Bilance

, obecně přehled jmění, v němž se srovnávají na jedné straně aktiva a na druhé straně pasíva bilancujícího subjektu.

Ottův slovník naučný: Bilance

Bilance (franc. bilan, angl. balance, ital. bilancio, z latinského bilanx = dvojí miska) znamená tolik, co rovnováha. V obchodnickém názvosloví rozumíme bilancí neboli rozvahou číselnou rovnost dvou nebo více sum proti sobě položených. V účetnictví podvojném rozeznáváme bilanci hrubou (bruttobilanci) a čistou (nettobilanci). Hrubá bilance jest součet všech debetových a součet všech kreditových položek zapsaných v účtech knihy bilanční neboli rozvážní, k tomu účelu předsevzatý, by účetní – obyčejně koncem každého měsíce – se přesvědčil, zdali správně účtoval, neboť musí dle pravidel účetnictví podvojného rovnati se suma všech debitorů sumě všech kreditorův. Čistá bilance (obyčejně prostě bilance neboli bilance závěrečná zvaná) jest sepis jmění hospodářského podniku nějakého (ať jednotlivce nebo společnosti) koncem určitého období po způsobu účtu (účtu bilančního neboli rozvážního), v němž na jedné jeho straně (debetové) zapsána jsou veškerá aktiva, a na druhé jeho straně (kreditové) veškerá passiva spolu s obchodním kapitálem toho onoho podniku. Aktivní i passivní jmění toho onoho podniku v bilanci vylíčeno je toliko v úhrnných částkách hlavních oddílův (účtů) jeho, by podnikatel snadno přehlédl stav svého jmění. Přesahuje-li suma aktiv (majetnosti) sumu passiv (dlužnosti), říká se, že je bilance aktivní, a částka, o kterou aktiva jsou větší než passiva, představuje čistá aktiva, t. j. kapitál positivní, vlastní kapitál obchodní. Rovná-li se veškerá majetnost dlužnosti, není v podniku více vlastního kapitálu obchodního. Jsou-li passiva větší než aktiva, tak že nestačí podnikateli, aby majetnostmi uhradil své dluhy, jest bilance passivní, t. j. podnikatel stal se nezpůsobilým ku plnění svých povinností. Rozumí se, že bilance toho onoho podniku vždy musí býti založena na podrobné a správné inventuře veškerého jmění podnikatelova. Bilancováním účtů rozumí se závěra jejich, ježto zůstatek z toho onoho účtu (zůstatek buď aktivní nebo passivní, představující bud majetnost nebo dluh podnikatele) převádí se na účet bilanční, který zkrátka slove bilance cí. Forma bilancí jmění společenského, jak se mají předkládati veřejnosti, u nás zákonem není předepsána. Toliko pro ústavy pojišťovací platí tak zvaný regulativ, daný ministerstvy vnitra, práv, obchodu a financí jako zvláštní nařízení dne 18. srpna 1880. V Anglii a Italii forma bilancí upravena je zákonem. – Bilance obchodní (la balance de commerce, Handelsbilanz) jest srovnání, jež činí nějaká země mezi svým vývozem a dovozem. Jestli souhrn exportů přesahuje souhrn importů, praví se, že jest bilance přízniva (aktivní), poněvadž rozdíl, jak se myslí, má býti vyrovnán hotovými od ciziny, v opačném případě praví se, že jest bilance nepřízniva (passivní), poněvadž země musí platiti přebytek svého dovozu drahými kovy. Od té doby, co povaha obchodu pojímá se správněji, pozbyla theorie obchodní bilance svého významu, poněvadž srovnávání výkazův o dovozu a vývozu není nijakým na dobro spolehlivým měřítkem, dle něhož by bylo lze souditi, zdali země některá, jsoucí v obapolném spojení obchodním s cizinou, pracuje na svůj prospěch nebo na svou škodu. Viz Laveleye-Kheil, Základové polit. ekonomie (Praha, 1887, str. 203.). Kh.

Bilance (právní čásť). Zřízení bilance jest obchodním zákonodárstvím nařízeno a upraveno. Každý obchodník plného práva ($. 7. uvoz. zákona k obch. zák.), jakož i obchodní společnosti a výdělková a hospodářská společenstva mají povinnost při početí obchodu, jakož i každý další správní rok zříditi bilanci. Jednotlivé části jmění a pohledávky buďtež uvedeny podlé ceny v čas zřízení bilance, pohledávky pochybné podlé ceny pravděpodobné; nedobytné buďtež odepsány. Co do formy budiž bilance sepsána řečí živou a vlastnoručně podepsána. Bilance zanáší se buď postupně do knihy k tomu určené anebo spisuje se každý rok zvlášť, kdež pak mají jednotlivé bilance chronologicky uspořádány býti. Bilanci dlužno 10 let uschovávati (čl. 29 – 33. obch. zák.). Zvláště důležitou jest bilance u společností obchodních tvoříc základ rozvrhu zisku a ztráty. Povinnost bilanci zříditi týká se tu společníkův osobně zavázaných, u společností akciových a společenstev představenstva (čl. 239. obch. zák., $. 22. zák. o společenstvech ze dne 3. dubna 1873, č. 70 ř. zák.). Každý osobně zavázaný společník, třeba se vedení obchodu nesúčastníl, má právo každou chvíli podlé knih a papírů společnosti sobě bilanci zhotoviti (čl. 105. 150. obch. zák.). Naopak jsou komanditista a tajný společník pouze oprávněni žádati opis roční bilance a zkoušeti pravost její porovnáním knih a papírů (čl. 160., 183. obch. zák.); jen z důležitých příčin může soud k jejich návrhu naříditi sdělení bilance v každou dobu. Totéž právo náleží valné hromadě komanditistů při komand. společnosti na akcie, akcionářů při společnosti akciové a členů společenstev (čl. 186., 224. obch. zák., $. 27. zák. o spol.). Radě dozorčí (která pouze u komanditní společnosti na akcie zřízena býti musí) přísluší však právo každou chvíli do knih a spisů nahlédnouti a bilanci zkoušeti (čl. 193., 225. obch. zák., $. 24. zák. o spol.). Konečně slouží bilance za základ likvidaci. Šikl.

Související hesla