Blboun nejapný

viz dronte

Ottův slovník naučný: Blboun nejapný

Blboun , dodo, dudu, dronte (Didus ineptus), vyhynulý pták, jejž někteří počítají v řád holubovitých, jiní pak správněji k běžcům. Když roku 1497 Vasco de Gama přistal u ostrova Mauritia, shledal zde veliká hejna ptáků velikosti a podoby labutí, odkud také ostrov ten »labutím« nazval. Pták ten byl později i na Madagaskaru nalezen, avšak již během 125 let po objevení úplně vyhuben. Linné označil jej jménem Didus ineptus a popsal dle rozličných vyobrazení a zachovaných částí kostry. Dle sdělení starších plavců byl prý blboun o něco větší než labuť, těla zavalitého, nejapného, se zobákem v přední polovině měkkým, holubovitým, silně na předu sehnutým. Křídla a ocas byly zakrsalé, běhák krátký, tabulkovaný, čtyřprstý. Peří šedé, na křídlech a ocase žlutavé. Vedlé popisů sdělených plavci dochovala se vyobrazení tohoto ptáka na dřevorytech a pěkných olejových obrazech hollandských malířů z prvé čtvrti XVII.. st.. jako na ráji malovaném RoeBantem Saverym (v Berlíně) a na kopii obrazu v Hollandě dle živého exempláře zhotoveného, jež souhlasí s popisem podaným od lékaře Bontia (1627 – 1658). Jinak existuje celá řada zobrazení, z nichž však nelze správně určiti, náleží-li druhu jedinému. Důležitější jest, že ještě r. 1755 byl v Oxfordě blboun vycpaný, že však padl za oběť molům, tak že zbyly z něho jen nohy a hlava. Takový původ má asi též lebka blbouna v museu kodaňském a hořejší čásť zobáku v museu českém. Tento posledně jmenovaný zbytek blbouna náleží vůbec k nejznamenitějším předmětům musea a byl r. 1847 od tehdejšího kustoda Cordy mezi starým haraburdím ve skladišti nalezen. Rytíř z Frauenfeldu má za to, že zlomek ten pochází od blbouna chovaného kdysi ve zvěřinci od císařů Maxmiliána I. a Rudolfa II. ve Vídni. Vedlé druhu Didus ineptus popisuje se ještě jiný D. solitarius, jejž r. 1693 Leguat pozoroval na ostrově Rodriguezu. Jinak nalézají se celé kostry obou druhů ve svrchních vrstvách zemských jmenovaných ostrovů. V.