Blud

1. psychologie porucha myšlení, jejíž podstatou je chorobné, racionálně nevyvratitelné přesvědčení neodpovídající skutečnosti. Bludy bývají tříděny na: a) makromanické (vyplývají ze zvýšeného sebehodnocení nebo k němu vedou), např. blud originární, kdy je pacient přesvědčen o svém významném původu; b) mikromanické (sebeponižující), např. blud nihilistický, kdy pacient popírá svou existenci; c) paranoické (kvalitativně odchylné od rozumných názorů), např. blud perzekuční, kdy pacient je přesvědčen, že je pronásledován. Blud bývá součástí psychóz; 2. teologie viz hereze.

Ottův slovník naučný: Blud

Blud, tolik co omyl, chyba (lat. error), často však s vedlejším ponětím úmyslného setrvání v omyle; táhne se tedy nejen k rozumu, nýbrž i k vůli Bloudíme, když něco křivého máme za pravdu a důvodům opravy se vzpíráme. Blud vzniká buď logickou nesprávností v myšlení (formální) nebo nedostatečnou znalostí věci (materiální); v obou případech připouští opravy: tam lepším užíváním logických zákonů, zde nepodjatým zkoumáním. Když přímou hůlku do vody vstrčenou pokládáme za zlomenou, mýlíme se sice a podléháme pouhému zdání, ale nepášeme bludu: tu nastává jen klam (v psychologickém smysle, onde zejména klam optický), kterýž zase ve dvojí druh se rozvrhuje: v přelud (illusio) a přízrak (hallucinatio). Myšlení lidské hledá pravdu, ale podrobeno jest bludu a oklikám jeho; od malicherných, nicméně pro jednotlivce důtklivých záležitostí všedního života až k velikým záhadám filosofickým všude kolem pravé cesty rozkládá se šírá možnost bludu, pochodící z nečetnosti našich skutečných poznatků nebo z obmezenosti naší síly poznavací. Proto myslitelé zkoumajíce tuto a hledajíce sudidlo pravdy, rovněž tak stojí před otázkou, »co jest pravda ?« jako »co jest blud ?« Blud a pravda tak se střídá, ale my se kojíme nadějí, že tato přese všechno množství bludů vynikne a pravých poznatků že stále přibývá a přibývati bude. Avšak jen intelligence neskončená drží celou pravdu bez bludu a bez omylu; konečná bytost jen postupně a bloudíc pravdy dobývá. Touha po pravdě jako možnost bludu jsou stejně jejím věnem. Bludu se člověk vymknouti nemůže, ale může i má jej opravovati Odtud váženo staré slovo: Errare humanum, sed in errore perseverare, diabolicum. Dd.

Související hesla