Blaník

, hrásťový hřbet ve středních Čechách u Vlašimi nad řekou Blanicí. Tvořen Velkým a Malým Blaníkem, Kondrackou horou a Křížovskou hůrkou. Maximální výška 638 m n. m. Na vrcholu halštatsko-laténské hradiště. Opředen lidovou pověstí o blanických rytířích. CHKO (41 km2) od roku 1981.

Ottův slovník naučný: Blaník

Blaník, pověstný vrch u Louňovic v okrese vlašimském, nad ř. Blanicí, dělí se na Velký Blaník(638 m) a Malý Blaník (564 m), někdy Vysoký a Nízký zvané, oba porostlé pěkným lesem listnatým a jehličnatým. Patříval s okolím panovníkům českým ještě v XV. století. Na Velkém Blaníku stával dřevěný hrad, ohrazený silnými náspy a valy kamennými. Král Václav IV. postoupil jej strýci svému Prokopovi, a když r. 1402 byl ve Vídni uvězněn, zajal Sigmund Prokopa jako přívržence jeho, přitáhl s ním před Blaník, dal ho na taras přivázati a k němu stříleti, až mu Blaník vydán byl. R. 1407 chodil tam lid, naveden jakýmsi mužem, chtě zázraky viděti; avšak arcibiskup Zbyněk z Hasenburka upozorněn M. J. Husem to zamezil. Statky u Blaníku dány jsou klášteru louňovskému; po jeho zrušení r. 1420 drželi je s Blaníkem Táboři, od r. 1547 Jan z Pernšteina, v l. 1548 – 1652 rod rytířů Skuhrovských ze Skuhrova; nástupce jejich Karel Adam Lev z Říčan odkázal je r. 1672 arcibiskupství pražskému. – Bývalý knížecí, potom královský hrad časem zanikl, a zachovaly se jen mohutné valy kamenné (viz Pam. archaeolog., VII., 574.); ale o vrchu zachovala se národní pověst, že tam dřímají blaničtí rytíři se svatým Václavem, dle jiné pověsti se Zdeňkem Zásmuckým, čekajíce doby, až bude naší vlasti zle; pak zazelená prý se dub na Blaníku, vyschlý pramen vydá hojnost vody, Blaník se otevře, rytíři se probudí, vytrhnou proti nepříteli, vlasť osvobodí, a bude zase blahobyt v zemi. O rytířích blanických vypravuje si lid také jiné pověsti, hlavně, jak lidem do Blaníka přišlým dobré učinili. V literatuře podána byla pověst o blanických rytířích roku 1799, dramaticky spracována od V. Klicpery a v četných básních novějších; Blaník nazývá se také symfonický obraz od B. Smetany. – Na Malém Blaníku stála kaple sv. Maří Magdaleny, a lid okolní, i když byl pod obojí, chodíval tam na pouť. Pod kaplí v jeskyni žil poustevník. Zrušena byla od cís. Josefa II., a zvon do Louňovic dán; zříceniny její zachovaly se podnes; za arcib. hrab. Schönborna obnovuje se částečně kaple i pouť na den sv. Maří Magdaleny. – R. 1868 konaly se na Velkém Blaníku a na louce mezi ním a Malým Blaníkem tábory lidu, a do základů Národního divadla v Praze položen kámen i z Blaníka. S vrchu jest krásná vyhlídka na krajinu okolní a sázavskou. – Jiný vrch Blaník jest u Radenína blíže Tábora Jmenuje se tak jako řeka Blanice a osady téhož jména od blan, jak se říkalo pasekám, mýtinám aneb občinám. FAS.

Související hesla