Bludný balvan

viz eratikum

Ottův slovník naučný: Bludný balvan

Bludné balvany (erratické balvany) jsou zakulacené neb i hranaté kusy hornin, někdy velmi značných rozměrů, buď jednotlivě neb ve větším počtu se vyskytující, jež na místa, kde je nyní nalézáme, z větších dálek zaneseny byly, obyčejně svou hmotou od okolních hornin se liší a tedy na místě tom jsou zbloudilými cizinci. Skládají se z hornin krystalinických, ze žuly, syenitu, porfyru, ruly, hälleflinty a j., nebo dosti často z pískovců nebo vápenců, jež i zkameněliny obsahují. Snesení těchto balvanů dálo se dle souhlasného náhledu geologů hlavně činností ledovců. Možno sice, že v některých případech s vysoké hory utrhl se balvan, který pak tíží svou daleko do údolí se svalil a tam co bludný bluan ležeti zůstal; snad že i pomocí lavin takové b. b. do údolí se dostaly, ale jinak jsou b. b. plodem činnosti ledovců. Tyto majíce svůj pravidelný pohyb s vysokých temen pohoří do jistých hloubek údolí snášejí různé úlomky hornin, jež co postranní, střední a zpodní morény známy jsou a pak dole, kde se ledovec roztavuje, v podobě »konečné morény« ukládají. Často napadají na ně větší, menší balvany, které také dolů sneseny byvše, když podklad jejich roztaje, v údolích se ukládají. Když pak časem změnou poměrů klimatických se krátí nebo, jak se říká, do pohoří zpět se stahují, svědčí tyto konečné morény a b. b. o dřívější větší rozsáhlosti ledovců. Do této kategorie náležejí b. b. v pohoří, jako v Černém lese, Juře a Alpách, v těchto hlavně ve Švýcarsku, bavorských předhořích, v údolí Adiže a Padu. Ve Švýcarsku jsou nejznámější a největší; tak v údolí Rhônu jest znám u Montheye balvan Pierre des Marmettes, mající obsah 2027 m3, dále Pierre de Trésor u Orsiéres (2834 m3), oba žulové; podobně jsou tam i ostatní b. b. většinou ze žuly a ruly, méně ze serpentinu nebo z černých vápenců; pocházejí z ledovců Montblanku a Monte Rosy, jež dříve až tam dolů zasahaly. Dále jsou balvany v údolí Aary, Reussy a Rýnu. Montblancké ledovce zanášely dříve b. b. také k východu údolím Dory a Aosty, na planinu ivreyskou, a zároveň sahaly ledovce Monte Rosy a Simplonu do lombardské nížiny a uložily tam na jihu Alp b. b. Z tyrolských Alp (dřívějších oetzthal-stubajských ledovců) pocházejí b. b. v údolích Innu, Lechu a Isaru, jakož i v bavorském alpském předhoří. Mnohem hojněji však nalézáme b. b. v severoevropské nížině, hlavně v nížině severoněmecké, kde leží buď volně na povrchu nebo v písku a hlíně pohřbeny. Tam jest povaha jejich jakožto bludných bludnů v pravém smysle zjevná. Namnoze není široko daleko žádné pevné horniny v okolí mimo tyto balvany, i pochopitelno, že ode dávna budily obecnou pozornost. Ve mnohých krajích poskytují jediný stavební materiál, a musilo jejich množství býti velmi značné, pováží-li se, kolik jich ještě nyní na různých místech se nalézá. Otázkou, odkud a kterak dostaly se na nynější místa, zabývalo se mnoho odborníků, petrografů, geologův a palaeontologův, a z badání jejich vychází na jevo, že tyto b. b. skládají se z hornin krystalinických, a to jednoduchých, jako z pazourku ze sev. útvaru křídového, ze zrnitého vápence, pak smíšených, totiž z ruly, žuly, felsitporfyru, syenitu, dioritu, diabasu, mandlovce, gabbro, čediče a j.; dále z hornin sedimentérních, různého stáří, a sice jsou: a) silurské horniny, pískovce s Paradoxides Tessini, smrduté vápence s Agnostus pisiformis, orthocerové, chonetové, beyrichiové a gotlandské korál. vápence, graptolithové horniny atd.; b) devonské horniny, obsahující Cocosteus, Spirifer Archiaci, Spir. Verneuilli; c) kamenouhelné vzácné; d) jurské pískovce a vápence s Ammonites Parkinsoni, Amm. macrocephalus, Exogyra virgula atd.; e) křídové pazourky aj.; f) z útvaru třetihorního hlízy jantaru, zkřemenělá dřeva atd. Vědecké zkoumání a srovnávání těchto balvanův a jejich zbytkův ukázalo, že pocházejí hlav. ze Švédska, Norska, Finska, z baltických provincií a ostrovů, z dánských ostrovův atd. Co se týče přepravy jejich, mělo se dříve za to, že snesení dálo se pomocí plovoucích ker od severu k jihu po diluviálních vodách, jež tenkráte severoevropskou nížinu pokrývaly, asi tak, jak se to podnes děje v jižních a severních mořích pomocí ledových ker. Avšak dnešního dne upustilo se od toho náhledu a má se za to, že tyto b. b. jsou také výsledek činnosti ledovců, jež největší čásť severoněmecké pláně pokrývaly. Na důkaz uvádí se, že mnohé z těchto bludných bludnů jsou hlazené a ryhované, a dále, že v severních krajích, kde uloženy bývají v písku, štěrku a hlíně na pevném podkladu, tento jest hojně rovnoběžně ryhovaný a poškrábaný, jakož i jinak hlazený, podobně jakož nalézáme u ledovců v tak zvaných roches moutonnées. Dělo se to po době tertiérní a před dobou nynější, která vůbec vyznačuje se značnějším rozšířením ledovců; tenkráte měly v Alpách značnější rozšíření, sahaly daleko dolů do údolí a zanechaly tam potom již uvedené b. b., tenkráte pokrývaly celé Švédsko, Norsko a velkou čásť severoevropské nížiny a zanechaly na důkaz dřívějšího značného rozšíření b. b. Jižně zasahují tyto b. b. v severoevropské pláni až k hranicím českým, hlavně ve Slezsku. Tyto b. b. nazývají se pro původ svůj také balvany nordické. Fl.