Beton

, stavivo vytvořené jako umělý slepenec z plniva (kamenivo přírodní nebo umělé), pojiva (obvykle cementu) a vody. Jako pojivo se používá i asfalt, umělé pryskyřice, sádra aj. Zatvrdlý beton má vlastnosti podobné přírodnímu kameni (trvanlivost, pevnost v tlaku). Tahová pevnost je asi desetkrát menší, a proto se beton vyztužuje. Výztuž přejímá tahová napětí (železobeton) nebo aktivně vnáší do prvku předpětí, která tato napětí od zatížení zmenšují nebo odstraňují (předpjatý beton). Vlastnosti betonu lze měnit vhodným složením betonové směsi. Podle funkce v konstrukci se beton dělí na konstrukční (rozhodujícími vlastnostmi jsou dostatečná pevnost a odpovídající hmotnost) a izolační (pevnost obvykle nižší, objemová hmotnost obvykle podstatně nižší než u konstrukčních betonů). U betonu lze zajistit např. i vodotěsnost, mrazuvzdornost, vyšší odolnost proti teplotním šokům, vyšší odolnost proti agresívnímu prostředí apod. Rozlišuje se beton asfaltový, tj. obrusná vrstva vozovky (silniční živičný kryt, živičný kryt vozovky) o tloušťce 2 – 4 cm nebo dvouvrstvý kryt vozovky o tloušťce 5 – 8 cm, opatřený uzavíracím živičným nátěrem; beton autoklávovaný, jehož tvrdnutí je urychlováno propařováním pod tlakem, se používá pro výrobu prefabrikátů; beton barytový má velkou objemovou hmotnost a obsahuje barytovou a kovovou drť; používá se jako izolace proti průchodu radioaktivního záření.

Ottův slovník naučný: Beton

Béton (franc. béton, angl. concrete) jest směs štěrku a nějakého pojiva, která utvrdne a pak se podobá slepenci neboli konglomerátu. Pojivem může býti asfalt nebo jiný tmel, ale nejčastěji jest jím malta; a poněvadž se užívá nyní bétonu zvláště při stavbách ve vlhku a ve vodě, třeba malty tvrdnoucí za těchto okolností (z vápna vodního, z vápna mastného s přísadou trassu nebo země santorinské a pod., z vápna romanského, z cementu portlandského): Římané užívali bétonu také s maltou z pouhého vápna mastného, jak svědčí mezi jinými zbytky silnice římské odkryté v Lublani. Dobrota bétonu závisí na dobrotě součástí, tedy štěrku a malty, ale nemalou měrou také na tom, je-li směs rovnoměrná a jestliže se součásti při upotřebení bétonu opět nerozlišily. Při štěrku se hledí na pevnost, na rovnoměrnou velikost a na přilnavost k maltě. Má-li béton nésti značnější obtížení, na př. kdyby šlo o větší klenbu z bétonu, musí i štěrk býti pevnější; kdyby jednotlivé kaménky štěrku nebyly pokud možno stejně veliké, byly by i mezery mezi kaménky nestejné, nedalo by se pak předem ustanoviti množství malty potřebné k vyplnění těch mezer, a při téže stavbě měl by béton jednou snad malty mnoho, jindy zase málo; ale skutečně není jí potřebí než tolik, aby každý kamének byl obalen. Co však se týká přilnavosti mezi maltou a štěrkem, jest jí třeba, aby povstal souvislý celek. Podlé okolností užívá se štěrku čedičového, vápencového, žulového, křemencového a pod., ale také cihelného; velikost se předpisuje tak, aby jednotlivé kaménky prošly kroužkem na př. o průměru 5 cm; přilnavost malty se podporuje očištěním (nejlépe praním ve vodě) a mimo to tím, že se dává přednost štěrku tlučenému před obláskovým; jsme-li však nuceni užiti štěrku obláskového, přetloukáme jej tak, aby na každém kaménku byla aspoň jedna drsná plocha lomná: výjimku činí v té věci béton užívaný v tenkých vrstvách, na př. ku pokrývání kleneb, k stavbě chodníkův a pod. pracím, který se mísívá z drobného štěrku obláskového nepřetloukaného. Mísení malty a štěrku koná se buď lopatami nebo stroji, při čemž se štěrk přidává maltě; mísení lopatami vyžaduje dělníků zručných a silných. neboť se musí směs přehazovati tak hbitě, aby byla dokonale rovnoměrnou dříve, nežli malta tvrdnouti počne: rychleji se dosáhne rovnoměrného promíchání mísicími stroji nebo mísidly. Aby se seznalo, v jakém poměru malta a štěrk mají se míchati, ustanoví se pokusem krychlový obsah mezer ve štěrku. K tomu konci se naplní nádoba určitého obsahu vypraným, vlhkým štěrkem, pak se tam leje voda, až stojí v rovné výši se štěrkem: krychlový obsah spotřebované vody udává obsah mezer ve štěrku a zároveň množství malty, jehož na béton potřebí. Jelikož i při míchání malty se zachovává určitý poměr mezi vápnem a pískem, udá se v daném případě ku mísení bétonu nějaký určitý poměr vápna, písku, štěrku, na př. 1 (cementu): 3: 5 při mostě přes Vislu u Toruně; 1 (cem): 4:5 na balvany bétonové v průplavu Amsterdamském: 1 (vápna vodního): 2: 4 při stavbě plavidla komorového Františka Josefa na průplavě Františkově v Uhrách, jež jest celé z bétonu; 11 (santorin. z.): 4 (váp. mast.): 1 (písku): 12 (štěrku) v přístavu rjeckém a pod. Tvrdnutí bétonu závisí na tvrdnutí malty, a proto se béton na maltu rychle tvrdnoucí na př. z cementu portlandského musí rychle upotřebiti, kdežto béton na maltu ze země santorinské a vápna mastného, která rychle netvrdne, může se nechati namíchaný i několik dní (při stavbách přístavních v Rjece nechali takový béton ležeti v létě 2 až 3 dny, v zimě 5 až 8 dní). Aby součásti bétonu při upotřebení opět se nerozlišily, třeba zvláštní opatrnosti, a aby béton utvrdlý tvořil jednolitý celek, třeba jej pěchovati: při tom sblíží se kaménky štěrkové více nežli na hromadě volně nasypané, a nezůstane žádných dutin: zároveň ubude směsi na objemu as 15%. Béton utvrdlý má hutnost 2 až 2,3, rozdrtí se tlakem 100 až 300 kg na 1 cm2, přelomí se průhybem při napjetí 24 až 30 kg na 1 cm2; pro značnou pevnost a snadnost, s jakou možno udělati souvislé kusy velikých rozměrů, dává se béton do základů, dělají se z něho klenby, stoky, stavby opevňovací, domy a j. béton jest nejpotřebnější stavivo při stavbách vodních a ve vlhku. Pik.

Související hesla