Brauner František August

, český politik a publicista; původně právník. Otec Z. Braunerové. Člen Průmyslové jednoty a jednatel Měšťanské besedy. Významně se podílel na formulaci programu českých liberálů, člen Svatováclavského výboru, Národního výboru a poslanec ústavodárného říšského sněmu. V 1. pol. 50. let se zabýval praktickými problémy zrušení roboty (O robotě a výkupu z roboty), později se věnoval advokátní praxi. V 60. letech jeden z nejvlivnějších českých politiků staročeského směru; zasedal v českém sněmu a říšské radě.

Ottův slovník naučný: Brauner František August

Brauner: Frant. Aug. (*22. led. 1810 v Litomyšli – †21. čna 1880 v Roztokách u Prahy), stud. gymn. a první rok filos. ve svém rodišti pod prof. Buskem, jenž první duchu a snažení jeho dal pevný směr a po jehož odstranění odešel do Prahy. Studia právnická konal ve Vídni, kdež r. 1836 doktorem se stal. Tam za příkladem jihoslovanských mladíků přilnul vřelou láskou k vlasti a jazyku mateřskému, v kterémžto směru i na jiné soudruhy své prospěšně působil. Od r. 1836 – 41 sloužil u c. k. komorní prokuratury v Praze, (mezi tím byl však r. 1838 a 1839 radou městským ve Falknově), potom stal se vrchním a spolu sudím na panství vlašimském, kteréžto postavení však r. 1845 sám opustil. Tu i tam získal sobě vážnost a důvěru svých podřízených podporováním obecného dobra. Hlavní pak zřetel obracel v tom čase na vady a potřeby stavu rolnického v Čechách, z čehož povstaly spisy: Böhmische Bauernzustände (Víd., 1847), pak v jazyku českém a něm. O robotě a vykoupení se z roboty (Praha, 1848). Za první spis vyznamenán byl od cís. Ferdinanda velkou zlatou medaillí pro vědy a umění; za druhý spis, věnovaný arciknížeti Štěpánovi, dostalo se mu od téhož lichotivého listu a čestné odměny. Oba spisy vynikaly svou praktickou tendencí a duchem svobodomyslným, pročež netoliko v Čechách, nýbrž i za hranicemi spisovateli způsobily dobré jméno. Jmenovitě u stavu rolnického požíval Brauner takové důvěry, že mu bylo možné při nastalém jítření v březnu a dubnu 1848 články v časopisech uveřejněnými valně přispěti k upokojení českého rolnictva a k udržení pořádku. Při volbách na sněm zemský volen jest v několika okresech, jmenovitě v něm. falknovském a vlašimském. Po neblahých událostech červnových byl s jinými členy Národ. Výboru zatčen a před vojenský soud v Praze postaven, ale 8. srp. uznán za nevinna a propuštěn, načež se odebral do Vídně k říšskému sněmu co poslanec okresu přestického. Na sněmu přispěl důkladným rozborem věci k rozluštění otázky o zrušení roboty a ku přiměřenému jejímu uspořádání. Vůbec Brauner náležel v poradách i na tribuně k nejpřednějším a nejčinnějším členům tak zvané České pravice. V čas odboje vídeňskomaďarského [Brauner] vyslán od poslanců sněmovních v Praze shromážděných do Olomouce ke dvoru císaře Ferdinanda, kde ve spojení s jinými členy říš. sněmu přispěl k sestavení nového ministerstva a k opětnému povolání sněmu do Kroměříže. Po rozpuštění sněmu povolán byl od ministra Stadiona do Vídně, kdež po několik měsíců byl činným při zákonodárství (jmenovitě při zdělání návrhu ústavy pro Čechy), hlavně pak při redakci zákona vyvazovacího pro král. České. Potom Brauner jmenován zemským advokátem v Praze a povolán za člena zemské vyvazovací kommisse, v níž až do ukončení její úlohy spoluúčinkoval. Již od první volby r. 1848 Brauner byl členem obecních starších města Prahy. V době reakce a absolutismu Brauner věnoval se skoro výhradně povolání svému advokátskému, v němž vynikal jakožto znalec záležitostí obecních, agrárních a mlynářských. Po vydání diplomu říjnového Brauner oddal se opět politické činnosti. Když roku 1861 na základě Schmerlingova volebního řádu vypsány byly volby do sněmu zemského, navrhovali kandidáty české Palacký, Rieger a Brauner Ve sněmu byl Brauner všestranně činným i uvádíme zde jen nejhlavnější z jeho řečí a návrhů. Návrh na zavedení okresních zastupitelstev (17. dub. 1861), kterýžto přijat co zákon 11. dub. 1863, ale nedošel v té formě schválení vlády pro svou tendenci autonomistickou. R. 1864 (4. března) odůvodňoval zprávu zemského výboru o koupi literární pozůstalosti Šafaříkovy, o rovnoprávnosti na školách středních (14. dub. 1864), o rovnoprávnosti na pražské universitě (1. března 1866), o vyrovnání s Uhry (25. ún. 1867). Když 13. dub. t. r. poslanci čeští sněmovnu s protestem opustili, podepsal Brauner s 80 ostatními poslanci památnou deklaraci. R. 1878 v sezení ze 24. září přednesl ohrazení 81 poslanců národních. – V říšské radě svolané dne 29. dubna 1861 zastával se opětovně zájmů národa našeho, zejména v delší řeči 13. června. Téhož roku 26. čce súčastnil se debatty o svazku lénském a tu přihodila se při obraně práv koruny České památná scéna mezi Braunem a předsedou Heinem. Když mu Hein hrubým způsobem odňal slovo, protestoval s Riegrem proti této urážce, načež Čechové odešli z říšské rady. Po návratu promluvil Brauner při jednání o zákonu obecném památnou řeč proti byrokracii a na ochranu autonomie. Teprve když v únoru r. 1879 povolán byl hr. Taaffe k sestavení nového kabinetu, jenž měl zjednati smír mezi národy, vstoupil Brauner s ostatními poslanci do říšské rady podepsav známé státoprávní ohrazení. Ve schůzi poslanců na sněm zemský a na radu říšskou. v níž se jednalo o tomto obeslání. Brauner však vedlé čtyř jiných poslanců hlasoval proti obeslání. Při debattě o okkupaci Bosny a Hercegoviny promluvil Brauner dne 3. ún. 1880 svou poslední politickou řeč, prodchnutou duchem slovanským. – Z další veřejné činnosti Braunerovy připomínáme spolupodepsání žádosti za povolení k vydávání časopisu »Nár. Listy« r. 1861, do nichž, jakož i do »Národæ a »Národního Pokrokų přispěl mnohými články. Z těchto zejména uvádíme: Úvahy o stěhování se Čechů na Rus (1868). R. 1867 súčastnil se Brauner slovanské pouti na Rus ku návštěvě ethnografického kongressu v Moskvě, při níž v řečech na několika místech pronesených promluvil ve prospěch slovanské vzájemnosti. Od té doby udržoval Brauner styky s vynikajícími ruskými vlastenci. z nichž mnozí dům jeho v Praze navštěvovali. Řád sv. Vladimíra, jenž mu v uznání zásluh o slovanskou vzájemnost i o založení ruské církve v Praze od Alexandra II. byl zaslán, byl zadržen Andrássym v archivu ministerstva zahraničních záležitostí, i mohl přijmouti Brauner pouze diplom od petrohradského oddělení slovanského dobročinného komitétu, jakož i skvostné album od oddělení moskevského. R. 1870 byl zvolen za starostu města Prahy, ale nebyl vládou potvrzen. Po dlouhá léta byl starostou okresního zastupitelstva smíchovského, až konečně za ministerstva Auerspergova volba jeho nepotvrzena. – Brauner byl čestným občanem více než 60 měst a míst v Čechách, na Moravě i v Chorvatsku, zakladatelem i předsedou »ruského kroužkų v Praze, členem sboru obec. starších v Praze, členem ředitelstva hypoteční banky pro království České. Dne 24. čna 1880 pochován Brauner za velkého účastenství všech vrstev národa na hřbitově vyšehradském nedaleko hrobky Purkyňovy a na pomníku umístěno heslo Braunerovo: »Kdo chceš vlasti vděk si získat, přízeň doby nehledej !« Roku 1887 odhalena byla pamětní deska na domě v Litomyšli, v němž se Brauner narodil. Srv. O významu Dra Frant. Aug. Braunera, napsal Quido Houba (Litomyšl, 1887).

Související hesla