Bronz

, červený kov, dvou- i vícesložková slitina mědi s jinými kovy (cín, olovo, hliník) kromě zinku. Z bronzu se vyrábějí plechy, trubky, dráty a odlitky. Název bronz se používá i pro prášky čistých kovů nebo slitin (pigmenty, tzv. bronzové barvy).

Ottův slovník naučný: Bronz

Bronz jest vlastně slitina převážného po dílu mědi s cínem, avšak ode dávna kromě cínu přidává se i zinek, olovo, železo, stříbro, nověji i mangan a j. Nejstarší práce kovové jsou z čisté mědi (Berthelot), záhy však vyskytuje se bronz, jenž dokonce dal jméno starší než železné kulturní periodě člověčenstva. Ve starších dobách připravován bronz tavením rud mědnatých, cín chovajících, později z úmyslu sirníky mědi stavovány s rudami cínovými; nyní tavíme kovy samy, které bez jakýchkoli projevů reakce jsouce míchány nad 1000° se slévají. Příprava bronzu i jeho lití jest jednodušší než tytéž manipulace se železem. Upravujíce bronz tavíme nejprve měď, jakožto nejméně tavitelný kov, k roztavené masse přidáváme povlovně ostatních kovův o sobě, nebo též dříve kovy ty slivše teprv vpravujeme je k roztavené mědi. V jakost bronzu předem vliv mají kovy přimíšené: malé množství zinku způsobuje řiďounký tok slitiny, ona jest prosta bublin, pevná, tvrdá a dá se výtečně ciselovati; železo působí podobně, zvyšuje ještě značněji tvrdost a pevnost bronzu. Olovo působí, že bronz snadněji se může spracovati, okysličuje se lépe (výhoda k patinování), avšak olovo ztěžuje přípravu bronzu jednakého, ono jej rozměšuje, tvoří se vrstvy nestejného složení a předmět litý jest nestejný. Fosforem rozmnožuje se stálost a jednakost lité massy (bronz fosforový). Neznáme posud vědecky zákonitost vlivů různých těch elementů, čehož příčinou jest, že nesnadno jest získati čistou měď. Mimo přimíšené kovy má i způsob lití a chladnutí massy roztavené vliv nemalý. Bronz vodou kalený jest velmi tvrdý, barva jest temnější, tón nárazem vzbuzený hlubší. Barva bronzu jest podlé složení různá, od červené do zlatožluté (zvláště má-li též zinek); nastává-li převaha cínu a zinku nad mědí, jest barva do běla, až ocelově šedá. Patina jest tím krásnější a trvanlivější, čím více (po jistou míru) jest v bronzu cínu; v obráceném poměru s množstvím cínu jest bod tání bronzu.

Složení rozličných bronzů typických: Bronz fosforový, velmi pevný bronz, z něhož připravují části strojů, ložiska os a jiné. Prodajná měď obsahuje kysličník mědičnatý, jenž též při tavení bronzu se tvoří; tento rozpouští se v utvořeném bronzu k jeho škodě. Francouzi de Ruolz a de Fontenay přidali roku 1854 poprvé ke bronzu fosforu, aby odstranili vznikající kysličníky. Montefiori-Levi a Künzel upravovali bronz fosforový ve Val-Benoitu u Lutichu roku 1869 technicky na veliko. U přípravě bronzu fosforového vpravujeme fosfid mědi (získaný tavením 2 dílů mědi, 4 dílů fosforečnanu vápenatého a 1 dílu uhlí) v roztavený obyčejný bronz.

Pevnost bronzu fosforového jest při 4 – 5 % cínu 2950 kg pro 1 cm2; roztažlivost 12,5 %. Bližší viz: H-Künzel, Über Bronzelegierun gen und ihre Verwendung für Geschützrohre (Drážďany, 1875).

Bronz japanský na výrobu menších prací mívá velmi mnoho olova, a tím nabývá krásné patiny, čímž pěkně kontrastuje se stříbrem, jímž předměty vykládají. Pevnost jest ovšem zcela nepatrna, na křehkosti přibývá tou měrou, jakou olovo přibývá. Japanci ostatně špatné vlastnosti olova vyrovnávají zinkem. Chceme-li bronz zlatiti, dlužno barvu jeho upraviti k barvě zlata, aby vrstvičkou drahého kovu neprohlédala, i docílíme toho přidávajíce zinku, čímž ovšem bronz pomalu k mosazi se blíží. V tabulce sestaveny jsou bronzy ve předních svých kategoriích: dělovina, zvonovina, bronz zrcadlový, na sochy. ornamenty i fysikální přístroje. Bronz na mince a medaille jest podobného složeni jako sochařský, římské mince bronzové mívají mnoho zinku neb olova, řecké mají jen cín (10), měď (86 – 88) a málo olova. Moderní medaille bývají z cínu (5) a mědi (95). Působíme-li v bronz kyselinami, rozpouštíme na povrchu jednotlivé součástky nestejnoměrně i tím způsobem lze bronz barviti, upravovati zevnějšek mdlý atd. Leptati bronz jest nejlépe zředěnou kyselinou dusičnou nebo solnou spolu s chlorečnanem draselnatým, jemnější kresby provádějí se směsí nasyceného roztoku dusičnanu mědnatého kyselého (tři objemy) a roztoku salmiaku v octě (jeden objem).– Různé předpisy ku přípravě bronzu i pokyny praktické viz A. Guethier, Guide pratique des alliages (Paříž, 1865); R. H. Thurston, Preliminary investigation of the properties of the coper-tin alloys (Washington, 1879); C. Bischoff, Das Kupfer und seine Legierungen (Berlín, 1865); bronzu praehistorického: J. Wibel, Die Kultur der Bronzezeit (Kiel, 1865), s četnými analysami. Rn.

Související hesla