Brahms Johannes

, německý skladatel; od 1862 žil ve Vídni. Navázal na symfonické myšlení Beethovenovo a spojil romantickou citlivost s klasickou tektonikou. Těžiště tvorby je v oblasti symfonické, komorní a písňové. Z díla: čtyři symfonie (c moll, D dur, F dur, e moll), instrumentální koncerty (dva klavírní – d moll, B dur, houslový – D dur, dvojkoncert pro housle a violoncello a moll), Německé rekviem, skladby komorní (klavírní a smyčcové kvartety, klavírní tria, klavírní kvintet, houslové a violoncellové sonáty), klavírní (Uherské tance, balady, intermezza, rapsódie), písně (Čtyři vážné zpěvy). Osobitě rozvinul variační formu (Variace na Haydnovo téma pro orchestr, Variace a fuga na Händelovo téma pro klavír). Vystupoval též jako klavírista a dirigent. Přítel J. Joachima a C. Schumannové. Přispěl k šíření díla A. Dvořáka (vydání Moravských dvojzpěvů u nakladatele F. A. Simrocka).

Ottův slovník naučný: Brahms Johannes

Brahms Johannes, jeden z největších žijících skladatelů a klavírních virtuosů (*7. kv. 1833 v Hamburku). Nabyv prvého vzdělání hudebního u Ed. Maerzena v Altoně nastoupil záhy koncertní cestu, na níž s doporučením Joachimovým představil se Schumannovi v Düsseldorfě a Lisztovi ve Výmaru. Po té byl nedlouho lippe-detmoldským knížecím dirigentem, žil v l. 1858 – 63 opět v Hamburku, v l. 1862 – 64 byl dirigentem »Pěvecké akademie« ve Vídni, pak nějaký čas na cestách, r. 1869 znovu ve Vídni, v l. 1872 – 74 řídil koncerty vídeňské »Společnosti přátel hudebních«. Roku 1875 vzdal se tohoto úřadu a stráviv několik let v cizině žije od r. 1878 trvale ve Vídni. R. 1877 jmenován čestným doktorem university cambridgeské, r. 1879 vratislavské. Skladby Brahmsovy převahou náležejí hudbě instrumentální, ve kterémž oboru vytvořil díla v nejednom ohledě družící se ke 3. periodě tvoření Beethovenova. Zde jest Brahmsův vlastní živel, zde jeví se býti geniem naskrze originálním, snažení ideálního. Po stránce formální jest Brahms namnoze klassikem, obsahem svých děl náleží k romantikům. Bohatost obratů harmonických a rhythmických a pak obratnost v práci thematické jest u Brahmsa úžasna. Vedlé skladeb instrumentálních náležejí hlavně písně Brahmsovy, celkem nejspíše příbuzné stilu Schumannovu, k nejzajímavějším a nejoblíbenějším svého druhu. Skladby Brahmsovy skoro všecky nesou se rázem značně zasmušilým, širším kruhům méně přístupným, budíce za to při hlubším studiu v kruzích zasvěcených svrchovaný obdiv. Nejznámější jsou: Symfonie, koncerty, Deutsches Requiem (pro soli, sbor a orchestr), kantáta Rinaldo, Triumphlied, Schicksalslied, serenády, orchestrální variace, ouvertury (akademická a tragická), skladby komorní, četné skladby houslové, cellové a klavírní (uherské tance, sonáty, variace, ballady atd), písně atd. Seznam (»Thematisches Verzeichniss«) všech skladeb Brahmsových vydán v Berlíně 1888. Str. Dodatky †3. dub. 1897 ve Vídni.

Související hesla