Blanokřídlí

, Hymenoptera – řád zahrnující hmyz se dvěma páry blanitých křídel; zadní pár je zřetelně menší než přední. Kusadla (viz též mandibuly) jsou silná, čelisti a dolní pysk je u druhů živících se rostlinným nektarem přeměněn v lízavě sací aparát. Zadeček buď nasedá plnou šíří na hruď (tzv. blanokřídlí širopasí), nebo je od ní výrazně odškrcen (tzv. blanokřídlí štíhlopasí). Samičky mají na konci zadečku kladélko (např. pilatky, lumci) nebo žihadlo (např. vosy, včely). Způsob života blanokřídlých je různorodý; vedle druhů býložravých (např. žlabatky) se vyvinula řada dravých (např. vosy), larvy mnohých parazitují na jiném hmyzu. Biologicky zajímavou skupinou blanokřídlých jsou druhy společenské. Viz též sociální hmyz.

Ottův slovník naučný: Blanokřídlí

Blanokřídlí (Hymenoptera), obsáhlý řád hmyzu, jehož obecně nejznámější zástupcové jsou vosy, včely a mravenci. Název odvozuje se z povahy blanitých, namnoze průsvitných křídel s nepatrným jen počtem žilek, jež u některých (Chalcididae) mohou i docela scházeti. Dle způsobu rozvětvení žilek hlavně na předních křídlech určují se také v soustavě jednotlivé skupiny tohoto hmyzu. Na těle blanokřídlých vždy dobře jest rozeznati tři odstavce, hlavu, hruď a břich. Tykadla na hlavě nejsou tak rozmanita jako u broukův a motýlův. Ústní ústroje jsou žvýkací, svrchní čelisti zvláště silně vyvinuté a zoubkované. Zpodní čelisti a zpodní pysk jsou u včelovitých zástupců blanokřídlých chobotnatě prodloužené a slouží k olizování tekuté potravy. Zpodní pysk zove se zde jazýčkem, jenž může míti i postranní větévky čili paraglossy. Holeně čilých noh jsou na zevním konci opatřeny 1 – 2 ostenky čili ostružkami; na pětičlenném chodidle jest prvý článek valně prodloužen a označuje se jakožto pata. Zadek má 8 – 9 článkův; u samiček jest na posledním článku buď žihadlo, buď kladélko, ústrojí to tvaroslovně, ba i fysiologicky (v četných případech) stejné hodnoty. Co do vniterné ústrojnosti blanokřídlých zmínky hoden jest mohutný rozvoj mozku, hlavně u včel a vos. Bručivý a bzučný zvuk, jejž blanokřídlí vydávají, způsobuje se zvláštními »hlasivkamį v zevních otvorech čili stigmech průdušek (tracheí). Malpighické žlázy ústí do střeva v ohromném počtu (přes 100); taktéž vaječníků bývá mnoho, avšak také jen 4. Proměna blanokřídlých jest dokonalá; larvy žijí buď ve zvláštních buňkách, do nichž dříve samička vajíčko položila (včely, vosy, mravenci), buď v borkách rostlinných (vosy duběnčivé), neb i cizopasně (lumci). Larvy takové postrádají noh majíce ráz trusek. Žijí-li volně na rostlinách, jako u vos listových, podobají se housenkám majíce tři páry noh hrudních a 6 – 8 párů pošinek. Trusky blanokřídlých mají slepý žaludek, malpighické žlázy ústí do konečníku. Blanokřídlí mají namnoze jedinou generaci, avšak u mnohých listových vos jsou generace dvě. Duševní schopnosti blanokřídlých jsou vyšší než u kteréhokoliv jiného řádu hmyzu i vyznamenávají se blanokřídlí zvláště obdivuhodnými stavbami, rovněž jako některé jejich skupiny společenským životem a péčí o své potomstvo. U včel, čmeláků, mravencův a vos zakrsávají samičí individua a stávají se dělnicemi, jež obstarávají stavbu hnízd a krmení larev. Z neoplozených vajíček vos a včel rodí se zase pouze samečkové (trubci). Prospěch blanokřídlých pro člověka jest značný, z menší části jsou některé jejich larvy škodlivé. Počet blanokřídlých možno páčiti kolem 25.000 druhů. Fossilní druhy jsou známy hlavně z jantaru. Dle moderní soustavy dělí se blanokřídlí na dvě veliké skupiny: I. Žihadlové, s čeleďmi: 1. včel, 2. vos, 3. sršánů, 4. Pompilidů, 5. Chrysididů, 6. mravenců; II. kladélkové, s čeleďmi: 1. lumků, 2. Evaniidů, 3. Braconidů, 4. Chalcididů, 5. žlabatek (Cynipidae), 6. pilatek (Tenthredinidae), 7. pilořitek (Uroceridae). V.

Související hesla