Bělásci

, Pieridae – čeleď denních motýlů s převážně bíle zbarvenými křídly. Bílá barva je podmíněna přítomností bílých jedovatých pigmentů v šupinkách pokrývajících křídlo. Bělásek zelný (Pieris brassicae), v ČR nejznámější druh, se často vyskytuje v zahradách; jeho housenky škodí na kulturních odrůdách brukve.

Ottův slovník naučný: Bělásci

Běláskové (Pieridae), známí a často velmi škodní motýli denní ze skupiny záklesníků (Succincta), jejichž kukly přidržují se nejen zadním koncem těla, nýbrž i zvláštním vláknem, jež kolem boků si ovíjejí. Motýli ti mají křídla nejčastěji zaokrouhlená, barvy bílé nebo žluté se skrovnými skvrnami černými. Z vlastního rodu bělásků (Pieris Schr. č. Pontia Fab.) jsou zvláště škodni: 1. Běláskové ovocný. (Pieris č. Aporia crataegi L.) se křídly bílými, řídce šupinatými. Samičky snášejí drobná, žlutá vajíčka na listí různých stromův ovocných, housenky líhnou se na podzim a přezimují v malých hnízdech ze sepředených listů. Z jara rozlézají se opět po stromech a ožírají mladé listí i květy často zúplna; dorůstají až 45 mm velikosti a jsou po stranách šedé, na hřbetě černé s podélným pruhem žlutým nebo nahnědlým. Mění se v květnu nebo v červnu v kukly zelenavě žluté, černě a jasně žlutě skvrnité. – 2. Běláskové zelný (Pieris brassicae L.) má křídla 55 – 60 mm široká, bílá, přední pár s hořejšími rohy černými a u samiček mimo to se 2 černými skvrnami uprostřed; zadní křídla jsou vezpod žlutavá a černě poprášena. Objevuje se nejprve v dubnu a v květnu, druhé pokolení pak opět od konce července až do podzimku; snáší žlutá vajíčka na hromádky na různé rostliny křížaté, v létě ovšem nejraději na zelí, kapustu a j. podzeliny, jež pak housenky ožírají často až na holé košťály. Housenky bývají až 33 mm veliké, zelené a černě tečkované, se žlutými pruhy na hřbetě i po stranách; zakuklují se obyčejně na stromech, na plotech a j. vyvýšených místech. – 3. Běláskové řepový (Pieris rapae L.) vyskytuje se s předešlým pohromadě, jest však v křídlech jen 40 – 46 mm široký, a i samečkové mají na ploše předních křídel po jedné černé skvrně. Snáší vajíčka jednotlivě na různé zelinv i na resedu; housenky asi 26 mm veliké jsou špinavě zelené, hustými, ale krátkými chloupky jako aksamítové, se žlutým pruhem na hřbetě a po stranách. S ním vyskytuje se současně běláskové řepkový (P. napi L.), ještě o něco menší, jehož zadní křídla jsou vezpod zelenavá a na žilkách šedě poprášena; kresbou svrchní strany podobá se předešlému, žije však častěji na rostlinách divokých a není proto tak škodný. K nejpěknějším druhům našim náleží běláskové řeřichový (Pieris č. Anthocharis cardamines L.), jehož samečkové mají přední křídla ve vnější polovici ohnivě oranžová. – K této skupině motýlů náleží též rod žlutásků (Colias Fab.), majících křídla z největší části žlutá. LD.

Související hesla