Beckovský Jan František

, český historik a spisovatel. V roce 1685 vstoupil do křižovnického řádu, 1688 vysvěcen na kněze. Autor obsáhlé kroniky Poselkyně starých příběhův českých, vycházející z Hájkovy Kroniky české a popisující české dějiny od počátků do roku 1715.

Ottův slovník naučný: Beckovský Jan František

Beckovský František Jan, narodil se 18. srpna 1658 v Německém Brodě z rodičů nezámožných. Studia konal ve svém rodišti, v Brně a ve Vídni. R. 1684 vstoupil v Praze do ryt. řádu křižovníků s červenou hvězdou; r. 1688 vysvěcen byl na kněžství. V řádě velkých hodností nenabyl. Po 11 let byl správcem kuchyně klášterní; potom stal se správcem špitálu u sv. Anežky (na místě nynějšího paláce Lažanských na nábřeží), kdež zůstával až do smrti. Zemřel raněn byv mrtvicí 26. prosince 1725. – Beckovský náleží k řadě oněch vlasteneckých spisovatelů, kteří v době nejhlubšího úpadku našeho národa na konci XVII. a na počátku XVIII. století oživovali spisy svými pamět o minulosti našeho národa a přičiňovali se vydatně, aby jazyk český zúplna nevyhynul. Beckovský mezi těmito muži má místo popřední, neboť psal téměř výlučně česky. Ovšem čeština jeho nese na sobě patrné stopy úpadku své doby, oplývajíc hojnými cizomluvy a zvl. výrazy provinciálnými a z obecné mluvy vzatými. – Sepsal a vydal tiskem za života svého 28 děl nábožen. a historických. Nábožen. spisy jeho v tom mají význam, že jsou plny příkladů vzatých z dějin domácích a tudíž pro současníky byly dobrým poučením (dočkalyť se některé i několikera vydání) a pro dějepisce až dosud nepozbyly ceny. Z historických spisův od Beckovského tiskem vydaných přední místo má nové, přepracované vydání Hájkovy kroniky, kteréž vyšlo r. 1700 s titulem Poselkyně starých příběhův českých díl I. a zavírá v sobě dějiny české od nejstarší doby až do r. 1526. V osnově díla toho přidržel se Beckovský Hájka, ale vypravování samo rozšiřoval, měnil i doplňoval, kde a jak mohl. Požadavkům historické kritiky I. díl »Poselkyně« ovšem nevyhovuje, ale literárně historické ceny upříti jí nelze, zvláště přihlížíme-li k trudné době, kdy vydána byla. (A. Truhlář ve »Sborníku historickém« 1884.) Vedlé toho zůstaly po Beckovském dvacet dva rukopisy spisů náboženských i historických (a ještě herbář rostlinný, o němž viz rozpravu Lad. Čelakovského ve zprávách kr. čes. Spol. nauk, 1883). Z těch nejdůležitější jest rukopis II. dílu Poselkyně starých příběhův českých, zavírající v sobě dějiny české od r. 1526 do 1715 (s dodatky z let pozdějších). Kritickým spracováním dějů českých ani II. díl »Poselkyně« není a schází mu také poslední redakce, ale cena jeho nepoměrně jest vyšší než dílu prvního, protože Beckovský častými cestami po Čechách, Moravě a Uhrách obzor svůj rozšířil, četné spisy, rukopisy a listiny probadal a 22 léta povlovně a svědomitě na něm pracoval. Mnohé částky vypravování Beckovského váženy jsou z pramenů nyní pro nás ztracených, a ty ovšem mají cenu největší.Několikráte pokoušeno se o to, vydati tento II. díl »Poselkyně« tiskem, ale pokaždé musilo se od toho pro veliký náklad upustiti. Teprve roku 1878 odhodlalo se k této velké hmotné oběti » Dědictví sv. Prokopa « a vydání textu s potřebnými doklady literárními svěřilo Ant. Rezkovi. I vydán lI. díl »Poselkyně« v l. 1879 a 1880 ve třech objemných svazcích; ke třetímu přidán obšírný životopis Beckovského s úplnou bibliografií jeho spisův a kritickým oceněním veškeré jeho činnosti. Sem také pro další poučení poukazujeme. Jeden životopisný dodatek v Č. Č. Mus., 1882.