Berruguete Alonso de

, španělský architekt, sochař a malíř. Studoval v Římě a ve Florencii, ovlivněn Leonardem da Vinci, Michelangelem, G. Vasarim a kastilskou tradicí. Vytvořil řadu oltářů v platereskním slohu; vrcholným dílem Capella v Granadě.

Ottův slovník naučný: Berruguete Alonso de

Berruguete Alonso, sochař, malíř a architekt špan. (* ok. r. 1480 v Paredes de Nava – † 1561 v Toledě). Vzdělal se v létech 1503 – 20 v Italii, zprvu v Římě ve škole Michel-Angelově, později u B. Bandinelliho a A. del Sarto ve Florenci. Vrátiv se do vlasti byl jedním z nejprvnějších a nejhorlivějších, kteří zaváděli sloh italské renaissance Buonarotiho ve Španělsku, jejž ve Španělsku nazývali plateresco. Usadil se nejdříve v Zaragoze, kde zhotovil skvostný náhrobek vicekancléře arragonského. Pak odebral se do Kastilie, odkudž císař Karel, který ustanovil jej svým malířem, sochařem a ředitelem královských staveb, objednal u něho řadu skulptur pro palác v Alhambře, který však nebyl dostaven. Nejlepší skulptury Berruguetovy jsou v kathedrále toledské, zejména polovypuklé práce na chóru, pak náhrobek kardinála Tavery v toledském hospitále sv. Jana, poslední to práce jeho vůbec. Sochy jeho vynikají silou a mohutností forem a anatomická správnost, energická gesta upomínají silně na Michel-Angela. Také jako malíř byl činný a nejlepší jeho obrazy, které mají sice ráznou, grandiosní kresbu, ale jichž kolorit je slabý a často bez charakteru, jsou v kathedrálách ve Valladolidu, Toledu, Salamance a j.