Bráhman

, příslušník nejvyšší hinduistické kasty. Původně první ze čtyř stavů (varna) staroindické společnosti (viz též bráhmanismus) – kněz, obětník, náboženský učitel; v současnosti vykonává i světská povolání.

Ottův slovník naučný: Bráhman

Bráhmani (kmen bráhmana-, i brahman-), méně správně brahmíni, bramíni a pod., slují členové nejvyšší kasty indické, kasty kněžské. Jméno bráhmani odvozeno od brahmana označuje vlastně osoby, jež s pobožností a jejími výkony mají se obírati; v Indii samé vykládá se jako »potomci Brahmanovį. Odvozují pak rozličné rodiny bráhmanské původ svůj od 7 nebo 8 prapředků, kladených v doby báječné, kteří rozličnými vybájenými rodokmeny uváděni jsou ve spojení buď s bohem Brahmanem nebo i s jinými bytostmi božskými. I u bráhmanů, jako u všech jiných institucí indických, zdánlivě tak ustálených a nehybných, sledovati lze vývoj, řízený momenty přirozenými i nahodilými. Vyvinula se indická kasta kněžská ze stavu kněžského, jenž přirozeným způsobem v dobách šeré minulosti stával se stavem dědičným jako jiná povolání životní, jakmile výkony jeho vyžadovati počaly rozličných méně snadno přístupných vědomostí. Z přirozeného však úkazu, že povolání kněžské dědilo se v téže rodině od kolena ke kolenu, který s počátku zajisté nevylučoval možnosti, aby buď člen rodiny jiné rovněž se stal knězem, aneb aby člen rodiny kněžské oddal se povolání jinému, teprve nenáhle vyvinuly se názory o nepřestupné výlučnosti kastovní, nedovolující ani cizím přístupu, ani členům kasty odloučení: kdy však názory tyto dospěly přísnosti, již shledáváme v době květu bráhmanismu v Indii, jest nesnadno říci, a mezi indology posud spornou otázkou. V době védské, v době nejstarších literárních památek indických, stav kněžský jest již velmi určitě zorganisován; nalézáme již v nejstarších hymnech védských nepochybné zprávy, že byly rodiny, v nichž dědilo se umění kněžské, jichž členové pravidelně spolu žijíce, vykonávali velmožům svým rozličné obřady náboženské; v nejstarších těchto dobách kněží nejmenováni však ještě bráhmany, nýbrž nejčastěji vipry (km. vipra-). V dobách nejstarších shledáváme často i veliký antagonismus mezi jednotlivými rodinami kněžskými samými, na př. zpěvy a průpovědi obětní, vytvořené předky, udržovány zprva velmi žárlivě jako majetek rodinný v lůně rodiny samé. Úplná výlučnost kastovní brzy byla faktem nepochybným: zdokonalení a rozkvět její hledati asi smíme v době, jíž bohužel nelze určitě datovati, kdy po bojích, jež kmeny árijské, vniklé do Indie, vedly o nová sídla s domorodci indickými a mezi sebou o nadvládu, vznikla konečně v poříčí Gangu veliká, ustálená říše. V poměrech ustálených ztrácel bývalý antagonismus rodin kněžských ostří, přirozeného v dobách, kdy rozličné rodiny často sloužily i rodům velmožů mezi sebou válčících. Urovnáním poměrů vnějších přirozeně vyvinulo se v členech různých rodin kněžských vědomí stavové jednotnosti. Vznikaly i školy kněžské, kruhy, jejichž střediskem byli zvláště vynikající členové stavu kněžského, přístupné i členům jiných rodin kněžských, v nichž zejména drahocenné dědictví po otcích, hymny i průpovědi obětní a znalost obřadů, vůbec slučováno nenáhle v jediný celek. Obřady náboženské staly se předmětem nejpečlivějšího badání, a doplněny tisícerými podrobnostmi v soustavu, jíž bychom marně hledali rovné kdekoli jinde: také symbolika obřadů vypracována zde s podrobností a důsledností úžasnou. Tato činnost jest zejména pro význam bráhmanů v Indii tím důležitější, že obřady náboženské dle názorů tehdy v Indii běžných nebyly pouhými symboly k uctívání bohů, nýbrž byly skutky závažnými, jež v zápětí míti musily určité výsledky: obřad konaný k dosažení účelu některého způsobem ve všech podrobnostech náležitým, nemohl se dle názorů těchto minouti s cílem. Bráhman znalý obřadů mohl, dle vůle své, osobě, jež jej požádala za konání obřadů (ba i osobě kterékoli bez jejího vědomí), nejvýše prospěti i uškoditi, ba i bohové musili se podrobiti vůli jeho. Zejména tyto názory, vytvořené k těmto důsledkům ovšem bráhmany samými, učinily bráhmany bytostmi vyššími nad třídy ostatní: hrdé slovo, dle něhož bráhmani jsou pozemskými bohy, nebylo dle názorů tehdejších přepínáním. Nepřátelství, nebo dokonce kletba některého bráhmana byla neštěstím, před kterým nejen smrtelníkům, i nejmocnějším králům, nýbrž i bohům samým bylo se třásti; nesčíslné pověsti, jež zachovaly se zejména v Mahábháratě, hlásají tuto moc bráhmanů. Bráhmani v této době patrně též dovršili zřízeni hierarchické: dle něho rozeznávati jest bráhmany v užším smyslu slova, kněze, jimž slušel vrchní dozor při obřadech, kontrolování a napravování rozličných chyb a pod. (obyčejně připadal úřad tento puróhitovi, domácímu, stálému knězi a rádci rodiny velmožské); hótary (zvatele), jimž slušela recitace hymnů zvoucích bohy k obětem; adhvarjuy (obětníky), vykonávající ruční výkony při obětech; čhandógy, pěvce určitých zpěvů. Třídy tyto pravidlem dědily se opět v jednotlivých rodinách: ovšem byli i kněží, jimž vyhledávati bylo výživu rozličnými jinými výkony drobnějšími. Život bráhmana doby této byl z pravidla velmi šťastný: když mu bylo 8 – 12 let, uveden k některému knězi, kde studoval při životě zdrželivém řadu let texty a obřady svého povolání. pak se oženil a plnil povinnosti svého stavu, spočívající ve vykonávání náboženských obřadů v rodině i mimo ni, a v recitování svatých textů, jsa stále předmětem zbožné úcty a péče svého okolí. Na sklonku života bráhmani často se uchylovali do lesů, kde ve zbožných pokáních, rozmluvách a rozjímáních očekávali smrť. Bráhmani zvláště učení a vynikající požívali úcty nejvyšší: byli hostmi vzácnými při dvorech velmožů, dostávalo se jim nejvzácnějších darův i poct, zvláště při schůzích bráhmanů, konaných zvykle při větších slavnostech, při nichž bývaly vedeny i učené rozpravy a hádky. V této době tvořili bráhmani, jak řečeno, kastu přísně uzavřenou; i za ženy pojímali pravidlem dcerky z rodin bráhmanských, ač se vyskytují i manželství se ženami jiných rodů. Vedlé výkonů kněžských neobírali se bráhmani doby této takořka ničím jiným: jen skrovné polní hospodářství a stádečko krav, obstarávané pravidelně od žákův, obracelo myšlénky jejich i k jiným věcem. – Tento ideální stav bráhmanů nezůstal ovšem beze změny v dobách pozdějších: celá řada momentů přispěla k jeho porušení. Veliký význam v příčině této přičísti sluší hnutí náboženskému, jež asi v VIII. a VII. stol. př. Kr. počalo se jeviti v Indii, a jež vrcholu došlo v buddhismu: názory nové znamenitě otřásly privilegovaným postavením bráhmanů, a zejména i čistota jejich kasty byla velmi porušena. I rozmnožování členů kasty této samo přiváděti musilo rozličné nepravidelnosti: případy, že bráhman pro nedostatečné schopnosti nebo píli nestal se způsobilým k vykonávání kněžského povolání, že i z nouze chápal se jiných pramenů výživy, dříve neslýchaně vzácné, zajisté se množily více a více. Kmen indický mimo to rozšiřuje se stále po Přední Indii, přicházel stále v těsnější styky s různými domorodými národy indickými a docházel porušení, jež bez následků nemohlo ani bráhmany minouti. Vpády cizích národů, Řeků, měrou hojnější však Indoskythů, zejména však muhammedánův a v době nejnovější evrop. národů nenáhle úplně zvrátily bývalé ryzí zřízení Indie. To vše způsobilo v kastě bráhmanů skutečný úpadek, hledíme-li k její prvotnímu významu; a dnešní bráhmani jsou pouhým stínem toho, čím bývali jejich otcové před půl třetím tisíciletím. Jen velmi skrovná čásť žije způsobem svých předků pouze výkony náboženskými; veliká většina od staletí oddána jest rozličným zaměstnáním světským, rolnictví, obchodu, řemeslům, službě soukromé, vojen. i úřednické atd.; jen vědomím svého původu, jež dodává jim jakéhosi šlechtictví, a rozlič. domácími zvyky a obřady liší se od ostatních krajanů. V době nové v některých krajích (tak zejména v Guzeratě) i evropská osvěta stává se pramenem výživy bráhmanů: domorodí úředníci, professoři, učitelé, literáti, ba i knihtiskaři a sazeči téměř naskrze jsou v Indii původu bráhmanského. Bráhmani dnešní dělí se na mnoho tříd, z nichž některé mezi sebou ani connubia nepřipouštějí. Nejdůležitější jest rozdělení na 10 tříd, s četnými pododděleními, z nichž 5 jest t. zv. gáurských, 5 drávidských. Bráhmani dělí se dále dle svého zaměstnání i na láukiky (světské), váidiky (theology) a bhikšuky (žebravé), mimo rozdělení jiná. Jazykem liší se bráhmani rozličných krajův i kmenů dosti znamenitě od sebe, jsouce v této příčině vždy shodni s obyvatelstvem svého kraje, mluví tedy rozličnými jaz. indickými i domorodými, v Indii běžnými, v Kášmíře na př. i perským; bráhmanům učeným (panditům) ze kteréhokoli kraje jest sanskrit jakožto jazyk literární i obcovací (užívá se ho na př. i v obchodní korrespondenci) velmi hojně užívaným pojítkem duševním. Národopisně rozličné rodiny bráhmanské nejsou rázu zcela stejného – mísilyť se zajisté i rodiny bráhmanské způsobem rozličným a rozličnou měrou s kmeny cizími – celkem však možno říci, že se typ árijský (zejména na př. u bráhmanů kášmírských) zachoval u nich mnohem ryzeji než u jiných tříd indických původu árijského. Význam bráhmanů v osvětovém vývoji Indie jest nesmírný: oni po všechny doby byli a jsou jeho předními představiteli. Literatura indická od dob nejdávnějších až po dnes se skrovnými výjimkami jest ovocem jejich činnosti; všechny obory vědění, pokud vůbec v Indii byly pěstovány, byly pěstovány téměř výhradně jimi, rovněž všeliká umění. Filosofie indická, vývoj náboženských názorů v Indii téměř naskrze jsou dílem jejich; ani buddhismus, ač jeho původce nebyl původu bráhmanského a hrot jeho namířen jest proti základům moci kasty bráhmanské, nebyl by mohl vzniknouti, kdyby mu nebyla činnost samých bráhmanů připravila bezpečnou půdu, kdyby nebyla vytvořila všechny duševní podmínky jeho vzniku. Podnes bráhmani jsou v prvních řadách osvětových činitelův Indie, stará osvěta indická podnes nejbezpeč nější sídlo má u dědiců slávy bráhmanské. Srov. R. Roth. Brahma und die Brahmanen (Zeitsch. d. D. Morgenl. Gesellsch. I.); A. Weber, Indische Studien 9.; J. Mair, Original Sanskrit Texts (Londýn, 1868, 1.); M. Haug, Brahma u. d Brahmanen (Mnichov, 1871); J. Campbell, The Ethnology of India (Londýn, 1866); A. Ludwig, Rigveda (Praha, 1878, 3.). Ztý.

Související hesla