Blejno

, dříve používaný hornický název (z 1. pol. 19. stol.) pro některé sulfidy, např. blejno zinkové pro sfalerit, blejno ohnivé pro pyrostilpnit.

Ottův slovník naučný: Blejno

Blejna jsou nerosty vidu nekovového nebo jen polokovového, rozmanité barvy na povrchu i na vrypu, lesku démantového až perleťového a aspoň na hranách prosvitné; jsouce jemné nebo kruché dosahují nejvýše tvrdosti stupně 3- 4. Hjn.