ve městě a cechy, mor 1313, černá či basilejská smrť r. 1348 – 49, která zahladila 14.000 lidí, zemětřesení 1356, vpády band řečených Angličané r. 1365 a 1375, boj s Leopoldem Habsburským r. 1376 a j.). Od bitvy u Sempachu Basilej v zuřivých bojích s Habsburky chýlila se ke spřísežencům švýcarským. V době, kdy zasedal ve městě koncil basilejský (1431 – 1448), odrazila vítězně útok Armagnaků najatých Bedřichem III. Habsburským bitvou u St. Jakubu (1444). Později účastnila se války proti Karlovi Smělému (1474 – 1477), ale nevmísila se do války švábské. Po míru basilejském (22. září 1499), uzavřeném mezi císařem Maxmiliánem a Švýcary, přijata byla Basilej do spolku spříseženců (1501) s veškerým územím svým. – Záhy potom dobyla si přístupu do města reformace a přičiněním Oecolampadia (Jan Hausschein) a Myconia zvítězila. Biskup i kapitula opustili město po bouři obrazoborců (1529). Basilej byla tehdy obcí demokratickou; v čele měla velkou (280 členův) a malou radu (64 členů), jež doplňovaly se samy. Venkov byl městu úplně podroben a utlačován. Po některých nezdařených bouřích roznítila revoluce francouzská povstání poddaných proti vládě, jež domohlo se uznání zásady rovnosti. Po pařížské revoluci červencové (1830) venkov zřídil si v Liestalu vládu prozatímnou (led. 1831). V boji občanském, propuklém z toho, prohlásila spolková vláda švýcarská rozdělení kantonu (5. řijna 1832), venkov byl si dal již v květnu toho roku vlastní ústavu. Branný pokus města Basileje proti venkovu se nezdařil (1833, srp.). Tu vláda spolková obsadila město i venkov vojensky a nařídila rozdělení kantonu. Město vypracovalo sobě novou ústavu již 3. říj. 1833. Jmění státní rozděleno smírčím soudem v Aargavě roku 1835. – Basilejské biskupství vzniklo ve století VIII. přenesením sídla biskupského z Augusta Rauracorum (Augst) do Basileje. Bylo bezprostředním knížectvím říšským zaujímajíc mimo basilejský kanton části kantonů bernského, solothurnského a aargavského. Církevně podřízeno bylo arcibiskupovi besançonskému. Reformace pohnula biskupa Filipa z Gundelsheimu, že přeložil sídlo do Pruntrutu (Porrentruy). Zůstal i potom knížetem říšským. Když účinkem revoluce francouzské vzbouřili se jeho poddaní (1792), a biskup dovolával se pomoci rakouské, obsadili Francouzové jeho zemi a vypudili ho. Připojili ku Francii nejprve jenom katolické krajiny, brzy potom též ostatek; utvořili z něho depart. Mont-Terrible (po hoře Terry), jejž r. 1800 připojili k dep. hornorýnskému (Haut-Rhin). Spojenci vpadše poprvé do Francie oddělili od ní toto území, a kongress vídeňský připojil je s největší čásť k Bernu. – Smlouvou Luzernu, Zugu, Solothurnu a Bernu se stolicí papežskou (1828) obnoveno bylo basilejské biskupství se sídlem v Solothurnu a rozšířeno na katol. obyvatelstvo kantonů basilejského, aargavského a thurgavského. Když však biskup Eug. Lachat zdráhal se podvoliti se ustanovením kantonů, byl sesazen (1873) a svěřena mu církevní správa Tessinska. Po jeho smrti (1888) bylo Tessinsko připojeno k biskupství, které odtud sluje basilejsko-luganským. – Literatura. Streuber, Die Stadt Basel (Basilej, 1854); Berlepsch, Basel und Umgebung (t., 2. vyd., 1876); Geering, Handel und Industrie der Stadt Basel (t., 1886); Ochs, Geschichte der Stadt und Landschaft Basel (Berl. a Lip., 1786 – 1822, 8 sv.); Heusler, Verfassungsgesch. der Stadt Basel im Mittelalter (Basilej, 1860); Buxtorf-Falkeisen, Basler Stadtund Landgeschichten (t., 1865); Basler Chroniken, herausgegeben von der historischen Gesellschaft in Basel (Lipsko, 1872 – 80, 2 sv.); Boos, Gesch. der Stadt Basel v. d. Gründung bis zur Neuzeit (Basilej, 1877); týž, Urkundenbuch der Stadt und Landschaft Basel (t., 1881 a 1883); Baseler Jahrbuch (t., 1879 a násl.); J. Trouillat a L. Vautrey, Monuments de l'ancien évéché de Bâle (Porrentruy, 1852 – 1867, 5 svazků). Koll.

Související hesla