Beowulf

, staroanglický epos z počátku 8. stol., dochovaný v rukopise z 10. stol.; nejstarší anglická literární památka. V 3 182 verších líčí hrdinské skutky geatského bojovníka a pozdějšího krále Beowulfa, jeho zápas s netvorem Grendelem, sužujícím dvůr dánského krále Hrothgara, s Grendelovou matkou a nakonec, po mnoha letech, souboj s ohnivým drakem, při němž Beowulf zemře. Skladba evokuje svět starogermánských kmenů 6. stol., v němž se mísí prvky pohanské (pohřební rituály, hostiny, krutost přírody) a raně křesťanské (svrchovaný Bůh, zlo odvozené od Kaina, koncepce idealizovaného hrdiny aj.). Epické části se střídají s pasážemi lyrickými a úvahovými; celková atmosféra je elegická, zachycuje zánik heroických časů. Verš nemá pravidelný rytmus, výraznou césurou se dělí na dva poloverše. Typická je aliterace a opisná složená pojmenování, tzv. kennings.

Ottův slovník naučný: Beowulf

Beówulf, báseň anglosaská, vypravuje (ve 3184 alliterujících verších), kterak dánský král Hrôdgar z rodu Scyldingů zbudoval nádhernou dvoranu, ve které s přátely hodovával. Ale znepokojoval je netvor Grendel, jenž zdržoval se v blízkých bažinách. Beówulf., vnuk krále geátského Hrédela, přišel jim na pomoc a Grendela na smrť zranil. Po té matka Grendelova, obluda mořská, chtějíc smrť synovu pomstiti, tolikéž Beówulfem potřena jest, načež vítězný rek domů se vrátil. Ale ještě jako kmet podnikl boj se zhoubným drakem, jejž zase překonal, ale poraněn byv zemřel a slavně byl pochován. – Báseň tato zakládá se na prastarých národních pověstech, jež bezpochyby původně ani nebyly anglosaské a vytvářily se na pevnině (v Dánsku a Skönech). Byly jednak mythické, jednak historické. Beówulf snad byl původně nějaký dobrý bůh (slunce, jara), jenž bojem překonává zlobohy mlhy bahenní (Grendela), záplavy mořské (matku Grendelovu) a zimy (draka). Odtud také vykládá se jméno rekovo nověji (na základě slovesa * beâwan, * beôwan, got. baugjan, to jest mésti), jakožto bytost, která mlhy smítá či plaší. (Starší výklad [Grimmův], že Beówulf jest jako bienenwolf, t. j. buď pták vlha nebo medvěd, jest málo pravdě podobný.) Později sloučen s mythickou touto postavou snad rek historický téhož jména, který na výpravě Geátů do Porýní vynikl neobyčejnou statečností (v l. 512 – 520). Nepochybně pak o Beówulfovi kolovalo několik písní samostatných, jež asi ve 2. pol. VII. stol. nějaký křesťanský již básník, ostatně jen prostředně nadaný, sloučil v jednotný celek. Rukopis Beówulfa zachoval se jediný z X. stol. v knihovně britského musea v Londýně. Autotypicky vydal jej r. 1882 J. Zupitza jako 77. publikaci spolku pro vydávání starých textův anglických (Early English Text Society). Srv. R. Wülker, Grundriss zur Geschichte der angelsachs. Litteratur (Lipsko, 1885, str. 245.). VM.

Související hesla