Bibliografie


1. souhrn bibliografických (zabývajících se seznamy publikací) činností, jejich nástrojů a produktů, jejichž podstatou je zjišťování, zpracování a šíření bibliografických informací;
2. sbírka bibliografických záznamů uspořádaná podle odborných pravidel v účelnou sestavu;
3. odborná disciplína zkoumající obecné zákonitosti, dějiny a metodiku komunikace bibliografických informací.

Ottův slovník naučný: Bibliografie

Bibliografie (z řec.), jinak bibliognosie a bibliologie, knihopis, je věda, zabývající se známostí uveřejněných plodů literárních všech národův a zemí, nebo některé země zvlášť. Je to věda historická a má se k dějinám literatury jako znalost památek uměleckých k dějinám umění, tak že dobře může sloužiti za měřítko literární pokročilosti národů. Při ohromné produkci literární nelze pomýšleti na bibliografii všeobecnou, a tato musí se obmeziti na literaturu jisté země, národa nebo vědy některé, nebo produkce literární některé doby. Za tvůrce bibliografie sluší pokládati Konráda Gessnera, který ve své Bibliotheca universalis (Curich, 1545 – 55, 4 sv.) sestavil plody literární všech časů, zemí a věd. Po něm J. S. Ersch v Allgemeines Repertorium der Litteratur (Jena a Výmar, 1795 – 1807, 9 sv.) systematicky sestavil literaturu let 1785 – 1800. Vynikající plody literární všech dob uvádějí: De Bure, Bibliographie (Paříž, 1763 – 82, 10 dílů); Barbiera Defessart, Nouvelle bibliothèque ď une homme de goût (tam., 1808 – 10, 5 d.); Peignot, Manuel du bibliophile (Dijon, 1823, 2 d.); Clarce, Bibliographical dictionary (Londýn, 1802 – 4, 6 d.); J. Ch. Brunet, Manuel du Libraire (5. vyd. Paříž, 1860 – 80, 6 d. a 2 dodavky); J. G. Th Grässe, Trésor de livres rares et précieux (Drážďany, 1859 – 69, 7 d.); Fr. Ad. Ebert, Allgem. bibliographisches Wörterbuch (Lipsko, 1821 – 30, 2 díly.) Přehled celé bibliografické literatury s kritickými poznámkami obsahuje dílo Petzholdtovo Bibliotheca bibliographica (Lipsko, 1866) Nemohouce tuto vypisovati bibliografie všech národův. uvésti chceme v stručnosti alespoň bibliografie nám nejbližší. Nk. – Bibliografie česká. První úplný seznam českých děl literárních pořídil Jos. Jungmann ve své »Hist. lit. české«, sahající do r. 1846; »Dodatky a doplňky« sestavil J. I. Hanuš (1869 – 71): dříve vydal Quellenkunde und Bibliographie der böhmisch-slovenischen Litteraturgeschichte vom J. 1348 – 1868 (Praha, r. 1868). Následovníkem Jungmannovým byl Fr. Doucha, jenž přispěním Jos. A. Dundra a Fr. Urbánka vydal Knihopisný slovník československý (Praha, 1863 – 65), v abecedním pořádku autorův obsahující knihy, mapy a hudebniny české, vyšlé od r. 1774 až do r. 1865. V bibliografii české pracovali mimo to Ant. Rybička, Ant. Hansgirg, J. V. Rozum. Mezi pracovníky v bibliografii novější jmenovati sluší Fr. A. Urbánka, jenž vedlé jiných spisů téhož druhu počal vydávati Věstník bibliografický (1869 – 71, 1880 – 83). Sem náleží též Slovanský katalog bibliografický (Catalogue slave bibliographique), jehož vyšlo 5 ročníků nákladem »Spolku českoslovanských knikupeckých účetních v Praze« (1877 – 1881) a nákladem téhož spolku vydaný Český katalog bibliografický za r. 1889, jejž sestavili Bohuslav Foit a L. Žižka (Praha, 1890). Nejpodrobnější hlídku bibliografickou v době přítomné pěstují Literární listy, vycházející od r. 1880 v Brně. – Bibliografie polská. Nejstarším bibliografem pol. jest Szymon Starowołski. Později vystupuje množství pracovníků v oboru tom. Pro literaturu polskou nejdůležitější jest Bibliografia polska K. Estreichera (Krakov, 1872 – 88), katalog 150.000 knih polských nebo Polska se týkajících; dosud vyšlo 11 svazků. Prvních 7 svazkův obsahuje úplnou bibliografii od r. 1800 – 82 v abecedním pořádku jmen spisovatelů; svazek 8. (věnovaný stol. XVI. a XVII.) a 9. (stol. XVIII.) podávají materiál bibliografický podlé let bez úplných titulův. Podobný přehled chronologický století XIX. obsahuje svaz. 10. a 11. Současnou bibliografii polskou pilně sleduje měsíčník Przewodnik bibliograficzny, redigovaný drem Wład. Wislockim v Krakově (dosud 13 ročníkův). – Bibliografie ruská ve vlastním slova smysle počíná se na konci století XVIII. pracemi L. J. Bakmeistera, Russische Bibliothek atd., v 11 knihách obsahující seznam i posudky všech děl za dobu tu vyšlých (Petrohrad, 1772 – 89) a Novikova Opyt istoričeskago slovarja o rossijskich pisateljach atd. (Petrohrad, 1772). Na počátku stol. XIX. vedlé spisů D. N. Bantyše-Kamenského, Štorcha (Obzor literatury-v Rossiji ot 1801 – 1806 g.) a Jevgenije Bolchovitinova (Istoričeskij slovar o byvšich v Rossiji pisateljach duchovnago čina 1805 – 1806) vyniká zvláště důležité dílo knihkupce V. Sopikova Opyt Rossijskoj bibliografiji (Petrohr., 1813 – 21, v 5 sv.), obsahující názvy 18.000 knih ruských a vůbec slovanských, vyšlých od zavedení knihtiskařství až do r. 1813, a stručné dějiny knihtiskařství evrop., zvláště ruského. Z následovníků Sopikova v bibliografii ruské jmenovati jest N. J. Greče, A. Ch. Vostokova, K. Kalajdoviče, Gennadiho, Ponomareva a V. J. Mežova. Současné bibliografii ruské věnován jest měsíčník Bibliograf (Petrohrad), měsíčník Knižnyj Véstnik s příl. Knižnotorgovyj listok (tam.), týdenník Bibliographie russe et slave (tam.), denník Listok knižnych objavlenij (tam.). – Bibliografie jihoslovanská. Církevní knihy jihoslovanské vůbec (t. srbskochorv., slovinské a bulharské) obsaženy jsou v Opytu rossijskoj bibliografiji V. Sopikova, pak v díle P. J. Šafaříka Geschichte d. slav. Lit. (Pešť, 1826) a ve spise pí Talvj Gesch. d. slav. Sprache u. Litter. – O bibliografii srbskochorvatské jedná V. Křížek v Č. Č. Mus. r. 1859 – 60: Stručný přehled veškeré literatury jihoslovanske, Kukuljević, Bibliografija hrvatska (1860); St. Novaković, Srpska bibliografija za nov. književnost 1741 – 1867 (Bělehrad, 1869) s doplňky v »Glasnikų; Daničić, Rječnik iz kniževnih starina srpskich, Ljubič, Ogledalo. – Dalmatskou a černohorskou bibliografii napsal Valentinelli s názvem Bibliografia della Dalmazia e dell Montenegro (Záhřeb, 1855). – Pro bosenskou bibliografii důležit jest Bos. prijatelj Jukićův. – Nejnovější literat. srbskochorv. oznamuje se v seznamech knihkupce Hartmanna a Župana v Záhřebě, Popovice v Pančevě a bratří Jovanovićů v Nov. Sadě. – Srbskochorv. i slovin. bibliografii částečně obsahují díla Wurzbachova: Bibliogr.-statist. Übersicht d. Lit. des oesterr. Kaisertaates (Vídeň, I. 1853, II. 1856) a časopis téhož Bibliographie des oesterr. Kaiserth. (od r. 1853). – Slovinská bibliografie obsažena jest v Křížkově Přehledu shora uvedeném; novější přináší »Ljetopis Matice slovenske«, pak listy belletristické »Novice«, »Šolskij prijatelj«, »Glasni▽, »Zvo◁, »Kres« a j. – Pro bibliografii bulharskou vedlé díla P. J. Šafaříka (Gesch. der slavisch. Liter.) důležit jest spis dra Konst. J. Jirečka Bibliographie de la littérature bulgare moderne 1806 – 1870 (Praha, 1872), pak časopis Periodičesko spisanije na búlgarskoto kniževno družestvo (v Braile). Mimo to jmenovati jest studii V. Jagiće Sprache und Litteratur der Bulgaren (v »Deutsche Rundschaų, 1880). – Pro bibliografii obecně slovanskou důležity jsou spisy: Bibliographie russe et slave, týdenník petrohrad.; Slovanský katalog bibliografický (Catalogue slave bibliographique, Praha, 1877 – 81). Mimo to uvésti jest občasné přehledy bibliografie slovanské zvláště v Č. Č. Musea, v zaniklém »Sborníku slovanském« (Praha, 1881 – 87) a v »Archiv für slav. Philologie«. w.

Související hesla