Blín

, Hyoscyamus – rod dvouděložných rostlin (Magnoliopsida) z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Zahrnuje dvacet druhů s hlavním rozšířením ve Středozemí a Přední Asii. Jsou to jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny. V ČR rostou na rumištích a úhorech dva nepůvodní druhy: blín černý (Hyoscyamus niger) a blín bílý (Hyoscyamus albus). Jsou to jedovaté dvouleté (vzácně jednoleté) byliny s vijany žlutavých, fialově žilkovaných květů; plodem je tobolka. Rostliny obsahují alkaloidy hyoscyamin, atropin a skopolamin, dále glykosid hyoscyopikrin, třísloviny a silice.

Ottův slovník naučný: Blín

Blín, bot., viz Hyoscyamus.

Hyoscyamus L., blín, rod z řádu lilkovitých (Solanaceae). Kalich trubkovitý, za plodu zveličelý, na patero klaný, koruna nálevkovitá, trochu souměrná, tyčinek 5 rozestálých, tobolka dvojpouzdrá, mnohosemenná, víčkem se otvírající. Náleží sem asi 11 druhů, v Evropě, sev. Africe a Asii domácích. Nejobyčejnější a nejznámější jest Hlín niger L., bylina dvouletá s kořenem mrkvovitým. Lodyha 15-50 cm vysoká, silná, přímá, listnatá, nahoře větevnatá a jako listy dlouhými, lepkavými chlupy porostlá. Listy dosti velké, šedozelené, šťavnatě blanité, dolejší v řapík zúžené, lodyžní přisedlé a poloobjímavé, vejčito-podlouhlé, hrubě vykrajovaně zubaté, na větvích zvolna v listeny květní přecházející. Květy veliké, v prodloužených, jednostranných vijanech rozestavené, listeny podepřené; koruna velká, široce nálevkovitá, tupě a široce pěticípá, v ústí fialově žilkovaná, jinak barvy špinavě žluté; tobolka asi 1 cm dlouhá, baňkovitě válcovitá, zevně kalichem těsně obalená: kalich v 5 cípů odstálých, špičatých vykrojen. Semena obsahují bílek a zakřivený zárodek. V čas dospělosti upadá vypouklé víčko a z tobolky dvojpouzdré vysypává se množství co mák velikých, šedavých, jamkovitě zrnečkatých semen Kvete od května do srpna a roste na rumištích, návsích, podle cest po celé mírné a teplé Evropě a Asii.-V teplejších polohách (v Čechách hlavně v Polabí) vyskýtá se také odrůda (var. pallidus Kit.) s korunami žlutými, nežilkovanými a s kořenem jednoletým. Celá rostlina páchne odporně a jest ve všech částech prudce jedovatá. Zvláště kořen a semena jsou nebezpečna. Požití působí bolest hlavy, závrať, ospalost, třeštění, ano i smrt. Rostlina ta jest tím nebezpečnější, protože roste obyčejně na blízku sídel lidských a semena její zvláště od dětí za mák divoký se považují. Listy sbírány a sušeny, jakož i semena jsou v lékařství mocným a důležitým lékem. Látka jedovatá v rostlině obsažená jest alkaloid, zvaný hyoscyamin. – Hlín albus L., b. bílý, roste hlavně na jihu Evropy. Jest ve všem slabší a má koruny skoro bílé, nežilkované a listy krátce řapíkaté. Jest také jedovatý a svými účinky již starým Řekům byl znám. Heraklés prý bylinu tu nejdříve našel a jí upotřeboval. Vský.

Související hesla