Bismarckovo souostroví

, Bismarck Archipelago – sopečné ostrovy s korálovými útesy v Tichém oceánu severovýchodně od Nové Guineje, součást státu Papua-Nová Guinea; 49 726 km2, 46 100 obyvatel (1989), hlavně Papuánců. Největší ostrovy: Nová Británie (viz též Birara) a Nové Irsko (viz též Tombara). Tropické zemědělství. – V roce 1884 ostrovy anektovány Německem, 1914 obsazeny Austrálií; od roku 1920 australské mandátní území. V letech 1942 – 44 okupovány Japonskem, 1946 obnoven australský mandát. Od 1975 nezávislé jako součást státu Papua-Nová Guinea.

Ottův slovník naučný: Bismarckovo souostroví

Bismarckovo souostroví sluje nyní úředně dřívější souostroví Nová Britannie v Tichém okeáně. Rozkládajíc se ellipsovitě při sev.-vých. pobřeží Nové Guinee mezi rovníkem a 7° již. šíř. i 142° – 154° vých. délky obsahuje veliké množství ostrovů větších i menších v rozloze 47.100 km2; důležitější z nich jsou Nové Pomořany (dříve Nová Britannie, 24.900 km2), Nové Meklenbursko (dříve Nové Irsko, 12.950 km2), Nové Hannoversko (1476 km2), Nový Lauenburg (dříve Duke of York, 58 km2), Ruk (705 km2), Long (544 km2), Dampierův ostrov (272 km2), ostrov sv. Matěje (660 km2), Squally (165 km2). ostr. Francouzské (820 km2), Echiquierské (50 km2), Hermittské (17 km2), Anachoretské (15 km2) a Admiralitní. Ostrovy tyto známy jsou dosud jen na pobřeží, kdežto hornaté vnitrozemí, pokryté pralesem, zůstalo neprozkoumáno a teprve v novější době věnuje se mu pozornost; blíže známy jsou jen Nový Lauenburg, části Nových Pomořan a Nového Meklenburska. Podlé útvaru půdy, květeny i zvířeny souviselo dříve Bismarckovo sismarckovo nepochybně s Novou Guineí, půda jest většinou původu sopečného (r. 1878 udál se silný výbuch) nebo korálového a zhusta bývá postižena podzemními převraty; vřelé prameny sirnaté a lehká zemětřesení jsou zjevem dosti častým. Horké a vlhké podnebí zmírňují stálé pasátní větry (od dubna do října jihových., od listopadu do března sev.-západ.), nejvyšší teplota páčí se na 35°C, nejnižší na 19°C; běloši trpí velice malarií. Přírodní bohatství je málo známo; úrodná půda rodí sice kokosník, chlebovník, sagovou palmu, betelové ořechy, pisang, bataty, cukrovou třtinu, yamové hlízy a j. Za to však ze ssavců žijí tu jen vačnatí, zdivočilá prasata, divoký pes příbuzný s australským dingem, hojnější jest již ptactvo a hmyz. Obyvatelstvo, jehož počet se udává na 180.000 až 250.000 duší, jsou Papuové pleti tmavohnědé až černé a kučeravých vlasů, kteří jsou ve vzdělání na stupni nevysokém. Oděvu skoro neznají, ale zdobí se hojně zuby, lasturami i perlami a tetovují se, zbraní jest metadlo. dřevěný oštěp a kamenná sekera. Povahou jsou brzo pohostinští, ochotní a přítulní, hned zase úskoční, zlodějští a ukrutní. Velmi rozšířeno jest mezi nimi lidojedství, které zejména v Novém Meklenbursku se zahnízdilo. Žena má postavení zcela podřízené, mnohoženství vyskytuje se jen u bohatších domorodců. Obydlí jejich zřízena jsou z bambusových tyčí a listí uprostřed hrazeného nádvoří, udržovaného v čistotě; výživu opatřují si dílem orbou pěstujíce yamové hlízy, banány, cukrovou třtinu, chlebovník a j., dílem honbou nebo rybářstvím. Z nářadí jejich vynikají dobré a pevné čluny, kromě nich pak různé předměty z hlíny, dřeva a trávy. Obchod jest na ten čas již dosti živý; vývoz r. 1885 měl cenu 680.000 říš. marek a obsahoval hlavně evropské zboží obvyklé ve směnném obchodě s domorodci, dále uhlí z Německa i Australie; vývoz pak (hlavně kopra) obnášel 550 000 marek. V politickém a administrativním ohledu tvoří Bismarckovo sismarckovo zvláštní obvod soudní a správní, kterýž od r. 1885 podřízen jest správě Novoguinejské společnosti v Berlíně. Bismarckovo sismarckovo objevili r. 1616 hollandští plavci Schouten a Le Maire a r. 1700 pojmenoval je Dampier; potom navštívil je značný počet cestovatelů, ale nikdo z nich nepronikl do vnitrozemí. Cenné zprávy podali o ostrovech těchto missionář Brown a cestovatelé Hübner, Kleinschmidt a Powell. R. 1879 pokusil se markýz de Rays o kolonisaci Nového Meklenburska, ale celý podnik skončil žalostně r. 1882; konečně pak r. 1884 vztyčila válečná loď německá na několika místech německou vlajku a celé souostroví pojato pod protektorát německý. Dodatky Něm. protektorát v Melanesii, byl až do r. 1899 v držení německé společnosti pro Novou Guinei, pak teprve přijat pod přímé panství státu. Guvernér sídli na ostrově Nových Pomořanech ve stanici Herbertshöhe; za účelem správním Bismarckovo sismarckovo s ostrovem Bougainville dělí se ve 4 okresy, zaujímající 57.100 km2 s 250.000 obyv. Srv. Hrabě Pfeil, Studien u. Beobachtungen aus der Südsee (Brunšvik, 1899); Blum, Neuguinea und der Bismarckarchipel (Berl., 1900); Parkinson, Dreissig Jahre in der Südsee (Štutgart, 1907).

Související hesla