Břetislav I.

, český kníže 1034 – 55 z rodu Přemyslovců; syn Oldřicha a Boženy. Za života svého otce vládl na Moravě (asi od roku 1019). V době nástupu na trůn byl kromě strýce Jaromíra, který jej doporučil k vládě, jediným žijícím Přemyslovcem. V roce 1039 vpadl do Polska, dočasně připojil Slezsko. Jeho cílem bylo Hnězdno, odkud nechal přinést ostatky sv. Vojtěcha. Při této příležitosti vydal soubor zákonů Hnězdenská statuta. Výprava byla úspěšná, i když hlavní cíl, získat arcibiskupství pro Čechy, Břetislav I. nedosáhl (říše přijala povznesení českého panovníka s nevolí). 1040 Břetislav I. odrazil vpád německého vojska v bitvě na Brůdku. Po další vojenské výpravě proti Čechám se mírem řezenským 1041 poddal Jindřichovi III. Ve 40. a 50. letech panoval ve shodě s říší, po boku císaře bojoval v Uhrách 1042, 1043, 1044, 1051. Na usmíření církve za odvezení ostatků sv. Vojtěcha z Polska založil asi po roce 1039 kapitulu ve Staré Boleslavi. Na sklonku života vydal nástupnický řád, podle něhož vláda náleží nejstaršímu příslušníku přemyslovského rodu. Moravu rozdělil na úděly jako oblasti vlády mladších synů. Manželka Jitka, dcera markraběte Jindřicha z Babenberka, synové Spytihněv II., Vratislav II., Konrád, Jaromír a Ota.

Ottův slovník naučný: Břetislav I.

Břetislav: I., kníže čes. (1037 – 55), syn Oldřichův a Boženin, »český Achilles«, »obnovitel České říše«. V neslavných a smutných dějinách vlasti naší za obou předchůdců jeho nastal obrat, když Břetislav věku mužného dospěl, a když po smrti krále polského Boleslava Chrabrého (1025) v panovnickém rodě polském vypukly podobné rozepře jako dříve v Čechách mezi syny Boleslava Pobožného, a zároveň nástupce Boleslava Chrabrého, Měčislav II., do války se pustil s císařem německým, Konrádem II. Čechové tehdy pomáhali Němcům, hledíce opět zmocniti se panství, o něž je za Boleslava Ryšavého byl připravil Boleslav Chrabrý. R. 1029 Břetislav slavnou výpravou válečnou dobyl nynější Moravy a ujal se tam vlády jako man otce svého Oldřicha nazývaje se knížetem moravským. Téhož asi roku z kláštera svinibrodského unesl Jitku, spanilou dceru markraběte nordgauského, Jindřicha z Babenberka, a pojal ji za manželku. R. 1030 Břetislav jakožto spojenec Němců poraziv Uhry pronikl až pod Ostřihom, Moravy však východní neboli Slovenska bohužel nedobyl, anotě císaři ve válce té se vedlo nevalně a král uherský, Štěpán Svatý, na rychlo mír umluvil s císařovicem Jindřichem. Po smrti otcově r. 1037 Břetislav od strýce svého Jaromíra dosazen na kamenný stolec knížecí a jal se ihned přípravy konati ku podmanění Polska, kdež po smrti Měčislava II. (1034) děsné se byly rozmohly zmatky a nepořádky (viz Měčislav II. a Kazimír I., »Obnovitel«). R. 1038 vytáhl do pole a dobyl Krakova. Břetislav vychován byl v tradicích velkoříše Moravské, veden myšlénkami děda a praděda svého (Boleslava Pobožného a Ukrutného) i nadšen zároveň ideály Boleslava Chrabrého, úkolem životním vytkl sobě založení veliké říše Západoslovanské, jež by kmenům českým a lešským, a snad i polabským mohutnou byla zástitou proti návalu germanskému. To, a nikoliv pouhá jen žádost odvety za křivdy od Polanů r. 1003 v Čechách páchané (jak Kosmas tvrdí), příčinou bylo tažení jeho do říše Piastovců. R. 1039 Čechove přitáhli až k sídelnímu hradu pol. Hnězdnu, kdež toho času v basilice P. Marie odpočívalo tělo sv. Vojtěcha. Hrad dobyt, ostatky světcovy a j. vyzdviženy a u vítězoslávě neseny do Prahy. Touže pak dobou poslové vypraveni do Říma se žádostí, aby Praha povýšena byla za sídlo metropolity národů slovanských, a není nepodobno ku pravdě, že Břetislav se tehdáž ucházel i o korunu královskou. Otec jeho Oldřich r. 1032 pro sv. Prokopa stavěti počal klášter v Sázavě. Klášter tento slovanský měl býti štěpnicí kněžstva národního, odtud šířiti se měla liturgie cyrillomethodějská po veškeré říši Západoslovanské, již Břetislav hodlal založiti. Pohříchu v Římě záměrům jeho neporozuměli, a kromě toho proti němu škůdce nad jiné nebezpečný povstal na západě, Jindřich III., nástupce Konráda II. Panovník tento obávaje se, aby na vých. říše jeho nepovstala mocná država slovanská, zdvihl na Břetislava válku. R. 1040 Němci poraženi v pralesích šumavských u Brodku, kdež pak na bojišti postaven kostelík sv. Václava, avšak r. 1041 obešli vojsko české průsmykem jakýms, nezaroubeným a nehájeným, i dostali se až ke Praze. Tím věc Břetislova ještě nebyla ztracena, avšak postavení jeho zhoršilo se, když biskup Šebíř ze strachu, aby od arcibiskupa mohučského Barda, pro vyzdvižení a přenesení sv. ostatků z Polska a pro snahu o povýšení biskupství pražského na arcibiskupství nebyl zbaven úřadu, spolu s některými pány českými sběhl do tábora německého. Mimo to zprávy docházely, že Poláci nechtějí Čechům býti poddáni, a zároveň asi kněžna Jitka a bratr její, markrabě Ota, namlouvali k povolnosti. Za okolností takových Břetislav odhodlal se upustiti od svých záměrův, i zavázal se králi k dřívější věrnosti a poplatnosti. Z kořisti polské podržel pouze čásť Slezska se hradem Vratislaví, avšak postoupil krajů těch r. 1054 knížeti Kazimírovi I za roční plat 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra. Poláci žalovali na něj v Římě, že oloupil polské kostely, i rozkázáno mu, aby na zadostučinění postavil klášter. Takto vznikl kollegiátní chrám ve Staré Boleslavi. Zkušenosti nabyté ve válce r. 1041 byly snad toho příčinou že Břetislav dal opevniti hrad pražský novými zdmi kolem do kola. Ku konci pak života svého, maje pět synův a boje se, aby mezi nimi a potomky jejich nepovstaly rozepře jako za otce a strýce jeho, ustanovil za pravidlo, aby knížetem vždy byl Přemyslovec nejstarší, a Přemyslovci druzí aby měli úděly pod vrchním jeho vladařstvím (1054). Břetislav zemřel na Chrudimi hradě 10. ledna 1055 na výpravě do Uher a pochován v starém kostele sv. Víta v Praze. Když pak odtud r. 1373 ostatky jeho přeneseny do nového chrámu do kaple nejsv. Trojice čili císařské, zřízen tu nad ostatky jeho náhrobek, jehož vyobrazeni pod č. 674. podáváme. Vláda Břetislova v Čechách a na Moravě byla z nejlepších; však se také stal miláčkem lidu svého.

Související hesla