Boëthius Anicius Manlius Severinus

, římský státník, filozof, matematik a muzikolog; rádce ostrogótského krále Theodoricha I. Velikého. V roce 510 jmenován konzulem, po několika letech obviněn ze spojení s římskými odpůrci Ostrogótů a po dlouhém žalářování usmrcen. Křesťan, současně i obdivovatel antické vzdělanosti; po několik staletí byla v latinské Evropě jeho díla jediným pramenem pro poznávání antické filozofie a logiky. Přeložil Porfyriův Úvod k Aristotelovým Kategoriím a jeho komentář k tomuto spisu, jež se mj. staly inspirací pro středověký spor o univerzália. Ve vězení napsal proslulé pojednání O útěše z filozofie.

Ottův slovník naučný: Boëthius Anicius Manlius Severinus

Boéthius: (Anicius Manlius Torquatus Severinus; * kol. 475 – †524 po Kr.), filosof, jenž životem i povahou jsa křesťanem, naukou, již vyznával, tkvěl ještě v názorech starověkých. platónskoaristotelovských. Přijímaje Aristotelovo rozdělení filosofie na theoretickou a praktickou, rozeznával v části theoretické nauku o bohu (intellectibile), o duchových bytostech nadlidských i duši lidské (intelligibile) a o přírodě (naturalia). Bůh je Boéthiovi bytost nejvyšší, původ všeho pohybu, věčný a vševědoucí. Bůh je čisté dobro, a celý svět, jsa projevem jeho, uskutečňuje dobro nejvyšší. Duše lidská, jsouc vlastním odleskem této bytosti svrchované, existovala před vtělením a je věčná i po smrti tělesné. Celý svět ve vývoji svém je řízen prozřetelností božskou, povznesenou nad osud i nad vůli člověka individuálného. Boéthius narodil se v Římě ze staré rodiny šlechtické. Studia konal nejprve v rodném svém městě u Symmacha, později v Athénách u Prokla. Obíral se hlavně grammatikou, filosofií a mathematikou. Vrátiv se do Říma, nabyl vzácnými vědomostmi obecné vážnosti, pojal za manželku Rusticanu, dceru slavného senátora Symmacha, a r. 510 stal se konsulem. V úřadě tomto snažil se chrániti lid proti vydírání úředníků vládních, hlásal snášenlivost náboženskou, ano dovedl i toho, že císař Theodorich, ačkoli horlivý arián, nepronásledoval katolíků. Vedlé toho podporoval vědy a umění. Osudný obrat v životě Boéthiově nastal, když ariáné ve vých. říši za Justina byli pronásledováni. Boéthius byl u císaře osočen, že je v tajném spojení s cís. Justinem, a podezření to nabývalo více víry, když Boéthius r. 520 neohroženě hájil senátora Albina, obžalovaného z velezrády pro dopisování si s Justinem. Pro mathematická studia donášeno na Boéthiusa též, že magií se zabývá, a Boéthius, aniž se mohl hájiti, zbaven byl statků svých, vypověděn, uvězněn v Pavii a popraven způsobem hrozným r. 524 (526). Po smrti své pokládán byl za svatého a ctěn zejména od bollandistů, jakož i ve mnohých obcích italských. – Boéthius věnoval usilovnou práci latinským překladům a výkladům spisů Aristotelových, zvláště logických. Sem náležejí zvláště jeho výklady Aristotelova spisu Περι ερμηνειας a kommentář k Viktorinovu překladu Porfyriovy »Isagogy«. Boéthius mluvě zde o povaze všeobecnin, dobře ozřejmuje realistické stanovisko Platónovo a nominalistické Aristotelovo, věc to nad jiné významnou pro vývoj filosofie středověké. Jako mathematik přeložil do latiny Eukleidovu geometrii a přepracoval dílo Nikomachovo, nadepsané » De institutione arithmeticæ. Jiný spis Boéthiův De musica (o 5 dílech, obsahující důkladný rozbor tónové soustavy starořecké), byl ve středověku obecně oblíben. Spisy Boéthiovy blahodárně působily ve středověku, podávajíce v podstatě názory Aristotelovy a udržujíce je v evidenci. Boéthius těšil se zvláště veliké úctě u kněží katolických. Tak prostřednictvím jeho zachovala se po dlouhou dobu znalost filosofie Aristotelovy. Působení to jeví se zřejmě až do XIII. stol., kdy Arabové důkladnější znalost nauky Aristotelovy přinesli. Nejproslavenější dílo své, částečně veršem, částečně prosou složené, De consolatione Philosophiae l. V B. napsal v žaláři. K zarmoucenému vězni přichází Filosofie, těší a poučuje jej o nevyzpytatelnosti řádu světového a moudrosti boží. Boéthius, poučen jsa, touží po úplném pozdravení a posilnění duševním. Tu Filosofie ukazuje mu k Bohu, jenž jediným je cílem všeho lidského snažení, objímaje v sobě pravou blaženost a svrchovanou dokonalost. Není pravda, že by zlo ve světě vítězilo, vždyť zlým právě zloba největším je trestem, jako šlechetným ctnost pravou odměnou. K Bohu, jediné spáse, má se člověk modliti a spoléhati v jeho prozřetelnost, s níž svoboda vůle jednotlivcovy nijak není ve sporu. – Nejlepší, úplná vydání spisů Boéthiových opatřili: H. Glareanus (Basilej, 1570) a J. P. Migne, Patrologia latina LXIII a LXIV (Paříž, 1847). Spisy math. a mus. vydal G. Friedlein (Lipsko, 1867). Výklad Aristotelova spisu Π. ερμ. C. Meiser (Lip., 1880) a spis »De cons. Phil.« R. Peiper (Lipsko, 1871). Srov.: Fr. Nitzsch, Das System des Boëthius (Berl., 1860); Ch. Jourdain, De l'origine des traditions sur le christianisme de Boèce (Paříž, 1861); Fr. Puccinotti, Il Boezio ed altri scritti storici e filosofici (Florencie, 1864); Prietzel, B. und seine Stellung zum Christenthum (Lobau, 1879). Dna.

Související hesla