Bengálsko

, historické území v deltě Gangy a Brahmaputry s přilehlými nížinami, rozprostírající se až k podhůří východního Himálaje. Osídleno árijskými kmeny ještě ve 2. tis. př. n. l.; Gauda (část západní), Vanga (část východní a střední) patřily k říším Maurjů a Guptovců, poté místní panovníci vládli samostatně. Po dočasném připojení k říši Haršavardhanově a ke Kámarúpě bylo Bengálsko znovu nezávislé pod dynastiemi Pálů a Sénů, ve 13. stol. postupně dobyto vojsky Dillíského sultanátu. Odboj dobyvatelů proti centrální moci vedl k odtržení Bengálska od sultanátu a vládě místních muslimských dynastií Ilijášáhů v letech 1345 – 1490, Sajjidů do roku 1538 a krátce i afghánských rodů. V roce 1576 dobyl Bengálsko Akbar. Zač. 18. stol. Muršid Kulí Chán založil dynastii bengálských navábů, kteří čelili územní expanzi anglické Východoindické společnosti. Po bitvě u Baksaru (1764) Bengálsko pod přímou správou Východoindické společnosti, součást Britské Indie. 15. 7. 1947 západní část Bengálska přičleněna k Indii a východní část k Pákistánu (od 1971 Bangladéš).

Ottův slovník naučný: Bengálsko

Bengál nebo, jak nyní se lépe označuje vzhledem k původnímu presidentství, Dolní Bengál zaujímá dolní údolí a deltu řek Gangy a Brahmaputry: zahrnuje provincie Bengál vlastní, Behar, Orissu a Čutia Nágpur a manské státy k posledním náležející, jakož i státy KúčBehár, Hill-Tipera a Sikkim: hraničí severně s Nepálem, Sikkimem a Bhutánem, východně s Assamem a s Barmou, jižně se zálivem Bengálským a s presidentstvím madraským, záp. s Centrálními a Severozáp. provinciemi. Fysikálně jeví se Bengál z největší části jako krajina plochá a velmi úrodná; velká čásť skládá se z nánosu řek Gangy a Brahmaputry, splývajících v ohromnou deltu, jejížto pomořský kraj znám jest jako sundarbany (sundari vana = les stromů sundari). Hlavní přítoky Gangy v Bengálu jsou: Gogra, Son, Gandák, Kusi, Tista; hlavní deltové rámě Huglí přijímá od západ. ř. Damudu a Rupnarajan: v Orisse pak jest velká řeka Mahánadí. Některé řeky, hlavně v dolních svých částech, velmi často mění řečiště svá. Na severu provincie vypínají se hory Himálajské, na západě horstva v Čutia Nágpuru a v Orisse, na východě jest horstvo Čittagonžské, mimo to jsou v Bengálu samém některé hory, jako Rádžmahálské pohoří, osamělá hora Párasnáth a j. Geologicky skládá se Bengál ve vých. části a podél Gangy z náplavu a nánosů říčních. Himálaja skládá se z hornin archaických, jen jižně od Dárdžílingu uloženy jsou vrstvy uhlonosné a třetihorní se zdánlivým sklonem pod Himálají. Rádžmahálské hory jsou složeny z vyvřelých hornin (čedičů) a proloženy různými písčitými a ztvrdlými lupky, jež obsahují rostliny stáří jurského; pod tím jsou vrstvy uhlonosné. Západní čásť, jako Hazáribážská vysočina, Čutia Nágpur a Orissa (kromě delty Mahánadí) má podklad archaický (rulový), ale na něm uloženo v údolích řek Damodaru a Barákaru, počínajíc u Ránígandže, pak směrem západním až do vysočiny Cutia Nágpurské asi 8 větších pánví uhelných, a pak též v Orisse v údolí řeky Bráhmani, při toku Mahánadí, u Tálčíru; roku 1887 těžilo se v Bengálu 1,319.090 tun uhlí. Jiný výrobek z nerostní říše jest železo ze sferosideritů uheln. útvaru, nebo z haematitu a magnetitu z archaických hornin, nebo z lateritu; hlavně jest výroba železa v rukou domorodců (Santálů, Kolův, Oráonův a Agariů). Sůl těží se v pobřežních krajích odpařováním mořské vody; podobně vyrábí se na severu salnytr vylouhováním jakési zeminy. Rostlinstvo bengálské jest velmi rozmanité a bujné. Bengál má na 499.689 km2 69,536.860 ob. (1881), a to: 45,452.806 hindů, 21,704.724 muham., 128.135 křesťanův a 2,251.196 »jiných«. Hindové a muhammedáni jsou po většině původu arijského; kdežto 2 1/4 millionu »jiných« jsou Kolariové a Dravidové (Santálové, Pahariové, Kolové, Oráonové a j.), prabydlitelé, již mají částečně své zvláštní formy náboženství, anebo se částečně chýlí k hinduismu nebo muhammedanismu. Průmysl bengálský jest značný; vyrábějí se různé látky bavlněné, mezi nimiž zasluhují zmínky musliny z Dakky (nejjemnější svého způsobu); dále výrobky jutové, hlavně pytle, zboží hrnčířské (zvláštní druh v okolí Patny). Kováři, tesaři, zlatníci a j. řemeslníci jsou skoro v každé větší vesnici; u Bardvánu vyrábějí se nádoby z hrubého mastku, u Gaje sošky z kamene a z mosazi; šelakové, mosazné a zinkové šperky vyrábějí se hojně; v okolí Muršídábádu vyřezává se slonovina, v Dakce a v okolí Katáku pěkný filigranový šperk stříbrný; košikářství provádějí domové, obuv zhotovují mučíové; z rostliny solá (Aeschynomene) vyrábějí se známé klobouky proti slunci, různé hračky a j.; z některých travin pletou jemné rohože, podobně z bambusu atd. Z dosti hojných silnic a cest hlavní jest silnice vedoucí z Kalkutty směrem severozáp., zvaná Grand-Trunk Road. Ještě četnější jsou cesty vodní, zvláště v deltě; po Ganze a Brahmaputře plují i parní lodi. Železnice: východoindická (East India Railway) do Allahábádu, severní (N. Bengál State Railway) k úpatí Himálají; pak kratší dráha ve směru jihových. k ř. Matle, pokračující k Diamond Harbouru. Obchod provincie jest značný; z přístavů (Kalkutta, Čittagong) vyvážejí se do Anglie, Číny, Spoj. Obcí, Francie, Cejlonu a j. hlavně: opium (7,473.857 liber), juta (4,581.543 liber), indych (3,151.259 liber), olej. semena (2,520.680 liber), čaj (3.528.771 liber), kůže (1,830.674 liber), rýže (1,844.516 liber); mimo to pšenice (asi 2 1/2 mill. liber), pak cukr, salnytr a j. Dovoz hlavně: bavlněné kusové zboží (asi 11,430.965 liber), kovové zboží (1,734.191 liber) a stroje (488.539 liber); mimo to vlněné zboží, deštníky, karty, sirky, skleněné perly, vína, piva, lihoviny a sůl. Celé místodržitelství (pod řízením místodržitele = Lieutenant Governor) rozpadá se správně na 9 krajů pod kommissionáři (5 v Bengálu, 2 v Beháru a po 1 v Orisse a v Čutia Nágpuru), a tyto na 45 okresů. Důchody provincie byly roku 1887 a 1888: 128,124.280 zl. (z pozemků, opia, soli, akcisu, cla a poštovních známek). Vojska stojí v Bengálu jen asi 9000 mužů; mimo to jest tam asi 24.000 mužů policie. Bengál (sanskrt. Bangálá anebo Banga Désa = země Bangova) byla říše zvaná dle Bangy, prince z Mahábháraty, jemuž při dělení připadla. Jméno to vztahovalo se hlavně k deltě, hoření části tvořily Palibothru. Do konce XII. stol. panovali zde různí hindští panovníci. Roku 1199 udál se vpád muhammedánů do Bengálu (za Muhammeda Bachtijára Khildžíe); do r. 1318 vedli správu místodržitelé muhammedánských císařů severu (Hindostanu); od r. 1336 do 1533 byl pod neodvislými králi muhammedánskými; od r. 1539 do 1573 pod panovníky afgánskými; r. 1576 až 1765 pod mugalskou dynastií. Mezi tím však se již Angličané usadili v Bengálu, založili roku 1699 Kalkuttu; dostali se tak do styků s mugalskými vladaři, ale zároveň do sporů, jež vedly k válce skončivší r. 1757 vítěznou bitvou u Plassey, čímž obdrželi Angličané vojenskou nadvládu v Bengálu; r. 1765 obdrželi provincie Bengál, Behar a Orissu. Za Warren-Hastingsa (1772 až 1785) ustálena i civilní vláda. Srv. Statistical account of Bengal, 20 sv.; »Census Reports« pro rok 1881; T. Wheeler, History of India (1882); roční výkazy v Blue Books; spisy Geological Survey of India. Fl.

Související hesla