Bhakti

, bhaktismus – v hinduismu (zejm. ve višnuismu a šivaismu) postoj naprosté oddanosti a lásky vůči bohu, chápanému obvykle jako nejvyšší osoba (striktní monoteismus není nutným předpokladem). Raná bhakti doložena již v Bhagavadgítě, asi od přelomu letopočtu uváděna jako jedna ze tří možných cest (vedle cesty intelektuálního vhledu a védského ritualismu) ke konečnému osvobození (viz též mókša) z koloběhu nových zrození (viz též sansára). Poprvé se výrazně prosadila během 2. pol. 1. tisíciletí v jižní Indii, kde je doložena díly četných mystických básníků šivaistických i višnuistických; inspirovala i zakladatele sekty lingájatů. Během 1. pol. 2. tisíciletí se (opřena o systematickou teologii védánty) šířila i do severní Indie, kde se ve středověku stala převládající inspirací náboženské i literární tvorby. Otevřenost bhakti vůči všem bez ohledu na kastovní příslušnost a s tím často spojený kritický postoj vůči ortodoxnímu ritualismu ji sbližovaly s islámskou mystikou a vedly i ke vzniku nových synkretických náboženských hnutí, z nichž nejvýznamnější byl sikhismus.

Související hesla