Bramante Donato

, italský architekt; představitel vrcholné renesance, činný v Lombardii. V Miláně stavěl chór kostela Santa Maria della Grazia jako samostatnou centrálu, poté činný v Pavii, od roku 1499 v Římě. V letech 1500 – 02 stavěl centrální kostel San Pietro in Montorio, zv. Tempietto, a stal se architektem papeže Alexandra VI. a Julia II. Autor paláce Cancellerie, kde uplatnil princip rytmického travé. Přestavoval Vatikán (nádvoří, belveder) a vytvořil plány chrámu sv. Petra. Autor monumentálních urbanistických i stavebních řešení.

Ottův slovník naučný: Bramante Donato

Bramante Donato, stavitel a sochař ital. doby renaissanční (*1444 v Urbině – †1514 v Římě). První zprávy o činnosti jeho vyskytují se v létech sedmdesátých, kdy zaměstnán byl v Miláně nejprve za Giangaleazza Sforzy, pak za Lodovica Mora, jenž r. 1479 Milána se zmocnil. První zajištěná stavba Bramantova v Miláně jest S. Satiro, založený kol r. 1475 od Giangaleazza; drobná stavba v nepříznivé poloze, zajímavá jednak snahou zvýšiti dojem prostornosti umělými prostředky, jednak důležitá skvostným detailem, jmenovitě sakristii zdobícím. K rozvoji svěžího, čistého ornamentu renaissančního a součástek architektonických přispěl již v této ranní stavbě jemný, ryzí vkus Bramantův vzornými příklady. Hlavní dílo milánské, při němž Bramante užil oblíbené stavby cihlové. jest S. Maria delle Grazie, centrální stavba kuplová s chorem, jenž náleží k nejbohatším příkladům ranní renaissance. V Miláně samém připisují se Bramantovi jednak některá nádvoří klášterní, jednak stavby palácové. Mnohostranný talent Bramantův nalezl při dvoře milánském hojného zaměstnání i v jiných oborech umění, jmenovitě i v básnictví a v hudbě, a již zde také působil Bramante na mladší generaci. Z jeho učňů budiž uveden Bartolommeo Suardi, zvaný Bramantino. Další rozvoj jeho činnosti náleží Římu, kamž odebral se po pádu Lodovica Mora r. 1499. Zde teprve plně pohřížil se Bramante do studia antiky a památek antických a provedl tu stavby, jež jsou hlavními pomníky vrcholní renaissance. Ku předním jeho stavbám římským náleží klášterní dvůr u S. Maria della Pace (1504) a palác papežské kanceláře, t. zv. Cancelleria, spolu s kostelem S. Lorenzo in Damaso. Cancelleria se svým velkolepým nádvořím, se svými profily ostění a řims jest nejušlechtilejším příkladem renaissanční stavby palácové. Posléze byl Bramante povolán papežem Juliem k vybudování některých částí Vatikánu (Cortile di San Damaso a projekt spojení paláce s villou Belvedere) a k založení velechrámu sv. Petra (1506). Plán založen byl na podobě řeckého, stejnoramenného kříže s velkou ústřední kupolí. Plán původní pozdějšími staviteli podstatně byl změněn. Myšlénka stavby centrální častěji se v pracích Bramantových vyskytá a nejzřetelněji vyjádřena ve chrámci S. Pietro in Montorio. V Římě samém nezůstavil Bramante vlastní školy, ale ryzí jeho duch umělecký působil na četné současníky. Jmenovitě přilnul k němu mladý krajan jeho Rafael, jemuž se po smrti mistrově dostalo též dalšího řízení stavby svatopetrské. Chl.

Související hesla