Bechyně

, město v jižních Čechách v okrese Tábor, lázně na řece Lužnici; 6 100 obyvatel (1999). Tradiční hrnčířství a keramika. Konečná stanice první elektrické železnice v Čechách (1903). – Románský hrad z 12. stol., gotický hrad po 1280, přestavěn renesančně; klášter, barokní hřbitov, kostel. Technická památka (most přes Lužnici). Město od roku 1323.

Ottův slovník naučný: Bechyně

Bechyně, okr. město v hejtmanství milevském, se 2225 obyv. českými, při vysokém pr. břehu Lužnice; na l. bř. jest předměstí Zářečí. Jižně vlévá se do Lužnice Smutná. Na náměstí jest děkanský chrám apošt. sv. Matěje, na jehož hlavním oltáři jest Brandlův obraz Sv. tři králové. Chrám jest dvouloďový, románský; při obnovení poč. XVII. stol. pokažen. Za to kostel františkánský jest velebná budova gotická z doby renaissanční s vysokým presbyteriem. Klášter byl původně minoritský z roku 1333. Zdeslav ze Šternberka proměnil jej ve františkánský r. 1491. V presbyteriu jsou náhrobky Ladislava a Jana Šternberka a Kryštofa ze Švamberka. V kostele klášterním Nanebevzetí P. Marie, vystavěném péčí Zdeslava Šternberka, jest hrobka knížecí rodiny Paarské. Nad Lužnicí na jižní straně strmí starý hrad, založený jako župní hrad králem Přemyslem II. r. 1268, nyní hlavně knížecí pivovar. Níže jest zámek ozdobený a přistavěný hlavně za vladařství pana Petra Voka z Rožmberka. Jest v něm mnoho vzácnosti, bibliotéka, archiv, sbírka zbraní. Nad prostornou jelenicí zvedá se veliká rožmberská dvorana, zdobená druhdy pěknými freskami. V posledních létech jest Bechyně oblíbeným městem lázeňským. Lázně se připomínají už ve stol. XVI.; nynější Libušiny lázně mají zřídla arsénová a železitá, pitná i koupelná, lázně slatinné i parní, léčení massáží, mlékem i studenou vodou; hlavní prameny jsou Karlův a Mariin. Vedlé obecných škol jest tu c. k. odborná keramická škola. Na straně severní jest hřbitovní kostelík sv. Michala ze XVII. století. – Znak. Král Vladislav II. dal roku 1511 městu Bechyni tento znak: Městské hradby stříbrné s cimbuřím, otevřenou branou a zdviženou mříží. Za hradbami, a to na obou koncích jejich, vypínají se dvě čtyřhranné, postranními věžičkami opatřené, sedlovité věže s červenými střechami a zlatými makovičkami v modrém poli. Mezi věžemi stojí jednohlavý, ku pravé straně hledící černý orel s roztaženýma křídloma, na jehož prsou spatřuje se malý štítek s modrým lvem v stříbrném poli. FJR. – Založení Bechyně spadá do velmi starých, neznámých dob. Záhy octla se Bechyně byvši napřed hradem knížecím v držení biskupů pražských, a odtud nazývali se také arcijahnové kraje bechyňského. Král Přemysl chtěje hrad zdejší obnoviti vyměnil si Bechyni od biskupa Jana a založil tu hrad s předhradím. Od prvních známých purkrabí Čeňka a Dobše (1283) pošli páni z Bechyně. Po smrti krále Rudolfa pokoušelo se vojsko rakouské dobyti Bechyně (1307 – 1308), ale k tomu nedošlo. Za krále Jana ztenčeno jest zboží bechyňské postoupením Bukovska a okolí, za to přibyly jiné vesnice blízké; kostel zdejší pak postoupen klášteru milevskému (1327). Namístě předhradí vyměřeno a založeno město skrze Oldřicha Pluha, kr. úředníka. R. 1333 založen tu klášter. Asi okolo r. 1340 dostala se Bechyně v držení Štěpána ze Šternberka, který se jako její pán ještě r. 1359 vyskytuje. Syn jeho Albrecht († 1380 jako biskup litomyšlský) držel Bechyni jako držitel a též jako poručník Petra, synovce svého nezletilého, až se teprv r. 1376 rozdělili, při čemž Petr Bechyni na svůj díl obdržel. Po smrti jeho († 1397) uvázal se v Bechyni Jošt, markrabě moravský, pro velké peníze, které mu na ní Petrem odkázány byly. V l. 1402 – 1405 prodal ji Heraltovi z Kunštátu, který odtud zemi hubil († 1407). Po synech jeho Heraltovi a Jiříkovi (1409 až 1411) dostala se Bechyně Bočkovi z Kunštátu a z Poděbrad, ale ten ji vyměnil r. 1414 s Jindřichem Leflem z Lažan dostav za ni Náchod s panstvím. – Jindřichovi potomci měli po Bechyni pojmenování Bechyně z Lažan. Za válek husitských vedeny z Bechyně ustavičné půtky, když tu byl pánem Jindřichův syn Hynce. To bylo příčinou, že Táboři r. 1428 Bechyni s velkou mocí oblehli a posádku tak sevřeli, že se jim poddala. Užitky panství zůstaly Hynkovi, ale hrad s městem osadil hejtman Jan Bleh z Těšnice, od něhož jej teprv Hynkův bratr Jan (snad roku 1434) vykoupil. Za tohoto byly také časté půtky v okolí. Týž potvrdil obci bechyňské svobody, jichž užívala za předešlých pánův, ale za běhů válečných potratila. Synové Janovi Burjan, Václav a Oldřich prodali Bechyni, jíž potom Jaroslav a Zdeslav bratří ze Šternberka koupí od Oldřicha z Grafeneku (1477) dosáhli. Zdeslav stav se samojediným držitelem potvrdil roku 1485 svobody měšťanů zdejších, nadal kostel a oltáře, neméně nadal i klášter zdejší, za předešlých válek zpustlý znova vyzdvihl a do něho mnichy zase uvedl. R. 1501 založil kostel klášterní. Po jeho smrti († 1502) držel Bechyni Ladislav ze Šternberka, vyprosil osadám na panství výsady královské, zakládal hory a až do své smrti († 1521) mnoho dobrého vykonal. Bratr a nástupce jeho Jan obětoval klášteru zdejšímu mnohé klenoty kostelní a zemřel r. 1528. Držel jen polovici panství, kterou prodali potom synové jeho Adam a Jaroslav Kryštofovi ze Švamberka; druhá polovice patřila Anně z Hradce, vdově Ladislavově, kteráž se potom vdala za Jindřicha z Rožmberka († 1526); ale i ta polovice potom postoupena Kryštofovi náhradou za to, co se mu mělo dostati z dědictví rožmberského (1528). Kryštof opravoval hrad a bavíval se v okolí myslivostí. Po jeho smrti dostala se Bechyně nejmladším jeho synům Václavovi a Zdeňkovi mladšímu, ale onen jako starší všechno řídil. Zemřel r. 1562 odkázav polovici svou bratru svému Jindřichovi staršímu, kdežto polovice Zdeňkova († 1553) dostala se tomuto Jindřichovi a bratřím jeho Václavovia Janovi. Dotčení tři páni dovolili Bechyňským, aby vařili bílá neboli pšeničná piva, Jindřich pak stav se pánem celého panství potvrdil roku 1568 všechny výsady obce Bechyňské. Všichni Švamberkové byli páni pobožní a klášteru zdejšímu mnohá dobrodiní činili. R. 1569 prodal Jindřich panství Bechyňské kromě kláštera Petrovi Vokovi z Rožmberka, za něhož bylo na Bechyni hlučněji nežli kdy prve. Zde se oženil r. 1580 s Kateřinou z Ludanic; mezi tím přestavěl hrad v nynější jeho způsobě, vnitřek jeho okrášlil a panství nejen rozšířil, nýbrž i zlepšil. R. 1594 udělil výsady městu. Nádherný a hlučný život na Bechyni přestal, když se Petr Vok r. 1592 stal vladařem rodu a na zaplacení velikých dluhů svých prodal Bechyni roku 1596 Adamovi ze Šternberka. Tento získal také (1598) od pánů ze Švamberka opravu nad klášterem, kterýž i s kostelem farním obnovil a nadal. Když roku 1618 ze země ujel, osadili stavové Bechyni lidem krajským, a ač Buquoi roku 1619 hradu a města se zmocnil a panství poplenil, přece Bechyně dobyta jest zase (v m. září) skrze Jana z Bubna, vůdce stavovského. Když padla Bechyně na podzim r. 1620 v ruce císařských, vrátil se Adam na statky své, uvedl zase františkány do kláštera a postavil r. 1623 podzemní kapli v kostele bechyňském. Zemřel t. r. Syn jeho František zřídil v kostele zdejším dva oltáře ozdobné (sv. Františka a sv. Antonína), k nimž slavný Škréta obrazy maloval, a učinil klášteru mnohá dobrodiní. Byv r. 1648 při přepadení Prahy postřelen zemřel nedlouho potom. Při dělení pozůstalosti otcovy (1665) obdržel Bechyni druhý syn Jan Norbert, který vyzdvihl (1673) v klášteře nákladnou a ozdobnou kapli, zřídil poustku s kaplí sv. Jana Křt., aby tu v duchovním rozjímání žíti mohl, ale zemřel již roku 1678. Manželka jeho Isabella Majdalena z Porcie spravovala potom Bechyni jako poručnice až do své smrti (1686). Syn jejich Jan Josef putoval r. 1700 do Říma, než po vykonané pobožnosti utopil se (dne 13. června) i s tříletou dcerkou svou v řece Innu poblíž Otynku, čímž bechyňské potomstvo rodu tohoto po meči vyhynulo. Jedinká jeho dcera doma zanechaná, Marie Terezie, zdědila všechny statky otcovské, kteréž se dostaly potomstvu hraběte Jana Leopolda z Paaru (od r. 1715), manžela jejího. Syn obou, Jan Václav († 1792), prodav panství smiřické vymínil si krásný obraz Brandlem malovaný, kterýž daroval do kostela bechyňského. V držení knížecího rodu Paarovského zůstala Bechyně až na naše časy. Nyní jest pánem na Bechyni kn. Karel Jan Václav Paar, jenž má titul generálního dědičného říšského poštmistra. Srv.: Beckovský, Poselkyně (zvl.II. díl), Sedláček, Hrady a zámky (VII. díl), Fr. J. Rypáčék, Úryvky z dějin hradu a města Bechyně v progr. gymn. třebíčského. Sčk.

Související hesla