Biskup

, v křesťanských církvích představený na určitém území, označovaném jako diecéze, eparchie apod. V katolické církvi, v církvích pravoslavných, ve starých východních církvích a ve starokatolické církvi se biskupové chápou jako nástupci apoštolů; předpokládá se, že svěcení na biskupa je v nepřetržité návaznosti na Ježíše Krista a apoštoly (tzv. apoštolská posloupnost). V reformačních církvích je funkce biskupa spíše přechodná a obvykle volená. V liturgii latinského ritu nosí biskup při bohoslužbách mitru a někdy i berlu. K jeho insigniím patří též náprsní kříž (pektorál) a pastýřský prsten. Někteří biskupové jsou arcibiskupy, metropolity a patriarchy.

Ottův slovník naučný: Biskup

Biskup . z řec. επισκoπoς, jež přijato i v lat. episcopus, dle etym. dozorce. dohlížitel; jest církevní přednosta, jemuž v jistém okršlku, nazvaném diécése či biskupství, přísluší vrchní moc v příčině vykonávání úřadu učitelského a kněžského, jakož i v příčině vlády duchovní, a to v podřízenosti ku papeži římskému. Biskupové jsou nástupci sv. apoštolův a mají společně s papežem podíl u vládě církve veškeré, obzvláště však spravují diécési jim papežem přikázanou. Jen ten, kdo už knězem jest, může platně na biskupství posvěcen býti. Biskup může udíleti svěcení vyšší i nižší, též sv. biřmování. on světí sv. oleje, oltáře, kalichy, chrámy, koná pontifikalie. Biskup vydává zákony pro diécési, visituje farní osady, aby stádce své seznal a se přesvědčil, kterak kněží jemu podřízení plní povinnosti své. Biskup má pravomoc řádnou v celé diécési, udílí kněžím pro jednotlivé osady pravomoc řádnou neb odkázanou; jemu náleží moc soudní u věcech duchovních, kterou pomocí zvláštních sborů (soud církevní) neb zřízenců (officiales) vykonává. K uhražení výloh se správou diécése spojených smí ukládati jisté církevní poplatky. Každý biskup jest povinen ve lhůtě 3 – 5 let vykonati cestu do Říma (visitatio liminum) aneb aspoň písemnou zprávu tam podati o své diécési. Odznaky biskupské moci jsou: prsten, berla, mitra, biskupský kříž na hrdle (crux pectoralis), talár fialové barvy, trůn biskupský o třech stupních ve chrámě stoličném; biskup může na cestách míti oltář přenosný a na něm mši sv. sloužiti; v domě biskupském má kapli s právem veřejnosti; při slavné mši biskupem sloužené má uprostřed oltáře hořeti sedmá svíce (septimum candelabrum); též stát poskytuje biskupům jisté důstojnosti, na př. členství v zastupitelských sborech. – Kdo na biskupství byl vysvěcen, nemá však skutečné diécése, nazývá se biskup titulární. Tito titulární biskupové mají buď zvláštní úkoly ve službě papežské stolice nebo ve službě státní, jako na př. vyslancové, polní biskupové a pod., nebo jsou biskupy t. zv. světícími, kteří zastupují biskupa neb arcibiskupa diécésního ve výkonech svěcení, na př. biřmování, svěcení kněžstva, posvěcení chrámův a t. p. Bvý.

Související hesla