Baumgarten Alexander Gottlieb

, německý filozof. Ovlivněn G. W. Leibnizem a Ch. Wolffem. Systematik německé filozofie. Proslul zejm. v oblasti estetiky, kterou jako vědu o krásnu založil; jako učení o nižším smyslovém poznání ji kladl proti logice (Aesthetica – Estetika), zdůrazňoval význam citu a tvůrčího aktu umělce.

Ottův slovník naučný: Baumgarten Alexander Gottlieb

Baumgarten Alexander Gottlieb, spisovatel filosofický (1714 – 1762), zvěčnil se uvedením názvu »aesthetiky« do literatury světové. Narodil se v Berlíně, studoval v Dobrosoli, učil tam od r. 1735 jakožto soukromý docent a stal se r. 1740 professorem ve Frankobrodě nad Odrou. Jakožto myslitel náležel ke škole Wolffově, jež po výtce nauku Leibnitzovu soustavně vzdělávala a sepsáním řádných učebnic pro všechna odvětví filosofie proslula, tak že konečně směrem tím došlo i na aesthetiku, jižto Baumgarten pojal jakožto zvláštní vědu o poznání nižším (prostředkem čití = αισ(ησι(), kdežto věda o poznání vyšším (pomocí myšlení) logiku skládá, obě pak dohromady dávají nauku poznávací (gnoseologii). Krásu samu vymezuje Baumgarten jakožto dokonalost smyslně zřejmou a činí tuto větu hlavní zásadou své krasovědné soustavy docela v duchu Leibnitzově, jenž čití za změtené poznání považoval. První pomysl nové vědy Baumgarten uveřejnil ve spise svém De nonnullis ad poema pertinentibus (v Dobrosoli, 1735), načež vyšel jeho hlavní, ač nedokonaný spis Aesthetica, a to o 2 dílech (1750 – 1758). Ostatní jeho spisy táhnou se k logice, k ethice i k metafysice a slynuly svého času jakožto dobré návody k oněm naukám, zvláště svým jasným a určitým slohem. Kant sám jich užíval při svých přednáškách a Baumgartena jakožto myslitele u veliké vážnosti choval. Srvn. zvláště J. Schmidt, Leibnitz und Baumgarten (1875) a Dějepis aesthetiky, na př. R. Zimmermanna. Dd.

Související hesla