Bleskosvod

viz hromosvod

Ottův slovník naučný: Bleskosvod

Bleskovod čili hromosvod skládá se z několika mezi sebou spojených svodičů, které blesk určitým směrem převádějí z mračna elektrického do země. Elektrické mračno poutá influencí elektřinu v druhém mračnu neelektrickém a podobně i v zemi. Dostoupí-li napjetí elektrické určité meze, vybijí se mračno elektrické buď opět do jiného mračna nebo přechází na povrch zemský. Jelikož ve mračně elektrickém nahromaděno jest velké množství energie elektrické, mohou nahodilým přechodem účinky tak velké energie elektrické býti zhoubnými. Proto hledí se bleskovody vykázati blesku dráha, kterou z mračna elektrického do země se převádí. První bleskovodsestrojil Prokop Diviš 15. června 1754 na Moravě, ačkoliv celé zařízení již r. 1752 měl promyšleno. Dle návodu Franklinova zřízen byl první bleskovodroku 1760 ve Filadelfii. Divišův vynález vzbudil mnoho závistivých nepřátel, kterým se podařilo hned v zárodku jej utlumiti, kdežto vynález Franklinův obdivován a vešel rychle v obecnou známost. Mračno elektrické budí influencí elektřinu opačnou, která v místech vodivějších nebo zakřivenějších, ostřejších, a pak v místech mračnu elektrickému bližších nahromaďuje se ve větší hutnosti. Proto také blesk na místa vyvýšená a lépe vodivá snadněji přechází. Při svém pohybu volí elektřina dráhu vodivější a kratší. Na těchto základních zjevech spočívají některá pravidla při zařizování bleskovodu. Nejprve třeba zodpověděti základní otázku, má li tyč bleskovodová býti opatřena hrotem nebo koncem méně zakřiveným, tedy ovoidem neb koulí. Přibližujeme-li hrot spojivše jej vodivě s povrchem zemským postupně ke svodiči elektrickému, seznáme, že nejprve v určité vzdálenosti ze hrotu elektřina volně přechází do vzduchu, načež v určité menší vzdálenosti elektřina jiskrou ze svodiče elektriky přechází na hrot a odtud do země. Přibližujeme-li však podobným způsobem vodiče ovoidem neb koulí opatřeného, nepřechází elektřina volně jako hrotem, ale za to opět ve větší vzdálenosti vybije se jiskrou, při čemž současně přechází větší množství elektrické. Ve případě druhém volné vybíjení nenastalo a proto ve větší vzdálenosti všechna elektřina se vybila, kdežto v případě prvém, jelikož volným vybíjením elektřiny ubylo, jen čásť elektřiny, a to v menší vzdálenosti, hromadně se vybila. Pokus tento jest analogický s úkazem, který se vyskytuje při zjevech elektrických v ovzduší. Mračno elektrické přibližujíc se k bleskovodu poutá elektřinu opačnou, která pak v určité vzdálenosti hrotem vychází. Mračno se tedy volně vybíjí. I když elektřina mračna bleskem se nevyrovná, seslabí se přece mračno bleskovodem hrotovým, kdežto bleskovodopatřený ovoidem nebo koulí je seslabuje jen tehdy, když elektřina bleskem přechází do země. Bleskovodem hrotovým seslabuje se tedy mračno elektrické. Uvážíme-li, jak velkou energii mračna elektrická v sobě chovají. jak zhoubné účinky mívají při vybíjení, uvážíme-li, že novějšími pokusy Gastona Plantéa s velkou pravděpodobností dovozeno, že tvoření krup jest účinkem výboje elektrického, že vymýtěním lesův ubylo přirozených bleskovodů, seznáme, že právě zřizování bleskovodů hrotových seslabuje zhoubné účinky této energie. Bleskovodskládá se ze tří částí: 1. z tyče bleskovodové, 2. ze svodiče spojujícího tyč bleskovodu s povrchem zemským, 3. ze spojení s povrchem zemským. Vzhledem k zařízení těchto částí vyvinula se některá pravidla zkušeností zdokonalená, z nichž tuto nejdůležitější buďtež uvedena. Bleskovodzřizuje se ze železa nebo z mědi. Jelikož měď jest lepším vodičem elektřiny nežli železo, může býti průměr měděného bleskovodu menší nežli železného; je-li na př. průměr bleskovodu železného 13 mm, dostačí pro bleskovodměděný průměr 9 mm. Ochranný prostor bleskovodu dle staršího pravidla vyměřen byl kolmým válcem kolem tyče bleskovodu co osy opsaným, jehož půdice jest kruh opsaný poloměrem dvojnásobné délky tyče bleskovodu. Dle novějšího pravidla jest ochranny prostor kužel kolem tyče bleskovodové co osy opsaný. jehož tangenta polovičního úhlu vrcholového rovná se 1, 2, 3. Dle toho spadají pak body do prvního, druhého nebo třetího pásma bezpečnostního. Tyč bleskovodu jest tyč železná 2 až 5 m dlouhá, která končí kuželem měděným, někdy pozlaceným, pozlacení však nutně třeba není. Opatření hrotu vrstvou mosaznou neb ukončení hrotu drátem platinovým jest naprosto nedostatečné. Není třeba tyč železnou opatřiti kuželem měděným, dostačí, končí-li tyč kuželem železným, pozinkovaným, poniklovaným nebo pozlaceným. Co se týká počtu tyčí bleskovodu, třeba k tomu hleděti, aby všechny nejvyšší kouty stavby nacházely se v prvním pásmu bezpečnostním; nižší kouty mohou ležeti i v druhém pásmu bezpečnostním. Nejvýše položené hrany nechť nacházejí se v druhém pásmu bezpečnostním, níže položené ve třetím. Nejvýše položené body střechy buďtež alespoň ve třetím pásmu bezpečnostním. Tyč, drát nebo provaz spojující tyč bleskovodu s vedením v zemi, bývá železný nebo měděný. Povrch svodiče železného bývá pozinkován, zvláště nutno pozinkovati dráty provazu železného. Je-li na domě toliko jedno vedení, nechť vodic železný (dle Waltenhofena) nemá menší průměr 14 mm. Při větším počtu svodičů můžeme průměr jejich zmenšiti, avšak nikoliv ve stejném poměru. Při dvou svodičích budiž průměr každého 10 mm, při třech 8 mm, pod 8 mm nemá se průměr železného svodiče nikdy zmenšovati. Je-li více tyčí bleskovodových, spojí se vodivě mezi sebou a počet svodičů poměrně se také zvětší. Opatříme-li každou tyč bleskovodu svodičem, dostačí svodič železný, jehož průměr rovná se 8 mm, opatříme-li vždy dvě tyče bleskovodu jedním svodičem, třeba železného drátu s průměrem 10 mm. Nalézají-li se na budově neb uvnitř budovy rozlehlejší předměty kovové, jako na př. kovové žlaby na střechách, plynovody a vodovody, třeba tyto spojiti s povrchem zemským. Vodivé spojení bleskovodu s povrchem zemským jest velmi důležité a při něm nejvíce se chybuje. Čím vodivější jest půda, na které budova spočívá, tím větší jest i množství elektrické, které mračnem elektrickým se poutá, a proto také tím spíše směrem tímto se mračno elektrické vybijí. Budovy takové jsou ohroženější než budovy na půdě méně vodivé. Není-li půda na všech stranách kolem budovy stejně vodivá, bude vždy blesk směřovati tam, kde jest země vodivější. Z toho patrno, že symmetrické rozdělení svodičů není nikterak odůvodněno, není-li země, na které budova spočívá, všude stejně vodivá. Svodiče elektrické nutno vésti nejkratší cestou směrem k místům, která se vyznačují lepší vodivostí. Zpodní voda, stojatá nebo tekoucí voda, plyno-a vodovody náležejí mezi nejlepší vodiče povrchu zemského; v druhé řadě jsou odtoky vod dešťových, místa posázená květinami nebo zeleninou. Vedení v zemi zřizuje se buď z pozinkovaného železného nebo pocínovaného měděného drátu, podlé toho, užito-li bylo svodičů železných nebo měděných. Deska čili elektroda, kterou vedení v zemi končí, nechť má plochu 1 m2, a opět bývá to deska železná pozinkovaná nebo měděná pocínovaná. Čím jest budova rozsáhlejší, čím tedy větší počet tyčí bleskovodových, tím také třeba většího počtu desek, aby odpor do země byl co možná malý. Je-li odpor elektrický deskou na povrch zemský mezi 10–20 j. Ohmovými, jest vodivost ještě dostatečná. Dle Melsena zřizuje se bleskovodtím způsobem, že zřídí se na budově mnoho tyčí hrotem opatřených a že se elektřina do země převádí stejným počtem svodičů, skládajících se z tenkých drátů. Dráty vodivé tvoří jaksi vodivou síť budovy, a tato síť nejen že blesk rozděluje na mnoho jednotlivých menších výbojů elektrických, ale ochranný účinek její spočívá i v tom, že síť tato vodivá nabývá vlastnosti nepřetržitého vodiče budovu obklopujícího. Faraday zřídil velkou kostku, kterou polepil papírem staniolovým a opatřil okny síťovými a dveřmi, i vstoupil do vnitř této kostky s nejcitlivějšími elektroskopy. I když nejsilnější jiskry elektrické přecházely na kostku, nepozoroval Faraday uvnitř žádného účinku elektrostatického na elektroskopu. Nepřetržitý povrch vodivý jest tedy nejbezpečnější ochranou pro vnitřní prostor; a tomu ovšem bleskovoddle návodu Melsenova nejvíce se blíží. Srov. Dr. Alf. R. v. Urbanitzky, Blitz u. Blitzschutzvorrichtungen (1886); Die Blitzgefahr. Mittheilungen und Rathschlaege betreffend die Anlagen v. Blitzableitern für Gebäude (Berlin, 1886). Dp.