Bitumen

, pevné, plastické i tekuté směsi přírodních uhlovodíků vzniklých rozkladem organických látek. Mají většinou tmavou barvu (hnědou, černou) a často páchnou po petroleji. Vyskytují se rozptýlené i koncentrované v dutinách a na puklinách sedimentárních hornin. Patří mezi ně např. asfalt, ozokerit, ropa.

Ottův slovník naučný: Bitumen

Bitumen (lat.), živice, podlé mnohých mineralogův označení asfaltu; ale jinak označují se jménem tím obecně některé látky ze skupiny uhlovodíků, jež tvoří se v přírodě při pomalém pochodě rozkladu a zuhelnatění rostlinných hmot, při čemž tvoří se jednak látky uhelné, jinak látky plynné (kys. uhličitá a plyn bahenní); podobně však mohou se tvořiti tekuté i pevné sloučeniny uhlovodíkové, jako nafta, petrolej, ozokerit a j.; jiné látky bituminosní, zdá se, že vytvořily se podobným rozkladem hmot zvířecích. Uvedené látky vyskytují se buď samostatně co takové, a tvoří tolik druhů organogenních nerostův, anebo prostupují ve stavu rozptýleném různé horniny, jež potom nazýváme horniny bituminosní nebo živičnaté, jež pak při tření nebo při nárazu vydávají živičný zápach. Tak máme dosti hojné bituminosní nebo smrduté vápence, na př. u nás v útvaru silurském v etaži E1 (pásmo budňanské) a v etaži F1 (pásmo lochkovské); ve Skandinavii jsou některé ruly, jež obsahují bitumen; mimo to jsou bituminosní mnohé slíny a lupky, na př. mědnatý lupek permský (v Německu), plynové nebo hořlavé lupky českého permu na úpatí hor Krkonošských atd.; dále jsou bituminosní dolomity, anhydrity a jiné horniny. Bituminosní dříví jest označení hnědého uhlí, bituminosní uhlí jiné jméno uhlí kamenného. Fl.

Související hesla