Bestužev Alexandr Alexandrovič

, ruský prozaik. Autor sentimentálních a romantických próz (český výbor Zkouška), v jejichž historických, fantaskních a exotických syžetech uplatňoval rétorický, emocionální styl. Účastník povstání děkabristů; trest smrti mu byl změněn ve vyhnanství na Sibiř, poté poslán do armády; padl na Kavkaze.

Ottův slovník naučný: Bestužev Alexandr Alexandrovič

Bestuževi Rjumini: Bestuževiv Alexander Alexandrovič, známý pseudonymem Kozak Marlinskij, básník a novellista (*23. října 1795 v Petrohradě-padl 7. čce 1827 při útoku na tvrz Ardler u Jekatěrinodaru). Studoval zprvu na škole hornické, oddal se pak dráze vojenské a stal se důstojníkem gardy. Od r. 1819 věnoval volné chvíle pracím literárním, a to zprvu překladům ze západních literatur; od r. 1821 začíná však řada jeho samostatných prací: Cesta do Revelu, Olga, Večer v táboře aj., kdysi velmi oblíbených v salonech ruských pro svůj romantický nádech. Obrátil na se pozornost jako protivník školy Karamzinovy a (společně s Ryjelevem) vydaným prvním ruským almanachem »Poljarnaja zvězdæ (Petrohrad, 1823, 1824 a 1825), k němuž přispěli všichni vynikající spisovatelé nových směrův a Bestuževiv sám obrazem literatury ruské, rozšířeným později ve studii větších rozměrů, ceněnou tehdy velice, ale dnes směrem svým za výplod »romantické kritiky« prohlašovanou. Společně s Rylejevem měl býti sťat pro účasť ve spiknutí. ale poslán na 20 let do nucené práce na Sibiř, a po mnohých přímluvách dovoleno mu vstoupiti do vojska operujícího na Kavkáze proti Čerkesům. Tu postoupil opět na důstojníka a žil většinou v Derbentu střídavě život vojáka a literáta. Obrazy jeho ze života Čerkesů vynikají živostí, vtipem a humorem, tímto někdy až příliš vojenským, jakož i zdařilou lícní tamních krajinných krás; vyšly pod hromadným titulem Kavkaz (1835). Sem patří román Ammalat-Beg (do češtiny přel. B. Kardeš v »Lumírų, 1854), novella Mullah-Nur, Fregata Naděžda a j. Dále zčeštěny z něho Zámek Neuhausen (V. V. M. t. t.), Zámek Venden, Gedeon (E. V. v »Lumírų, 1856 až 1857). Zlomky o Sibirii (A. Hansgirg ve »Vlastimilų, 1840) a v »Poesiį Vymazalově obsažen také jeho Zpěv Čerkesů. R. 1860 vydal Semenskij v »Oteč. Zapiskách« jeho biografii s poutavou korrespondencí. Za pobytu v Jakutsku seznámil se Bestuževiv s berlínským cestovatelem Ad. Ermanem a poslal mu pak duchaplný list franc., jejž sám do ruštiny přeložil. Zpráv Ermanových (v »Reise um die Erde« 1833 až 1841) použil Chamisso ku své básni »Der Verbannte«.

Související hesla