Benedikt z Nursie

, reformátor křesťanského mnišství v západní části římského imperia. Autor rozsáhlé řehole (po něm nazvané), za jejíž základní myšlenku bývá pokládáno heslo Ora et labora (Modli se a pracuj). Vyžaduje uměřenou askezi, střízlivost, klade důraz i na vzdělanost mnichů. Benediktinskou řeholí se řídily stovky klášterů (první z nich Benedikt založil 529 na Monte Cassinu ve střední Itálii), později rozdělených do různých mnišských řádů (benediktini, cisterciáci, trapisté, kamaldulové aj.). Svatořečen, v roce 1964 prohlášen patronem Evropy.

Ottův slovník naučný: Benedikt z Nursie

Benedikt: sv., opat a zakladatel řádu (* 480 v Nursii), ze starořímského rodu Aniciův. Na studie byl poslán do Říma, vida však zkaženost mládeže, opustil město a přišel na místo, které se Sublacum (Subiaco) nazývalo. Zde setkal se s mnichem Romanem, který mu dal řeholní roucho a jeskyni skoro nepřístupnou za obydlí vykázal a jemu časem chléb donášel. Benediktovi bylo tehdáž 14 nebo 15 let. Po 3 létech nalezli jej pastýři a rozhlásili jeho svatosť po celém okolí. Mnozí opustili svět a stali se jeho učenníky. Mnichové kláštea vicovarského (Vicus Varronis) poblíž Sublaka zvolili ho po smrti svého opata za svého představeného; ale pykali brzo své volby, poněvadž nový opat zaváděl řád, který se jejich světské mysli příčil, i chtěli ho proto otráviti. Avšak Benedikt, poznav jejich úklady, vzdal se opatství a vrátil se do své samoty (510). Maje pro svou svatost mnoho učenníků, založil v okolí Sublaka 12 klášterů, t. j. mnišských spolků, každý o 12 mniších pod správou opatovou, jejichž vrchní správu Benedikt sám podržel. Blahodárné působení Benediktovo vzbudilo nenávisť a zášť Florentia, kněze při sousedním kostele, který jeho mnichy mravně zkaziti se snažil. Proto Benedikt opustil i Sublacum a usadil se na hoře Monte-Cassinu, kdež, vypleniv poslední zbytky pohanství, založil světoznámý klášter, ohnisko všech přečetných klášterů benediktinských. Benedikt, vynikaje svatostí života, láskou k lidu, hlavně trpícímu, mocí divotvornou a darem prorockým, má o vzdělanost a osvětu vůbec a zvláště o křesťanskou vzdělanost nesmírné zásluhy. Neboť přikázav mnichům svým vedlé obvyklých řeholních povinností za úkol též pěstovati vědy a umění, uvedl nové národy přes trosky říše Římské ku vzdělanosti křesťanské. Řeholí pak, kterou svým bratřím dal, nejen obnovil řeholnictví na Západě, nýbrž dal mu i jednotnou a pro tyto krajiny přiměřenou normu, dle níž se řídily později též jiné řehole. Zimnicí zachvácen sv. Benedikt dokončil život svůj 21. března 543, kterýžto den světí církev katolická jeho svátek. Tělo jeho pochováno bylo nejprve na Monte Cassinu, odkud r. 653 přeneseno bylo od sv. Aigulfa do Francie a uloženo v klášteře fleuryském. Vyobrazován bývá sv. Benedikt v opatském rouchu svého řádu, drže v ruce číši s hadem anebo džbán. Srv. Řehoř Veliký, Opera II. Dialog. 207, vyd. Migneovo »P. P. lat.« LXVI., 126.; Ign. Clavenau, Ascesis posthum. I. (Salisb., 1720); Navrátil, Život sv. Otce Benedikta (Brno, 1880); Bílý, Legendy sv. (Praha, str. 286 – 292.); Karlík, Životy svatých; Brandes, Leben des hl. Vaters Benedikt (Einsied., 1858) a jiné. Dr. Kr. Jrk.

Související hesla