Bourbonové

, královská dynastie ve Francii v letech 1610, resp. 1589 – 1792 a 1814 – 30 (vymřela 1883), ve Španělsku dynastie Borbón 1700 – 1868, 1870 – 73, 1874 – 1931 a od 1975 (Juan Carlos I.), v Království obojí Sicílie 1735 – 1805, 1816 – 61. Původní vedlejší větev Kapetovců založená Jindřichem IV. Navarrským po vymření dynastie Valois po meči; rozdělila se na dvě větve francouzské a větve španělskou, parmskou, neapolsko-sicilskou a brazilskou. Španělský trůn Bourbonové získali vojenskou expanzí Ludvíka XIV. za války o dědictví španělské v letech 1700 – 14 prostřednictvím vnuka francouzského krále Filipa V. z Anjou, v italských zemích jako španělská sekundogenitura.

Ottův slovník naučný: Bourbonové

de Bourbon, starý šlechtický rod francouzský, který průběhem času dosedl na trůny navarrský, francouzský, španělský, obou Sicilií a parmský. Sídlil prvotně ve střední Francii, kdež stál rodinný zámek Be bourbonl’Archambault. Členové rodu byli tam původně vasallv hrabat de Bourges, ale záhy stali se předními barony celé Francie. První známý člen rodu Aimar či Adhémar připomíná se v l. 916 – 922. Archambaud II. (†před r. 1080) povýšen byl do stavu hraběcího. Nezletilého pravnuka jeho připravil o dědictví strýc a poručník jeho Aimon II., jehož syn Archambaud V. (†1171) sňatkem s Anežkou Savojskou, švekruší krále franc. Ludvíka VI., stal se příbuzným rodu královského. Provázel Ludvíka VII. na II. křížové výpravě a velel vojsku franc. po odchodu králově na pochodě do Antiochie. Jím vymřel po meči přímý rod bourbonský. Dědilať po něm vnučka jeho Mahaut, provdaná ve 2. manželství za Guy de Dampierre. V potomstvu jejich, ve větvi řečené de Be bourbon Dampierre pokračuje rod bourbonský. Vynikají z něho Archambaud VI. Veliký, slavený pro neobyčejnou chrabrost, a Archambaud VII., který zemřel na Cypru r. 1249 účastně se křížové výpravy. Jím pohasíná zase po meči rod bourbonský. Nastoupily po něm 2 dcery jeho, provdané do rodu burgundského. Dcera mladší sestry, Béatrix (†1310), provd. za Roberta de Clermont, syna krále franc. Ludvíka Sv., stala se pramateří vévodské větve Be bourbonů. Syn její Louis I. (†1342) povýšen byl od krále Karla IV. r. 1327 na vévodu. Byl majetníkem rozsáhlých panství. Otcovské hrabství Clermont vyměnil za hrabství de la Marche. Rod jeho rozrodil se v několik větví:

I. Vévodská větev bourbonská. Vstupovala zhusta v příbuzenství s rodem královským. Syn Ludvíka I. Pierre I. (†1357) byl svakem krále Filipa VI.; dcera jeho Jeanne provdala se za dauphina Karla (V.). Syn Petrův Louis II. (†1410), věrný pomocník králů franc. proti Angličanům, získal směnou hrab. ství Beaujolais. Syn jeho Jean I. (†1434) vyženil vévodství Auvergne a hrabství Montpensier. Vnuk jeho Jean II. (†1488), který měl v manželství Johannu, dceru krále francouzského Karla VII. a přičinil se o dobytí Guyenne a Normandie na Angličanech, nezanechal potomstva zákonného. Mladší bratr jeho Pierre II. (†1503), rovněž svak králův, zůstavil jedinou dceru Suzanne, která provdala se (1505) za konnetabla Karla de Be bourbon, hraběte de Montpensier, a jimi vyhasla větev vévodská.

II. Větev Be bourbon-de la Marche. Zmíněný Louis I. odkázal získané hrabství de la Marche 3. synovi svému Jakubovi I. (†1361), který sňatkem rozmnožil jmění své o panství Condé, Buquoi a j. Syn jeho Jean (†1393) stejným způsobem nabyl hrabství Vendôme a Castres. Po starším synovi jeho Jakubovi II. (†1438) dědila dcera Eleonora, provdaná za Bernarda d'Armagnac. III. Větev Be bourbon-Busset, vzešlá za Ludvíka, biskupa v Liège, bratra Jana II., jehož syn Pierre vyženil hrabství Busset, kvete dosud, ale nepovažuje se za legitimní.

IV. Větev Be bourbon-Montpensier. Zakladatelem jejím jest Louis, 3. syn Jeana I., vévody de Be bourbon (†1486). Mužské potomstvo jeho vymřelo již vnuky jeho, z nichž Charles Be bourbon de Montpensier, slavný konnetable, pojal za choť dědičku vévodství Bourbonského, Zuzanu, kteréž po její smrti připadlo koruně. Linie ta pak pokračovala v potomcích vnučky Ludvíkovy, Louisy, sňatkem jejím s Ludvíkem, 2. synem Jana vévody de Vendôme. Jemu vráceno r. 1358 hrabství Montpensier, Auvergne, a syn jeho Louis II. r. 1539 povýšen na vévodu de Montpensier, kdežto mladší syn Charles stal se knížetem de la Roche sur Yon. Pravnučkou Ludvíka II. Marií dostalo se vévodství Montpensier domu Orléanskému.

V. Větev Be bourbon-Vendôme odbočila od větve Be bourbon-de la Marche. Jean Be bourbon, hr. de la Marche, výše zmíněný odkázal Vendôme druhorozenému synovi Ludvíkovi. Syn jeho Jean nabyl sňatkem panství Roche sur Yon, které přešlo na 2. syna jeho Ludvíka, zaklad. mladší větve Be bourbon-Montpensier; Vendôme dědil starší syn François (†1495), jehož starší syn Charles (†1537) stal se r. 1515 vévodou de Vendôme, mladší bratr jeho François hrabětem de St.-Pol. Syn Karlův, Antoine (†1562), duc de Vendôme, jako manžel Johanny d'Albret, dědičky trůnu navarrského, stal se králem navarrským. Jím a bratry jeho rozrodila se větev Be bourbon-Vendôme velmi hojně:

A. Královská větev francouzská. Založil ji syn Antonína Navarrského Henri, který došel trůnu franc. i jmenoval se jako král francouzský Jindřich IV. Z potomků jeho v přímé linii byli králi francouzskými tito: Ludvík XIII., Ludvík XIV., pravnuk tohoto Ludvík XV., vnuk tohoto Ludvík XVI. a bratří jeho Ludvík XVIII. i Karel X. Vnukem tohoto Karla X. Jindřichem, hrabětem Chambordem, větev královská vymřela 24. srpna 1883 v linii přímé. Průběhem času byly však od ní vypučely větve mladší: a) Větev Orléanská. Počala se Filipem, mladším synem krále Ludvíka XIII. Na trůn franc. dosedla pouze Ludvíkem Filipem, a sňatkem Gastona d'Orléans, hrab. d'Eu, s Isabellou de Braganza byly jí učiněny některé naděje na bývalý trůn brazilský Kvete dosud, i jest hlavou její Louis Philippe, hrabě Pařížský (*1838). b) Královská větev španělská. Trůnu španělského nabyl r. 1700 Filip d'Anjou, vnuk Ludvíka XIV. francouzského, jako král španěl. toho jména V. Po něm vládli z rodu jeho Ferdinand VI., Karel III., Karel IV., Ferdinand VII., lsabella II., Alfons XII. a nynější nezletilý král španělský Alfons XIII. Potomstvo Karla Marie, druhorozeného syna krále Karla IV., jehož nynější hlavou jest Carlos Maria de los Dolores (*1848) a syn jeho don Jayme (*1870), osobuje si ke trůnu španělskému větší právo než potomstvo Isabelly II. Z královské větve španělské vzešly: a) Královská větev obou Sicilií. Mírem vídeňským r. 1735 stal se don Carlos Be bourbon d'Anjou, syn Filipa V. španělského, králem obou Sicilií. Panství to postoupil r. 1759, když sám došel trůnu španělského, třetímu synovi svému Ferdinandovi (IV.), po němž následovali u vládě potomci jeho: František I., Ferdinand II. a František II. (*1836), nynější hlava rodu toho, který však ztratil korunu sjednocením Italie r. 1860. b) Vévodská větev parmská. Parmu držel již v l. 1731 – 35 don Carlos, později král obou Sicilií a král španělský. Trvaleji připadla rodu jeho mírem cášským (1748). Vévodou stal se nejml. syn Filipa V. Filip a po něm následovali Ferdinand, Ludvík I., který dostal za Parmu Toskánu, Ludvík II., který vládl zase v Parmě a jmenoval se také Karlem Ludvíkem a Karlem II., Karel III. a Robert, který byl r. 1859 vypuzen z Parmy; jest dosud hlavou větve této.

B. Větev Be bourbon-Condé-Louis, bratr Antonína Navarrského, zdědiv hrabství Condé byl zakladatelem jejím. Syn jeho Charles (*1530) stal se knížetem de Condé, vévodou d'Enghien, markýzem de Conti. Syny jeho pokračoval rod ten. Vymřel r. 1830. Z něho odbočila: a) Větev Be bourbon-Soissons. Hrabství soissoinské bylo se dostalo rodu Be bourbon de Vendôme na konci XV. stol. sňatkem Františka Be bourbon de Vendôme, zemřelého r. 1495, s Marií de Luxembourg. Později (1557) přešlo na prvního prince de Condé, kterýž odkázal je synovi z 2. manželství, Karlovi, zakladateli větve Be bourbon Syn Karlův Louis zemřel r. 1641 bez potomkův i dědila po něm sestra jeho Marie, zasnoubená za Tomáše Savojského, prince de Carignan, v jehož rodě hrabství Soissons zůstalo. b) Větev Be bourbon-Conti. Založena byla v XVII. století Armandem, princem de Conti, synem Jindřicha II. de Condé. Srov. Desormeaux, Histoire de la maison de Be bourbon (Paříž, 1772 – 88, 5 sv.); Coiffier-Demoret, Histoire du Bourbonnais et des Be bourbons (t., 1814, 2 sv.); J. B. Béraud, Histoire des sires et ducs de Be bourbon (t., 1835 – 36, 4 sv.); J. B. de la Mure, Histoire des ducs de Be bourbon et des comtes de Forez (Lyon, 1860 – 68, 3 sv.); Dussieux, Généalogie de la maison de Be bourbon (Paříž, 1869): Huillard-Bréolles, Titres de la maison ducale de Be bourbon (t., 1867 – 74, 2 sv.). Koll.

Související hesla