Bellini Giovanni

, italský malíř; syn J. Belliniho, bratr Gentila Belliniho. Oficiální malíř benátské republiky; jeden z nejvýznamnějších renesančních umělců, zakladatel benátského kolorismu, představitel benátské školy. Ovlivněn Donatellem a A. Mantegnou. Měl vytříbený smysl pro barvu; techniku olejomalby obohatil o měkké tónové nuance a barevnou harmonii. Tvořil náboženské výjevy s bohatým krajinným pozadím (Proměnění Krista, Mariánský triptych, Alegorie očistce aj.). Vrcholu dosáhl v obrazech madon (např. Panna Marie se světci), podílel se na výzdobě dóžecího paláce. Vytvořil lyrický styl s vyjádřením smyslové krásy. Jeho přímými žáky byli Tizian a Giorgione.

Ottův slovník naučný: Bellini Giovanni

Bellini Giovanni, zv. Giambellin, bratr před. (* 1428 – † 1516 v Benátkách). Vyučiv se u svého otce Jacopa, jevil Bellini s počátku mnoho příbuznosti s A. Mantegnou, jenž, ač o něco mladší, byl vyspělejší a v obapolném styku naň působil. Některé obrazy z mládí Belliniova druhdy také připisovaly se Mantegnovi. Obrazy první doby malovány jsou většinou technikou temperovou, později, kdy Antonello da Messina k rozšíření olejomalby v Benátkách přispěl (kol r. 1473), chopil se i G. Bellini podobně jako bratr jeho Gentile nové techniky, kterouž sám pak přivedl k dokonalosti. Giovanni maloval zprvu pouze obrazy oltářní se skupinami svatých, jmenovitě kol trůnící Madonny volně se řadících. Obrazy tyto vynikají krásou tvarů, harmonií koloritu, podrobnou charakteristikou i jistým vroucím, ušlechtilým citem. K nejprvnějším větším pracím jeho náleží Korunování panny Marie v San Francesco v Pesaru z r. 1475. O dalších pokrocích svědčí skvostný oltář s Madonnou a šesti svatými z r. 1478, nyní v akademii benátské, podobně Madonna v San Zaccaria z r. 1505 a v San Francesco della Vigna z r. 1507. Již dříve naskytl se mu nový obor působnosti tím, že povolán byl r. 1479 k výzdobě velké radní síně v paláci dožecím, avšak jeho tamní práce zničeny požárem r. 1577. V posledním dvacetiletí XV. st. dostupuje umění Belliniovo svého vrcholu. Z r. 1488 pochází slavný jeho trojdílný oltář v sakristii S. Maria de Frari a oltář v St. Pietro Martire v Muraně, představující sv. Marka, an doporučuje Madonně dože Barbariga. Po celou dobu činnosti své byl Bellini též hledaným podobiznářem. Počátkem XVI. st. rozšiřuje činnost svou na jiné obory a pouští se nesen duchem času i do výjevů allegorických a mythologických. Zajímavým příkladem pružnosti jeho u vysokém stáří je bacchanal z r. 1514, nyní v Alnwick-Castlu. Bellini měl množství žáků, mezi nimiž nacházíme největší mistry: Tiziana, Giorgiona, Lorenza Lotto, Sebastiana del Piombo. a j. Srv. Crowe a Cavalcaselle, New history of Painting in Italy (Londýn, 1864 – 72); tíž, The life of Titian (t., 1876); Dohme, Kunst u. Künstler (Lipsko, 1875 – 85); Lermolieff, Die Werke ital. Meister (t., 1880). Chl.

Související hesla