Blesk

, elektrický výboj mezi centry kladného a záporného náboje jednoho nebo více oblaků, mezi oblakem a zemí nebo řidčeji mezi oblakem a stratosférou. Po proběhnutí prvotního elektrického výboje, tzv. vůdce blesku (leader), se vytvoří viditelný kanál tvořený rozžhaveným a ionizovaným vzduchem. Z elektrických účinků blesku vyplývají účinky světelné, tepelné, akustické (hřmění, hrom), mechanické a chemické. Podle vzhledu se rozlišuje blesk čárový, vyskytující se nejčastěji mezi oblakem a zemí, jehož viditelný kanál není rozvětven; blesk perlový (čočkový) s pravidelně přerušovaným viditelným kanálem; blesk plošný, pozorovaný zejm. při blýskavicích, kdy je vidět pouze jako ozářený oblak; blesk rozvětvený, s často bohatým větvením kanálu, který se rozpadá až na několik desítek dílčích úderů; blesk stuhový, řídce se vyskytující vzhled blesku s velkou šířkou viditelného kanálu. Zvláštním úkazem je kulový blesk, obvykle popisovaný jako koule o průměru několik centimetrů až několik decimetrů, světélkující nebo zářící v různých barvách, která sestupuje z oblaku dolů nebo volně pluje vzduchem a často vniká do objektů. Při dopadu do vody je patrný silný výpar, při dotyku působí popáleniny, někdy zaniká tiše, jindy s praskotem nebo explozí. Vznik kulového blesku vysvětluje řada teorií, z nichž však dosud žádná není obecně přijímána. Nejčastěji se předpokládá, že jde o určitou formu existence plazmy v atmosféře.

Ottův slovník naučný: Blesk

Blesk jest světelný úkaz při bouřce, obyčejně provázený hřměním. V dobách starších dle Aristotela pokládán byl za vzplanutí hořlavých výparů ve vzduchu, po vynalezení střelného prachu vysvětloval se vznícením salnytru a síry. Brzy po seznání elektrické jiskry vyslovil Wall (r. 1708) náhled, že blesk a jiskra elektrická jsou totožny; dokázáno to bylo kolem polovice XVIII. st. Franklinem a jinými badateli. Mraky sestávající z kuliček vodních podobny jsou svodičům, na nichž se nahromadila elektřina jakýmkoli způsobem vzniklá. Dostoupí-li její napjetí takové moci, že mu vzduch povolí, nastane v místě, kde vzduch klade nejmenší odpor, výboj, jímž se vyrovnává rozdíl napjetí; tento výboj děje se nejčastěji mezi dvěma mraky, řidčeji mezi mrakem a povrchem zemským. V tomto případě říkáme, že blesk neboli hrom udeřil. Blem vybíjí se jen elektřina, která se nahromadila na povrchu mraku; ostatní části mraku v jeho nitru na sebe působí vzájemně se přitahujíce neb odpuzujíce, při čemž i uvnitř mraku dějí se výboje. Dle toho, jakým způsobem se elektřina mraků vyrovnává, rozeznávají se různé blesky. Posud uznává se za nejvhodnější roztřídění Aragovo (1838), dle něhož jsou blesky: jiskrové, plošné neboli diffusní a kulové.

Blesk jiskrový (klikatý) jest ohnivá, ostře ohraničená čára, zcela podobná jiskrám přeskakujícím z konduktoru elektrického stroje; jest klikatý se záhyby křivými, nikoli ostrými, jak se obyčejně zobrazuje. Zřídka bývá jednoduchý (viz vyobr. č. 590), zhusta se rozvětvuje; též vycházejí z jeho záhybů rozvětvené stromkovité výběžky, zejména na konci jeho dráhy (viz vyobr. č. 591). Dle fotografií bývá vedlé sebe více proužků bleskových, oddělených tmavými prostory (viz vyobr. č. 593). Jednoduché blesky bývají řídké. Tloušťka čáry ohnivé není po celé délce stejná; spočátku nejtenčí, čím dále, tím tlustší; někdy spočátku jest blesk tenký, pak tlustší a ke konci opět tenký. Jakožto odrůda blesků těchto uvádějí se blesky hadovité, spirálově zkroucené, tvořící i nepravidelné kličky a nesledující žádného určitého směru (viz vyobr. č. 592). Délka blesku bývá velmi značná; přesahá i 10 km. – Blesk plošný (diffusní) záleží ve stejnoměrném, ale méně intensivním osvětlení mraků ve velkém rozsahu bez ostrého ohraničení, někdy jen v ozáření okrajů mraků. Mnohý blesk, jenž se nám plošným jeví, jest odlesk zakrytého jiskrového blesku; v době novější kloní se pozorovatelé víc a více k náhledu, že tak tomu jest se všemi plošnými blesky. Kdežto jiskrové blesky mají příslušný úkaz při pokusech v jiskře, hledal se u plošných ve výboji trsovém. Barva blesků bývá bílá, červená, narůžovělá, též purpurová, červenomodrá i zelenomodrá. Nejsilnější blesky jsou dle Lepela bílé; bledé jsou méně prudké, bezpochyby odporem vlhkosti zpozděné, za to snáze zapalují; růžové jsou nejslabší výboje. Spektrální rozbor světla bleskův udává buď spektrum čárkovité, jež Kundt, Häpke a j. připisují bleskům jiskrovým, nebo pasové, přičítané bleskům diffusním. Vyskytují se v něm čáry nebo pásy dusíkové a vodíkové. Poslední pochází dle Vogela od dissociace vody blem.

Blesky bývají provázeny hřměním, jež vzniká tím, že vzduch se po dráze blesku rozžhaví a roztáhne a pak opět vychladne a se stáhne, načež do toho prostoru vrazí prudce vzduch okolní. Je-li jiskra krátká a málo klikatá, slyšíme krátkou ostrou ránu; při udeření předchází nebo následuje hlavní ránu zvláštní praskot, pocházející od jednotlivých jisker, jež dle pozorováni přímých i dle fotografií blesků od [viz obrázek č. 590. ] hlavního se rozstřikují. Je-li jiskra dlouhá a klikatá, zvláště ve směru vodorovném, slyšíme déle trvající rachocení, jež má svou příčinu v tom, že zvuk z jednotlivých bodů dráhy, blem skoro okamžitě proběhnuté, do našeho ucha pro poměrně malou rychlost svou tím později dospívá, čím jsou vzdálenější. Rachot ten se sesiluje, prodlužuje, ano opakuje odrazem od mrakův, od vrstev vzduchu různě teplých i od předmětů na povrchu zemském. Poněvadž světlo blesku šíří se úžasně rychle (300.000 km za sek.) a zvuk poměrně zvolna (jen 1/3 km za sekundu), jest doba, která od zablesknutí uplyne do zahřmění, tím delší, čím jest blesk vzdálenější. Lze též vzdálenost místa zablesknutí vypočítati, násobíme-li počtem sekund uplynulých mezi zablesknutím a zahřměním asi 340 m (v létě). Ačkoli bývá hřmění ohlušující, přece ho není slyšeti do veliké vzdálenosti, nejvýš na 25 km, kdežto výstřely z děl slyšeti jest až do vzdálenosti 200 km. Blesk jiskrový a plošný trvá velmi malou dobu, dle Wheatstonea na nejvýše 1/1000 sekundy. John Le Conte tvrdí, že blesk trvá 1/1600, na nejvýš 1/10 sekundy. Avšak v novější době četní přírodozpytci to upírají. Tak W. H. Preece na telegrafech slyšel za působení blesku písmena, která vyžadují 3, 4 ano 8 znamének. Dle O. N. Rooda trvají blesky až 1 sekundu. L. Weber uvedl temnici fotograf. apparátu v otáčivý pohyb, aby časové změny blesku poznal, a shledal, že jasnější jeho části opisovaly spirály 6vité, z čehož soudí na trvání blesku 1/2 sekundy. Ol. Lodge, který koná po delší dobu theoretické i pokusné výzkumy o blesku, praví, že viděl blesky, jež trvaly 2 až 3 sekundy; avšak má za to, že to spíše byla řada výbojů. Též tvrdí někteří badatelé zejména z příčin theoretických, že blesk jest výbojem oscillujícím, střídavým.

Záhadný jest posud třetí druh blesků; jsou to ohnivé kulovité útvary, velikosti malého míče až do velikosti měsíce v úplňku, barvy bílé nebo červené v různých odstínech, též modrofialové. Barva závisí na hygrometrických poměrech atmosfery a na množství elektřiny. Od předešlých dvou druhů liší se kulové blesky tím, že poměrně zvolna se pohybují, některé způsobují sykot, jiné se otáčejí, k zemi se přibližují a opět odskakují. Někdy zmizejí beze stopy. jindy s velikým výbuchem explodují a mají všecky zhoubné účinky obyčejných blesků. Arago uvádí hojné případy kulových blesků, kterýžto počet valně rozmnožili Liais a Planté. Někteří přírodozpytci upírají jim skutečnost; W. Thomson má je za optické klamy, Mascart za subjektivní paobrazy; avšak v nejnovější době podařilo se G. Plantéovi strojem rheostatickým vyvoditi zcela podobné zjevy; spojil-li na př. nakyselenou vodu s negativním pólem a přiblížil-li positivní elektrodu k povrchu kapaliny, obdržel ohnivé kuličky, které až na 1 cm v průměru vzrostly, když elektrodu pooddálil. Podobnou kuličku obdržel mezi dvěma elektrodami z navlhčeného pijavého papíru, pak na kondensátoru se slídovou deskou jako isolatorem. Kulové blesky tvoří se dle Plantéa ze zředěného a žhavého vzduchu a z plynů, povstalých dissociací vodních par, rovněž řídkých a žhavých. Přirovnává je elektrickému vejci bez skleněného obalu. Blesky kulové vznikají ve mracích, majících velmi mnoho elektřiny vysokého napjetí. Jakožto odrůdu blesků kulových sluší uvésti blesky růžencové (éclairs en chapelet), které skládají se z ohnivých kuliček k sobě se řadících na způsob korálků v růženci.

Napjetí elektrické, kterého je třeba ke způsobení blesků mnohdy několik kilometrů dlouhých. jest zajisté úžasné. Lodge tvrdí, že proudy bleskové musí býti silné tisíce amperů a způsobeny milliony voltů napjetí, ač množství elektřiny jest poměrně mírné. (Je li pro jiskru dlouhou 1 mm potřebí 3000 voltů, bylo by pro blesk kilometr dlouhý třeba na 3000 millionů voltů.) Jiní upírají nutnost tak ohromného napjetí proto, jednak že délka jiskry mnohem rychleji roste než napjetí, jednak že délka blesku není skutečnou délkou jiskry elektrické, proto že výboj děje se od vodní kapky ke kapce a podobá se spíše výboji na bleskové desce od kousku ke kousku staniolu, čehož potvrzení vidí (Schncke) i v delším trvání blesku než jiskry elektrické. Udeření blesku předchází obyčejně indukce, kterou se elektřina opačná k elektřině mraku nahromadí zvláště na tělesech vodivějších a nad okolí vyčnívajících, s níž pak se elektřina mraku blem vyrovnává. Proto nejčastěji udeřuje do kostelních věží, větrných mlýnů, komínů a p. Dle Hellmanna bylo v Německu z 1 mill. budov blem postiženo 290 obyčejných stavení, 6227 kostelů, 8524 větrných mlýnů, 306 průmyslových závodů. Poměrně většímu nebezpečí jsou vydány budovy na venkově roztroušené než v městech směstnané, jak ukázal též Bezold ze záznamů státní pojišťovny bavorské. Také vystupující proud teplého a vlhkého vzduchu, kouře, poskytuje blesku dráhu menšího odporu. Tím se vysvětluje, že v pláni obydlená stavení, zvířata nebo lidé, zejména zapaření, z nichž teplý vzduch vystupuje, zasaženi bývají blem. ač po blízku jsou vyšší vodivé předměty, jako pahorky, vysoké stromy a j. Blesk zhusta nedostihuje země v jediném, nýbrž v několika bodech, což se shoduje s tím, že na svém konci se rozvětvuje, jak i fotografie blesků dokazuje. Stromy pro svou vlhkost jsou dobrými vodiči a proto blesku zvláště vydány, zejména osamocené. Pozoruhodno jest, že ne všecky druhy stromů stejnému podléhají nebezpečí; nejčastěji dub, nejřidčeji buk bývá blem zasažen; též stromy jehličnaté blesk zasahuje řidčeji než listnaté. Také půda má vliv na počet udeření pro různou vnímavost vodyJe-li dle Hellmanna nebezpečí udeření u vápenité půdy 1, jest u slinové 2, u hlinité 5, u písčité 9, u jílové 22. V bažinných krajinách bývají nejčastější udeření. Písčité půdě severního Německa připisují se hojnější udeření blesku než v Rakousku a již. Německu.

Účinky blesku jsou mechanické, fysikální, fysiologické a chemické. První se jeví ve tříštění, prorážení zvláště špatných vodičů, rozmetání nábytku v bytech; někdy bývají velkolepé a takořka nepochopitelné, jindy zase nejeví blesk žádných účinků mechanických. Stromy bývají od vrcholu až ku kořenům rozštípeny, kůra s nich sloupnuta bezpochyby expansí par z mízy povstalých, větve ulámány, někdy daleko od stromu odmrštěny. Fysikální působení záleží nejvíce v ohřívání: kovy se roztavují, ano menší části i odpařují; stopy tavení i na skalách se pozorují, tavení písku blem má za následek bleskové roury. Hořlavé látky blem se zapalují. Zkušenost učí, že nikoli každé udeření blesku má za následek zapálení, což vedlo k rozeznávání b-ů studených a zápalných. Blesky zbavují magnetku její magnetičnosti nebo přeměňují její póly; ocelové předměty trvale zmagnetuje. Chemické účinky záležejí ve tvoření ozonu, kyseliny siřičité a sloučenin dusíkových ve vzduchu. Ozonu a kyselině siřičité blem vzniklým připisuje se zápach provázející udeření, jakož i spalování různých látek na jeho dráze. Zasáhne-li blesk živou bytost, způsobí tak mocné otřesení čivstva, že nastává omráčení, ochromení, zhusta usmrcení. Osoby blem usmrcené zachovávají držení těla, jež měly bezprostředně před smrtí, z čehož vyplývá, že tato nastala okamžitě. Na osobách blem usmrcených někdy nebývá znáti nijaké stopy, jindy jeví se popáleniny, krvavé podlitiny, nejednou stromkovitě rozvětvené. Též se přihází vnitřní poranění, zakrvácení mozku. Počet blem zasažených lidí není nepatrný. Z 1 mill. obyv. blem zabito ročně v Prusku 4.4, v Bádensku 3.8, ve Francii 3,1, ve Švédsku 3. Zvířata zdají se více vydána býti nebezpečí blesku než lidé. Jsou četné případy, že blesk zabil koně. a vozku vedlé nich, ano mezi nimi nechal bez porušení; že celé stádo ovcí vzalo pohromu, a pastýř vedlé nich neb mezi nimi zdráv vyvázl. Některý blesk má úžasné účinky; a'Abbadie zmiňuje se o blesku v Habeši, který pojednou usmrtil 2000 ovcí.

Ke zjevům blesku náleží zpětný úder. Vybije-li se jakýmkoli způsobem mrak, jenž indukcí v předmětech pozemských elektrické napjetí byl vzbudil, vyrovná se toto i v předmětech se stejnou prudkostí, což mívá u živých bytostí omráčení i usmrcení za následek jako při přímém udeření. I hromosvody a jiné předměty, do nichž blesk sjel, působí na sousední předměty induktivně. Tak uvádí Ebermayer, že stromy v lese do dálky 10 m od stromu, do něhož udeřilo, bývají poškozeny. Chtějíce se uchrániti co možná nebezpečí udeření blesku, nestavme se poblíže vysokých předmětů, neskrývejme se pod stromy, vzdalujme se dobrých vodičů, zvláště pak větších hmot kovových; též společný pobyt většího množství lidí a zvířat zvyšuje nebezpečí, protože vystupující teplý, parami obtěžkaný vzduch poskytuje blesku dráhu menšího odporu; proto blízkost komína, zejména topí-li se, jest nebezpečna. K ochraně budov před blem slouží bleskovod.

V novější době ukázalo se, že počet blesků zhoubných stoupá ve většině evrop. krajů. Holtz ukázal, že v Rakousku, Německu a Švýcarsku nebezpečí blesku od r. 1854 vzrostlo asi 2 3/4kráte; W. v. Bezold na základě dat pojišťovacích ústavů v Bavorsku, kde skoro veškeré pojišťování budov děje se u státní pojišťovny, dokázal, že v době 1833 – 82 počet zápalných blesků se zde ztrojnásobil, ač budov s tvrdou krytbou přibývá; podobně shledal Hellmann pro severní Německo, Freyberg a Gutwasser pro království Saské, Weinberg pro Rusko a jiní. Příčina tohoto úkazu hledá se v ubývání lesů, v rozmnožování rozsáhlých železných konstrukcí, v naplňování vzduchu prachem a kouřem atd. Bezold shledává souvislost nebezpečí blesku s počtem skvrn slunečních, tak že každému maximu počtu těchto přísluší minimum zápalných blesků, což jiní upírají. – Literatura: Arago, Notice sur le tonnerre (r. 1838); G. Planté, Les phénomènes électriques de l'atmosphère (1888); Urbanitzky, Die Elektricität d. Himmels u. d. Erde (1886); Die Blitzgefahr, vyd. elektrotechnickým spolkem v Berlíně (1886); Quarterly Journal of the Meteorological Society of Edinburgh 1888 (zejména o fotografii b-ů). Pka.

Zranění blem působí u člověka buď smrť anebo různé příznaky chorobné sledované buď míjející nebo trvalou vadou. Z pravidla jest však naděje na uzdravení, nepodlehly-li osoby stižené ihned. Jsou však známy i případy, kde několik hodin, několik dnův (až i 33) po úrazu smrť následovala. Ve případech příznivě probíhajících dostavuje se obyčejně mdloba různého trvání, jindy se jeví delirie i záchvaty zuřivosti, obrny motorické, křeče. Přecitnost i bolesti čivné byly zaznamenány. Někdy zbývají trvalá porušení zraku se zákalem čočky i zánětem čivu vidmého. Též krvácení z uší bylo pozorováno. Na těle i oděvu blem zraněných patrny jsou stopy blesku, oděv bývá tu i tam roztržen, kovové předměty v něm a na něm rozbity, zohýbány, okysličeny a po případě i magnetisovány. Někdy jsou zřejmé stopy žáru. Rány zející, tržené či okrouhlé, bývají někdy patrné, jindy se nejeví téměř ani stopy úrazné. Velmi často šíří se po těle tak zvané bleskové kresby, pruhy větévkovitě se rozdělující, různé délky, rudě zbarvené, patrně stopy dráhy blesku po těle. S průběhem cev nebo čivů se nekryjí. Někteří autoři ovšem považují je za mrtvolné skvrny záhyby šatstva vzniklé, což však pravdě jest nepodobné, neboť by tytéž zjevy i u jiných mrtvol se jevily. Někdy patrny jsou na těle spáleniny. Vnitř v těle pozorovány zlámaniny lebky, výrony v blanách mozečných, potrhání útrob a p. Zdá se, že u mrtvol blem zraněných brzy strnulost a poměrně záhy i hniloba se dostavuje. Blem zraněno bývá poměrně více mužů než žen, možná proto, že vůbec muži spíš mimo dům se pohybují. Pomoc při zranění blem zakládá se na kříšení mdloby, zavedení umělého dýchání a léčení jednotlivých nahodilých příznaků. Peč.

Související hesla