Blatná

, město v okrese Strakonice; 6 800 obyvatel (1999). Pěstování růží (založil J. Böhm na začátku 20. stol.). Cestovní ruch, později lehký průmysl. – Základem vodní hrad (před 1400) na místě starší tvrze, přeměněný v raně renesanční zámek; u hradu obec, připomínaná kolem roku 1300 jako městečko. Středisko rybníkářství.

Ottův slovník naučný: Blatná

Blatná: , město a býv. panství nad řekou Úslavou v Čechách (v býv. kraji Prachenském), 295 d., 2757 obyv. čes. (1880), sídlo okr. hejtm, a okr. soudu, pošta a telegrafní stanice. obecná a měšťanská škola, fara, děkanský chrám Nanebevzetí P. M. v gotickém slohu z XV. stol., vystavěný od pánů Bavorů ze Strakonic, s hrobkou hr. Rozdražovských a s náhrobky hr. Kolovratův a Lva z Rožmitála. Uprostřed velikého rybníka stojí starožitný zámek s věží, nyní obnovený, s angl. parkem, jeden z nejkrásnějších v Čechách. Cukrovar, pivovar, továrna na obuv a asi čtvrt hod. odtud železné hutě. Samoty: Hodaň, Hamry, Hříbárna, Strž, Lhotka. – Blatná obdržela jméno své od polohy v blatech; jako osada a sídlo šlechtické připomíná se poprvé roku 1235, kdy tu sídlel vladyka Vyšemír. R. 1243 – 53 připomíná se Předota z Blatné0, jehož bratří byli Bavor a Dluhomil. Všichni snad byli předkové Benedův z Nečtin. Na počátku XIV. věku seděl tu Mikuláš z Blatné, v l. 1353 – 63 Bavor jinak Bašek z Blatné z rodu pánů ze Strakonic. Po tomto následovali Vilém z Blatné (1367 – 74) a Břeněk ze Strakonic ( – 1403), kterýž dal Blatenským první svobody. S ním tu seděl Zdeněk z Rožmitála, jenž panství to po vymření pánů ze Strakonic zdědil. Blatná byla od té doby hlavním sídlem tohoto rodu. Od roku 1407 vládl tu Jan z Rožmitála po mateři své rodu Bavorovského (†1430). Nástupcové (synové ?) jeho Lev a Protiva došli velkého bohatství, jež zvětšeno za Lvova syna Zdeňka. Pán tento potvrdil roku 1489 svobody Blatenských, vymohl jim výroční trhy a pustil jim pivovar a rozličné dědiny. Jsa pán velice nábožný obdržel i pro kostel výsady papežské a zřídil při něm dvoje kaplanství. Častými cestami a výlohami, které měl Zdeněk (†1535) při úřadě purkrabském, zavedl se tak, že syn jeho Adam ani jednoho z panství otcovských neudržel. Blatná dostala se od věřitelův Adamovi ze Šternberka a ten ji prodal Kateřině a Anně, sestrám Řepickým ze Sudoměře (1555). Později ujala Blatnou Kateřina sama a postoupila ji r. 1560 manželu svému Zdeňkovi ze Šternberka (†1575). Po jeho smrti měla se Blatná dostati synům jeho, ale neznámým způsobem dostala se před r. 1579 Janovi, hrab. z Rozdražova (†1584). Poručníky nad sirotky tohoto byli Kryštof starší z Lobkovic a Oldřich Felix, syn jeho, kteří Blatenským v l. 1589 – 95 rozličné milosti udělili; poslední zjednal Blatné povýšení na město (1601). Za Janova syna Václava utrpěla Blatná mnohá protivenství od stavovských, poněvadž od víry katolické nikdy neodstoupila, jsouc »skalou mořem kacířským obklíčenoų. Po smrti jeho (†1625) ujal Blatnou syn František Ignác, za něhož se rány předešlými bouřemi způsobené zvolna a pomalu zacelovaly. Po jeho smrti (†1691) zdědil Blatnou Jan František Krakovský hr. z Kolovrat a ten prodal panství to Ernestině hrab. Serenyiové roz. z Löwensteina. Za vlády Serenyiův povznesla se zase Blatná, což děkovati bylo z části péči jejich o obec, nemálo i dobromyslnosti Marie Alžběty Serenyiové roz. z Valdšteina (1742 a dále). R. 1798 koupil Blatnou Václav svob. p. Hildprandtz Ottenhausů, v jehož rodě se panství posud nachází. V Blatné narodili se J. P. Koubek, F. L. Vorlíček a K. Strakatý. – Znak města jest od pravého rohu k levému předělený štít, v jehož hořením poli zlatém jest černá hlava sviní, v dolením červeném v pravo kráčející lev stříbrný o jednom ohonu. Sčk.

Související hesla