Bubnové z Litic

, český šlechtický rod, původně vladycký, doložený od konce 14. stol. jako Varliechové z Bubna, od 1562 se oddělili Bubnové z Litic, od 1629 povýšeni do panského stavu, 1644 získali hraběcí titul. Hrabě Ferdinand Antonín z Bubna a Litic bojoval u Slavkova, Aspernu a Wagramu. Statky rodu se nacházely převážně ve východních Čechách (Litice, Žamberk, Doudleby nad Orlicí), od 19. stol. i na Moravě.

Ottův slovník naučný: Bubnové z Litic

z Bubna a z Litic, hrabata rodu staročeského. pocházejí z Plzeňska zároveň s rytíři a svobodnými pány Varlichy z B., s nimiž nejen jméno, nýbrž i erb společný mají: hrabata z B bubna a z L bubnamají totiž polovičný štít a v pravo ve zlatém poli pokosně postavený hnědý buben (kotel), vlevo v modrém poli lví hlavu s krkem vvnikajícím z otevřené zlaté koruny, kdežto rytíři Varlichové z B. mají pouhý zlatý buben v modrém poli, jenž na helmici třemi pštrosími péry jest okrášlen. Nejstarší předek hrabat z B bubna a z L bubna jest některý z bratří vladyky Stacha B. z Hrádku, také z Dolan řečeného, purkrabího na Potenšteině a Bydžově a zároveň kostelního patrona ve Volenicích na Pracheňsku a spolupatrona v Ježné na Plzeňsku v l. 1388 – 95, snad Otík z B., který se svou manželkou Kačkou ze Hříště dostal statky šosovní u Kostelce nad Orlicí a pro ně ve veliké kyselosti zašel s tamním farářem, až p. Jan Lacembok ze Chlumu narovnání a mír mezi oběma stranami učinil r. 1390. Jiný bratr Otíkův a Stachův, také Buben řečený, dostal se až na Moravu, kde na Ždánicích se usadil, ale již r. 1405 mrtvým byl zůstaviv syna Jan a, po jehož smrti r. 1434 Racek Buben ze Frimburka k dědictví jako bratranec se hlásil. Po Otíkovi následoval na Hříšti Heřman, jehož vnuky Mikulášem z B. na Libchavě a Otíkem z B. na Březně v l. 1532 – 52 počíná diplomaticky zjištěná posloupnost předků hrabat z B bubna a z L bubna Strýcem Mikulášovým a Otíkovým byl Vaněk z B., jenž seděl na Libchavě r. 1502. Otíkův starší svn Mikuláš (*1552 – 1608) koupil svému rodu r. 1562 druhou jeho kolébku, hrad Litice, který teprve roku 1809 z držení jeho vyšel, a mladší syn Heřman na Jelení proslavil se svými skutky ve válkách tureckých a z cest svých lva si domů přivedl, na jehož kůži také odpočívá (1602) v chrámu Páně, který sám na Horním Jelení vystavěl. Památku jeho připomíná též zlatá medaille s jeho poprsím r. 1577 ražená, která posud v rodině se chová. Bratr Heřmanův Mikuláš starší z B., založil r. 1608 ze všech svých statků: z panství litického. Žamberka, Doudleb, Jelení a Bláta se vším příslušenstvím pro celý rod Bubnovský dědičné svěřenství a určiv šesteré následnictví jmenoval prvním dědicem těchto svěřenských statků Jindřicha Jana z B., vnuka z bratra Jindřicha a syna Mikuláše Vratislava z B. Když Mikuláš r. 1608 zemřel, ujal správu svěřenských statků Mikuláš Vratislav z B, ale zemřel již roku 1617 na Březně v Boleslavsku. Bouře třicetileté války stihly i rodinu Bubnovskou: Jan starší Varlich z B. odsouzen byv r. 1623 třetího dílu jmění svého propadl statek Libchavu českou a Jan ml. V. z B. a na Závrší, nejvyšší polní generál-strážmistr vojska stavovského, který na Bílé Hoře statečně jízdě císařské odporoval a ze země s Bedřichem Falckým utekl, hrdla, cti i statku odsouzen byv, do klatby dán jest a jméno jeho na šibenici přibito. Synové Mikuláše Vratislava z B. pro věrnost svou k domu rakouskému a náboženství katolickému byli 8. listopadu 1629 do stavu panského povýšeni, a sice bratří Jindřich, Heřman Šťastný a Kunata Jaroslav i se sestrou Johankou a brzo potom r. 1644 Jindřich Jan a Kunata Jaroslav hrabaty se stali pro sebe i své potomky. Z ostatních členů rytířských rodiny z B. připomínají se Albrecht Šťastný z B., hejtman panství Náchodského, jenž r. 1658 s manželkou svou Johankou Kapříkovou z Lesonic na šosovním dvoře ve Starém Městě u Náchoda seděl a syna Františka Hendrycha z B. měl. Albrecht zemřel mezi l. 1677 – 83 a syn jeho František vstoupiv do služeb vojenských vyznamenal se při dobývání pevnosti Budína r. 1683, ale zemřel ještě téhož roku na rány, které při útoku obdržel. Jindřich z B. byl spolu s manželkou svou Salomenou z Rokytníka r. 1637 pánem na Malé Bukovině a Střezoměřicích a koupil r. 1653 od Adama Bohuslava Sendražského ze Sendražic svobodný statek Tvrdiště při vsi Něm. Čermné. Jaroslavem z B. na Mokrovousích, krajským kommissařem kralohradeckým z r. 1633, končí známost naše rytířů z B. na Hradecku. Hrabě Jindřich Jan z B bubna a z L bubna pojal za manželku Kateřinu z Valdšteina, stal se král. tajným radou a cís. komořím a zemřel roku 1653 jako zemský hejtman v Kladsku. Až do plnoletosti syna jeho Františka Adama spravoval statky svěřenské bratr nebožtíka Kunata Jaroslav, a teprve r. 1668 František Adam ujal fideikommiss, k němuž přikoupil dvůr Stránikovský v Chrudimi. Po něm svěřenské statky držel syn jeho Antonín Ignác (1711 – 25), jenž za manželku pojal Annu Maximilianu baronku Kapounovou ze Svojkova a s ní syna Antonína Víta měl, který r. 1739 v panství svěřenské se uvázal. První manželkou jeho byla Anna Karol. Liebšteinská z Kolovrat a druhou Terezie Kordulová ze Sloupna. Hrabě Antonín Vít vzpomněl sobě též na rodinný hrad Litice a dal jej někdy r. 1776 poopraviti, aby se nesřítil. Po smrti jeho stal se pánem fideikommissu syn František Adam, poslední pán žamberský z toho rodu, nebo po smrti jeho r. 1809 zrušeno jest svěřenství nálezem soudu zemského, a panství žamberské prodáno Veriandovi hraběti Windischgrätzovi. Vedlé četných jiných památek zůstala po hrabatech z B. v Žamberce v zámecké kapli rodinná hrobka tohoto rodu. Ze svěřenských statků zbyly rodině hrabat z B. jen Doudleby, Jelení a Bláto, které ujal hrabě František Adam r. 1816 zasnoubiv se r. 1815 s Eleonorou baronkou Enisovou. Kromě dcery Rosy, provdané r. 1841 za hr. Čeňka z B bubna a z L bubna na Křtinách a Zábrdovicích v Moravě a zemřelé r. 1862, neměli hraběcí manželé žádných dětí, a proto dostal se fideikommiss z Františkova bratra Ferdinanda synu Otakarovi roku 1863, jenž pojal za manželku baronku Emilii Forgáchovou. Z manželství jejich pošli dva synové, Michal a Heřman, a dcera Zdeňka; otec Otakar zemř. r. 1881. Na Zábrdovicích a Křtinách v Moravě žije zvláštní ještě větev hrabat z B bubna a z L bubna, kteráž pochází od hr. Antonína (1809), syna Leopolda, bratra dědova hr. Františka Adama (1863), kterýž Antonín měl dva syny: Karla (*1805 – †1875), c. k. komořího a majora, po němž zůstal syn František, a Čeňka (*1806 – †1888), c. k. komořího a majora, pána na Zábrdovicích a Křtinách, jemuž manželka Rosa hr. Bubnová, paní na Hořeticích a Žíželicích v Čechách (†1862), porodila čtyři syny: Františka, Emanuela, Karla, c. k. komořího (1890), Josefa a dceru Eleonoru. Poslední větev, která již vymřela, založil hr. Kunata Jaroslav, bratr hr. Jindřicha Jana, prvního držitele Bubnovského fideikommissu, pán na Březně a Skášově v Boleslavsku a na Srbicích a Lštíně v Klatovsku, jenž byl hejtmanem kraje boleslavského a třikráte se oženil: s Polexinou Vratislavkou z Mitrovic, s Esterou Eusebií Vratislavkou z Mitrovic a s Johankou Maximilianou Věžníkovou, ovdovělou Boryňovou ze Lhoty na Březině, Přívěticích a Radnicích. Z jeho čtyř synův Adam Maximilian (†1721) pojal za manželku Marii Alžbětu z panského rodu Švihovských z Risenberka (1701), a po druhé Marii Julianu hr. Nosticovou (†1740), se kterými měl dceru Josefu, provdanou Lobkovicovou, a syna Jana Josefa. Josefa prodala starodávný statek Švihovských Přeštice dřívějšímu majiteli, klášteru kladrubskému, protože jakási kletba na něm spočívala, pro kterou páni Švihovští na Přešticích již dávno žádných mužských potomků neměli. Druhý syn Kunatův Innocenc Ferdinand koupil od nevlastní matky své panství radnické s příslušenstvím r. 1682 a prodal je r. 1698 Kryštofu Winklerovi z Heimfeldu, jenž za manželku měl sestru Innocencovu Lidmilu Konstancii. Innocencův syn Jan Václav pojal za manželku svobodnou paní Marii Karolinu z Becků, s nížto měl tři synv: Jana Arnošta, Františka Václava a Innocence, který se zasnoubil s Josefou hr. z B bubna a z L bubna a zůstavil syna Ferdinanda Antonína. Rod hrabat z B bubna a z L bubna nemá mnoho mužů takových, kteří by slávou svou hraběti Ferdinandovi vyrovnati se mohli jak na poli válečném tak v umění diplomatickém. Narodiv se v Zámrsku 26. listopadu 1768 vstoupil jako 16letý jinoch do služeb vojenských a již v létech 1792 – 96 vynikal odvahou svou ve válkách tehdejších, zvláště při útoku na tábor francouzský u Mannheimu 18. října 1794. Roku 1796 stal se pobočníkem arcivévody Karla a r. 1801 povýšen jest za plukovníka. Po bitvě slavkovské doprovázel knížete Lichtenšteina k Napoleonovi, s nímžto oba o mír vyjednávali. V následujícím míru svěřeno mu dostavování koní k vojsku v celém mocnářství roku 1807. Když opět válka vypukla, jmenován jest r. 1809 průvodčím císaře Františka I. při vojsku a za služby v bitvách u Asper a Wagramu prokázané ustanoven za polního podmaršálka. R. 1813 vyslán do Paříže se zvláštním poselstvím k Napoleonovi a po návratu jeho z Ruska pochodem svým od hor Jizerských k Lipsku, kamž v pravý čas doraziv velice k vítězství přispěl a tou měrou se vyznamenal, že na bojišti řad Marie Terezie obdržel. Když pak vojska vítězná proti Francii táhla, svěřen mu přední voj veškeré armády, jenž ze Švýcarska Francouze vypudiv v Genevě se usadil, kde posud hraběte z B bubna v milé paměti chovají, a potom spolu s ostatními vojsky k Paříži postupoval. Ve válce r. 1815 stal se velitelem druhého armádního sboru a r. 1818 odevzdáno mu vrchní velitelství v Lombardsku. Povstání v Italii r. 1821 rychle potlačiv byl od císaře Františka I. r. 1823 velkokřížem řádu Leopoldova a zvláštním doživotním platem odměněn. R. 1824 navštívil hr. z B bubna svou stařičkou matku v Čechách, ale již r. 1825 zemřel 6. čna v Miláně. Vedlé mocnáře jeho, jenž kromě jiných vyznamenání rodiny zvláštní stříbrnou medailli na památku zemřelého hrdiny raziti dal, uznali zásluhy hr. z B bubna též cizí mocnářové udělivše mu vysoké řády. Za manželku pojal hr. Ferdinand z B bubna Vilemínu svob. paní z Arnfeldu, ale zemřel bezdětek. Rodopisu hrabat z B bubna a z L bubna věnoval nevšední píli V. Kod'ousek ve své Monografii Doudleb nad Orlicí (1877). Klř.