Benátky

, italsky Venezia – město v Itálii ve stejnojmenné laguně u Jaderského moře, hlavní město kraje Benátsko; leží na 118 ostrovech, 292 000 obyvatel (1998). Průmyslové a technické zázemí je v Mestre a Margheře na pevnině, v samotném městě je především významný přístav a cestovní ruch; historické jádro je od roku 1987 součástí světového kulturního dědictví UNESCO – charakteristické kanály, cenné památky z období středověku, renesance a baroka (chrámy a paláce), vysoké školy (akademie výtvarného umění), knihovny a muzea, oceánografický institut. – Založeny v 5. stol. illyrskými Venety. Od 7. – 11. stol. formálně pod byzantskou správou. V 9. – 18. stol. významný námořní a obchodní stát spojený s expanzí na východ Středomoří. Benátská republika kontrolovala až do 17. stol. dálkový obchod mezi Evropou a Orientem. Vlastní výroba skla, křišťálu, zlatnictví, galanterie, bankovnictví, současně významné středisko kultury. V čele státu dóže. Dědičnost dóžecího úřadu se neprosadila. V 10. stol. expanze v Dalmácii, 1084 Benátky porazily Normany. Za 4. křížové výpravy v roce 1203 – 04 byl dobyt Zadar. V 15. stol. zahrnovaly Benátky zbytek Dalmácie, Istrii, Friulsko. Hlavní námořní a obchodní protivník Janov poražen u Chioggia 1379. V důsledku přesunu světového obchodu do západní Evropy od 16. stol. pokles hospodářského a mocenského vlivu. V 15. – 18. stol. Benátky ohroženy Osmanskou říší a postupně ztrácely území ve východním Středomoří. Od roku 1815 součást rakouského království Lombardsko-benátského. 1848 – 49 vyhlášena Republika sv. Marka. 1866 součást Italského království.

Ottův slovník naučný: Benátky

Benátky Vlaské (ital. Venezia), královna Adrie, m. italské, jedno z nejkrásnějších měst evropských, leží v lagunách, 4 km zdálí od pevniny, s níž spojeno jest mostem o 222 obloucích, 3601 m dlouhým, r. 1845 dostavěným, na 8 větších a 114 menších ostrovech, oddělených od sebe 157 kanály a spojených 378 většinou kamennými mosty a lávkami. Město má podobu trojúhelníka majícího v objemu 12 km a je rozděleno na 6 okresů. Canale grande, dlouhý 3470 m, široký 45 až 72 m, dělí Benátky dvojitým obloukem, vinoucím se od jihových. k sev.-záp., na dvě nestejné polovice, spojené překrásným mramorovým mostem Ponte Rialto, založeným r. 1588, s obloukem, jehož tětiva má 27,7 m, a dvěma mosty železnými, vystavěnými v l. 1854 a 1858. Na větší polovici leží náměstí sv. Marka, nejkrásnější na světě, na třech stranách obklopené nádhernými budovami, na čtvrté průčelím chrámu sv. Marka; vedlé je malé náměstí (piazzetta) s palácem dožecím, v němž nyní umístěna bibliothéka Marciana, obrazárna a akademie věd a umění; naproti je palác královský a stará mincovna, v níž nachází se nyní obchodní komora a bursa. Mezi chrámy benátskými vynikají mnohé výstavností a bohatstvím památek uměleckých; nejpamátnější je chrám sv. Marka (viz přílohu, na pláně F 4., č. 8.), někdy kaple dožecí, od roku 1807 kathedrála, vystavěný v létech 976 – 1071 pod přímým vlivem slohu byzantského a teprv během následujících století opatřený ozdobami nádhery orientální. Půdorys jeho má tvar řeckého kříže, nad jehož středem a konci ramen klene se pět kupolí. Pilíři a sloupy jest vnitřek oddělen ve tři lodi hlavní a tolikéž příčných. Lodi ukončeny jsou apsidami, z nichž toliko hlavní vyniká na venek. Všecky plochy stěn i kleneb ozdobeny jsou bohatou mosaikou na zlaté půdě, pocházející z velké části z XI. století, která kryje plochu 4240 m2; dolejší plochy pilířův a stěn pokryty jsou velkými deskami z různobarvého mramoru. Sloupy mramorové, jichž je vně i uvnitř chrámu 500, mají hlavice různých slohů, zlata a bronzu nešetřeno, tak že celek činí dojem téměř fantastický. Také předsíň chrámová je kupolemi sklenuta a bohatě mosaikou ozdobena. Kovová křídla hlavního portálu jsou práce byzantská, nad ním je překrásné čtyřspřežení, jímž bezpochyby byl někdy ozdoben Neronův, později Trajanův vítězný oblouk; císař Konstantin dal je přenésti do Cařihradu, dože Dandolo r. 1204 do Benátek, Napoleon r. 1797 do Paříže, konečně r. 1815 císař František opět do Benátek. V chrámě tom dle pověsti odpočívá evangelista sv. Marek, r. 828 z Alexandrie sem přivezený. Naproti chrámu na náměstí sv. Marka stojí čtyřhranná, 98 m vysoká zvonice, r. 911 založená, roku 1511 opravená. Z ostatních chrámů buďtež jmenovány: San Francesco della Vigna (G 3., č. 1.) o jedné lodi, jehož vnitřek r. 1534 zbudoval Sansovino, průčelí v l. 1568 – 72 A. Palladio, s krásnou kaplí Giustiniani a obrazy od P. Veronese, G. Belliniho, sochami od Al. Vittoria. S. Giacometto di Rialto (E 3., č. 5.), krátká basilika s kupolí, nejstarší chrám benátský, vystavěný okolo r. 520. San Giorgio Maggiore (G 5., č. 2.) o třech lodích s kupolemi na křížových ramenech, od Palladia z r. 1560, průčelí od Scamozziho z r. 1575, s obrazy od Bassana, Tintoretta a j., krásně vyřezávanými stolicemi v kůru a zvonicí, s níž je nejkrásnější pohled na město a laguny. S. Giovanni Crisostomo (F 3 č. 6) ve slohu renaiss. roku 1483 od Tullia Lombarda a Seb. da Lugano zbudovaný, s obrazy od G. Belliniho, Seb. del Piombo a j. S. Giovanni e Paolo (FG 3., č. 7.), krásný trojlodní chrám gotický, 94 m dlouhý, 40 m široký, po chrámu sv. Marka nejznamenitější, zbudovaný pro dominikány v l. 1240 – 1430. Ve chrámě je mnoho krásných náhrobků, mezi nimiž vytknouti sluší A. Vendraminův († 1478), dílo A. Leoparda, as nejkrásnější náhrobek benátský, a jiné. Před chrámem tím roku 1496 postavena jezdecká socha Bart. Colleoniho. S. Giovanni Elemosinario z r. 1527 od Scarpagnina, s obrazy Tizianovými, Pordenonovými a j. S. Maria dell Orto (E 1., č. 9.), původně S. Cristoforo, z konce XV. st., s bohatým průčelím, provedeným ve slohu pozdní gotiky, r. 1850 obnovený; vnitřek o třech lodích má překrásné oltáře a obrazy od Cimy, Palmy starš., Tintoretta, A. Vittorie a j. S. Maria della Salute (E 5., č. 10.) na vých. konci Velkého kanálu v l. 1631 – 82 vystavěný od Longheny z bílého mramoru na základě slibu učiněného senátem v době moru r. 1630, s obrazy od Tiziana a j. Sloupy, které nesou klenbu kůrovou, vzaty z římského chrámu v Puiji. S. Maria gloriosa dei Frari, got. chrám, dostavěný r. 1338 od N. Pisana, jeden z největších v Benátkách, bohatý památkami uměleckými, s náhrobky mnohých vynikajících mužů, mezi nimi Tizianovým († 1576), zřízeným nákladem císaře rak. r. 1852 a j., s obrazy od Tiziana, Belliniho a j. V sousedním bývalém klášteře františkánském umístěn královský archiv, vlastně 872 archivů republiky benátské, obsahující v 298 místnostech okolo 14,000.000 listin, z nichž nejstarší jsou z roku 883. S. Pietro di Castelo (J 4., č. 11.) na jihových. konci města, do r. 1807 farní chrám patriarchy. Il Redentore, na ostrově Giudecca zbudovaný jako votivní chrám po moru r. 1577 od Palladia, jehož nejvýtečnějším dílem jest S. Rocco (D 3., č 13.) z konce XV. st., s obrazy od Tiziana, Tintoretta a j.; vedlé chrámu toho Scuola di S. Rocco, dům bratrstva založeného roku 1415 z první polovice XVI. stol., s přebohatým průčelím, krásným schodištěm a sály, v nichž je 56 obrazů biblických od Tintoretta a Tiziana, mezi nimi mistrovské dílo Tintorettovo Ukřižování Krista z r. 1565. S. Salvatore (F 3., č. 14.), dokončený r. 1534, nyní obnovený, se třemi plochými kupolemi za sebou, v něm oltáře a pomníky od Sansovina, obrazy od Tiziana, Carpaccia a j. S. Sebastiano (C 4., č. 15.) z l. 1506 – 18 ozdobil Paolo Veronese, který v něm pochován, mnohými krásnými obrazy. S. Stefano (E 4., č. 16.), got. chrám o třech lodích ze XIV. stol. Mezi světskými budovami vyniká palác dožecí (palazzo ducale. E 4. č. 24.), který byl původně zal. r. 809, ale později pětkrát rozbořen a vždy s větší nádherou vystavěn. Nynější podoba jeho (viz přílohu) pochází ze XlV. stol., kdy počato se stavbou dle plánů Filipa Calendaria, v níž pak po dvě století pokračováno. Záp. průčelí jeho, 75 m dlouhé, je na malém náměstí, 71 m dlouhé průčelí jižní obráceno k molu. V přízemí tvoří nízké sloupy, spojené mohutnými lomenými oblouky, otevřený ochoz, nad ním je loggia rovněž otevřená s dvojnásobným počtem sloupů, která tvoří přechod k patru hořejšímu, jehož zeď plná pokryta střídavě bílými a červenými deskami mramorovými, prolomena na každém průčelí toliko šesti gotickými okny, mezi nimiž uprostřed jsou veliké dvéře bohatě řezbami zdobené a s cimbuřím vysoko nad střechu vyčnívajícím. Bohatě dekorovaným portálem, zvaným »porta della cartæ, vchází se do dvora, obklopeného se všech stran nádhernými průčelími a ozdobeného dvěma kovovými nádržkami na vodu z l. 1556 a 1559. Ze dvora vchází se do prvního patra po mramorových schodech (scala dei giganti). na jejichž nejhořejším stupni mezi obrovskými sochami Marta a Neptuna dožové bývali korunováni. Vnitřek paláce je skvělou památkou umění benátského. Mezi množstvím nádherných místností je 11 velikých sálův, ozdobených skvostnými obrazy malířův italských, obzvláště Tintoretta, Palmy ml. a Paola Veronese, k nimž vstupuje se schodištěm zvaným »scala d'orœ, bohatou ornamentikou zdobeným, roku 1577 ukončeným, jehož užívati povoleno jen nobilům, jejichž jména zanesena byla ve zlaté knize. Ze sálů největší a nejnádhernější je sál vysoké rady (sala del Maggior Consiglio) 52 m dlouhý, 22 m široký, 15,4 m vysoký, v němž nyní je uložena bibliothéka Marciana (130.000 svazkův a 10.000 rukopisů). V jiných sálech umístěna sbírka numismatická a starožitností. Prostorů pod střechou krytou olovem užíváno za dob republiky jako vězení (pověstné piombi), tak zvaný most vzdychajících (ponte dei sospiri, viz přílohu), vystavěný v l. 1512 – 97, spojuje palác dožecí se státním vězením, které od něho jest odděleno kanálem. Naproti paláci dožecímu na malém náměstí je stará bibliothéka sv. Marka, jejímž stavitelem je Sansovino, snad nejkrásnější budova věnovaná účelům světským v celé Italii, vystavěná v první polovici XVI. st., která spolu se sousedními novými prokuratoriemi proměněna v palác královský. V jihovýchodní části města leží arsenál R. 1104 založený, r. 1304 přestavěný, později častěji rozšiřovaný, který zaujímá celý ostrov a byl někdy chloubou republiky; bývaloť v něm zaměstnáno až i 16.000 dělníků (nyní okolo 2000). Vchází se do něho krásným portálem z r. 1460, před nímž stojí 4 mramoroví lvi, přenesení sem roku 1687 z Peiraia athénského. Arsenál má bohaté sbírky modelů lodí z různých dob, mezi nimi i skrovné zbytky a model Bucentora, dále krásnou sbírku zbraní a trofejí. Ze 6 divadel je nejkrásnější Fenice (E 4., č.36.), přestavěné roku 1836, do něhož se vejde 3000 diváků. Z četných paláců, ležících namnoze při Velkém kanále, sluší vytknouti palazzo Vendramin-Calergi, vystavěný r. 1481 P. Lombardem, nejkrásnější ze všech paláců benátských, ozdobený obrazy Palmy ml, Tintoretta, Bordona a j.; palazzo Emo Treveo, v němž nalézají se poslední práce Canovy, velké sochy Hektorova a Ajantova; hlavní celnice (dogana di mare), roku 1676 vystavěná od Benoniho; palazzo Corner della Cà Grande (E 5., č. 21.), r. 1532 od Sansovina vystavěný, s prostranným dvorem, nyní sídlo prefektury; palazzo Pisani (D 4., č. 33.), nyní dívčí škola; palazzo Grimani, mistrovské dílo Sammicheliho z pol. XVI. st., nyní soudní dvůr appellační: palazzo Manni (E 3.. č. 31.) s průčelím renaissančním od Sansovina, palác posledního dože benátského Luigi Maniniho, který 14. kv. 1797 před příchodem Francouzů vládu složil, nyní »Banca nazionale«; palazzo Contarini-Fasan (E 45., č. 19.), malá budova ve slohu gotickém ze XIV. st., jejíž arkýře a římsy jsou vzory dobrého vkusu; palazzo Dario Angarani (E 5., č. 23.) ve slohu lombardském založený r. 1450 a hojně zdobený mramorem; palazzo Foscari (D 4., č. 27.), jeden z největších v městě, v němž za dob republiky ubytováni bývali cizí panovníci, kteří dleli v Benátkách návštěvou; palazzo Contarini delle Figure (D 4., č. 20.), renaissanční z l. 1504 – 64, jehož průčelí zdobeno štíty a trofejemi; Fondaco dei Tedeschi, skladiště a byt kupců německých (jako někdy Týnský dvůr v Praze) atd. – Benátky jsou sídlem katolického patriarchy a armenského arcibiskupa, prefekta, nejv. soudního dvoru, soudu appellačního, kvestury, ředitelství pošt. a telegraf., generál. velitelství a četných konsulátů. Z ústavů pro vědy a umění sluší vytknouti akademii krásných umění: obrazárna akademie má hlavně díla benátských mistrů, mezi nimiž vyniká obraz Tizianův »Nanebevzetí P. Marie«, také sbírka soch je značná; s akademií spojena škola pro jednotlivé odbory umění. Vůbec pokud se umění týče, zaujímají Benátky po Florencii a Římě přední místo; památky umělecké nejsou však soustředěny ve sbírky, ale velikou jich většinu třeba hledati po celém městě. Mezi ústavy vzdělávacími a humanitními sluší vytknouti: 3 gymnasia, školu technickou, obchodní akademii, nemocnici o 1600 postelích, nalezinec, 2 sirotčince, ústav polepšovací pro padlé dívky atd. Počet obyvatelstva v době zrušení republiky (1797) obnášel 200.000, později klesl na 96.000, nyní vzrostl na 134.610 (1884). Nk.

Související hesla