Budapešť

, Budapest – hlavní město Maďarska, samosprávné a župní město na Dunaji; 525 km2, 1,9 mil. obyvatel (1998). Politické, hospodářské, kulturní středisko. Dopravní křižovatka; říční přístav, letiště, metro. Přes 120 termálních pramenů, lázně (denně 60 mil. l vody teplé 28 – 76 °C). Divadlo, opera, knihovny, muzeum, univerzita (přeložena z Trnavy 1777). Dunajské nábřeží a městská čtvrť Budín jsou od roku 1987 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. – V 1. – 4. stol. římské město Aquincum na místě Óbudy; od roku 1361 Buda (Budín) centrem úřadů a hlavním městem Uher (hospodářsky významnější však byla Pešť). V roce 1526 Pešť a 1541 Buda dobyty Turky. Od 1867 hlavní město Zalitavska, od 1918 hlavní město Maďarska. Centrum cestovního ruchu prvního řádu, novogotický parlament (Országház), řetězový most, hradní palác, dekorativní Rybářská bašta, Matyášův chrám atd. Na Dunaji několik ostrovů (Markétin, Csepel).

Ottův slovník naučný: Budapešť

Budapešť, hlavní a sídelní město státu Uherského, na obou březích Dunaje, pod 47° 9' s. š. a 19° 3' v. d., 68 m nad hladinou Černého moře. V nynějším složení vzniklo město r. 1873 sloučením strany pešťské (na l. bř.) a budínské (na pr. bř.) a rozděleno jest na 10 správních okresů: Budín I. okres: Hrad, Tabán, Kristinino město, II. Vodní město, Silnice, III. Nové město (maď. Ujlak, něm. Neustift); Pešť: IV. Vnitřní město, V. Leopoldov, VI. Terezín, VII. Alžbětín, VIII. Josefov, IX. Františkov, X. Lomy (maď. Köbánya, něm. Steinbruch), Extravillan. Obyvatelstva civilního má dle sčítání r. 1890: 494.561 a vojska 11.500, celkem tudíž 506.061 duší; r. 1880 měl jen 370.767 obyv., z nichž bylo 56,8 % Maďarů, 34,2 % Němců, 8,9 % Slovanů, 0,5 % Rumunů, dle náboženství: 67,39 % řím. katolíků, 0,35 % řec. katolíků, 0,52 % pravoslavných, 5,56 % prot. augš. vyznání, 6,16 % prot. helv. vyznání, 19.66 °, židův a 0,36 % jiných vyznání. Strana pešťská rozkládá se na veliké, písčité, někde močálovité rovině. Na jih, západ a severozápad jest Budín obklíčen vrchy (Hrad, vrch sv. Gerharda, svým výborným vínem proslulý vrch Orlí, něm. Adlerberg, Széchényiův vrch, něm. Schwabenberg) tvořícími jen na málo místech prorvaný řetěz. Na hoře Széchényiově jsou vápencové lomy, v nichž se nalézá množství nummulitův. Úmrtnost jest na levém břehu, zejména v hustě obydleném VI. a VII. okrese, velmi značná. Zásobování města vodou říční a pitnou provedeno jest velikým nákladem a všemi prostředky moderní techniky, ale voda pitná jest jakosti nedostatečné. Žádné město Evropy nemá takové množství lázní obyčejných a léčivých jako Budapešť; některé z nich pocházejí až z doby římské, tak zejména: Císařské lázně (Czászárfürdö), teplé lázně sirnaté, za dob římských již užívané (9 zřídel 22 – 52° R.), Lukášovy lázně, Královské (30° R.), Srbské (Ráczfürdö), pobřežní (Rudasfürdö, něm. Bruckbad), Sárosfürdő (z doby turecké), Alžbětiny solné lázně; nade všecky pak předčí na ostrově Sv. Markéty lázně vlastníkem ostrova, arciknížetem Josefem, zřízené. k nimž vyvrtána byla až pode dnem Dunaje artéská studeň. 119.9 m hluboká, vrhající ve 24 hodinách 135.342 hl vody 35° R. teplé. K lázním těmto druží se množství minerálních vod, kteréž mají zřídla v Budíně a jeho okolí, z nichž Hunyadyova, Rákóczvova, budínská hořká jsou světoznámy. Dunaj přepásán jest řetězovým mostem 386 m dlouhým, z l. 1842 až 1849, kamenným mostem Markétiným z r. 1872 a spojovacím mostem železničním. Po obou březích Dunaje zbudována jsou velkolepá nábřeží, a sice na straně pešťské nábřeží Rudolfovo, nábřeží Františka Josefa a na straně budínské Markétino, Hradní a Gerhardské. Ostrovy: Markétin (za starodávna insula leporum) mezi starým Budínem a Leopoldovem. s velikolepými budovami lázeňskými a koňskou drahou, oblíbené výletní místo, vedlé něho Malý ostrov budínský a severně od nich ostrov Tovární (Gyársziget. s loděnicí) a veliký ostrov Starobudínský. Veřejné dopravě osob i zboží slouží mimo paroplavbu následující, do Budapešťi ústící dráhy: dráha státní společnosti po l. bř. Dunaje, která má zde nádherné nádraží, dráha jižní (nádraží centrální), dráha bohumínská (severní nádraží před čarou kerepešskou), adráha verciorsko (ršavsko)-budapešťská, která obstarává přímé spojení z Rumunska a Srbska. Místní dopravě slouží parolodi, pobřežní propellery (šroubové lodi), dráha lokální a koňská, horské dráhy budínská a gerhardská a dráha vedoucí na Svábhegy (Széchényiův vrch). Pešťskou stranu s městem Kristininým spojuje tunnel pod hradním vrchem vedený (z l. 1854 – 55) a 180 sáhů dlouhý. Z vynikajících budov vyjímáme: na straně budínské královský hrad, stojící na místě bývalého hradu krále Matiáše Korvína, z let 1749 – 71, s 203 komnatami. V levém křídle hradu nalézá se chrám sv. Sigmunda s ostatky pravé ruky sv. Štěpána, krále uherského. V tomtéž oddělení hradu přechovávají se od r. 1790 říšské a korunovační odznaky králův uherských s korunou sv. Štěpána. Chrám Matiášův, z nejstarších chrámů budínských, dokončený v poslední době dle návrhů z doby Matiáše Korvína pocházejících; v něm byl korunován na krále uherského r. 1301 Václav, král český, r. 1309 Karel Robert Aujou, r. 1440 Vladislav I. a r. 1867 František Josef I. s královnou Alžbětou. Za vlády turecké sloužil chrám tento bohoslužbě muslimské. Pod hradem a chrámem tímto se rozkládají zámecké terassy francouzského slohu. Dále pozoruhodny jsou: chrám sv. Jana ev., nyní chrám vojenský (z doby Bély IV.), mešita, v níž odpočívá turecký světec Gül Baba (Otec růží), k němuž ročně muhammedáni z dalekého Východu putují, a ze staveb nových budovy reálky a gymnasia. Na straně pešťské: palác akademie s hlavním průčelím na náměstí Františka Josefa, před níž stoji pomník Štěpána Széchényia, národní museum na Musejním náměstí, král. opera v třídě Andrássyově, reduta, celní palác. elevátor, jatky, četné moderní paláce v Andrássyově třídě, Ludoviceum, Karlovy kasárny, centrální a osobní nádraží. Dokončení svému blíží se velkolepá sněmovna v Leopoldově, na břehu Dunaje. Pozvolnou regulací upravuje se veliká okružní třída. jejímž východištěm jest Markétin most a která jde Tovární ulicí, Vácovským boulevardem, Karlovou a Musejní třídou přes Kalvínovo náměstí k celnímu paláci u Dunaje. Chrámy katol. jsou v Budapešťi na pr. bř. budínském kromě již jmenovaných: chrám kapucínů ve Vodním městě, farní chrám sv. Anny tamtéž, chrám alžbětinek tamtéž, farní chrám františkánů (sv. Štěpána mučedníka) na Silnici, farní chrám v Tabánu, farní chrám v městě Kristinině; na břehu pešťském: městský farní, universitní a františkánský chrám, Leopoldovská basilika (stavba počala r. 1851, r. 1868 sřítila se kupole). Protestanti mají 4 chrámy a pravoslavní dva. Nádherou svou vyniká nová svnagoga v maurském slohu, zbudovaná vídeňským archit. Főrstrem. Z veřejných pomníkův uvádíme ještě pomník palatina Josefa, Eötvöse, Petöfiho, Deákův, kromě těch na hřbitově kerepešském mausoleum hr. Lud. Batthyányho a Frant. Deáka. V nejbližší době odhaleny budou pomníky Jana Aranye a Julia Andrássyho. Z veřejných sadův a procházek dlužno jmenovati ještě: městský lesík na konci třídy Andrássyovy, kde odbývána byla r. 1885 zemská výstava, korsa na Dunaji, Orczyova zahrada, hora Széchényiova, s nádhernými villami, Sashegy (Adlerberg) s vinicemi a vinnými sklepy, Zúgliget, rozkošné údolí na severovýchod od Budapešťi u hory Švábské. V Budapešťi mají své sídlo: oba zákonodárné sbory uherské, ministerstva uherská a ministerstvo pro Chorvátsko, Slavonii a Dalmacii, nejvyšší účetní dvůr, král. uherská kurie (nejv. soudní dvůr), král. tabule (soudní stolice 2. instance), vrchní státní zastupitelství, král. soudní stolice pro záležitosti civilní, trestní, král. soudní stolice pro venkovský okres pešťský, král. okresní soudy pro jednotlivé městské okresy, městské hejtmanství (policejní prefektura), 7 hejtmanství okresních, magistrát, komory průmyslová, obchodní, advokátská a notářská, baňské hejtmanství, školní a zdravotní rada. Z ústavů vzdělávacích a vědeckých: uher. král. akademie věd, universita, technika, honvédská akademie (Ludoviceum), zem. malířská škola, rada pro výtvarné učení, hudební akademie, ústav zvěrolékařský, škola dramatická, 3 ústavy učitelské, 2 ústavy učitelek, škola kreslířská a vinařská. 5 reálních škol, 6 vyšších gymnasií, ústavy obchodní a vychovávací, zahrada zoologická, botanická, veřejné knihovny (musejní, universitní, techniky, akademie), národní, uměl. průmyslové a technologické museum, četné knihtiskárny, obrazárny (zemská, musejní), divadla (opera, národní divadlo, lidové divadlo, hradní divadlo), zemský archiv, četné společnosti, jako pro zvelebení umění, přírodovědecká, Kisfaludyova, Petöfiova, historická, hospodářská; z ústavů peněžních uvedeny buďtež: bursa s bursovním soudem, banka rakouskouherská, všeob. municip. uher. kreditní ústav, fil. anglorakouské banky, zemská spořitelna, spořitelna spojené obce budapešťské, četné ústavy úvěrní a eskomptní. Zde sídlí též ředitelství všech uherských drah a paroplavební společnosti, vrchní ředitelství uherských pošt a telegrafů. Závody průmyslové: proslulé parní mlýny, státní strojírna, starobudínská loděnice, v níž pracuje stále půldruhého tisíce dělníků, Ganzovy a Schlickovy slevárny, pivovar v Kőbányi, elevátor na břehu Dunaje k pohodlnén u přenášení obilí s lodí na koleje dráhy. Za šorokšárskou linií zřízeny jsou ústřední jatky, zaujímající 25 jiter půdy, kam se ve jde 5000 kusů dobytka hovězího a 10.000 kusů dobytka drobného. Z ústavů humanitních jmenujeme na předním místě nemocnici sv. Rocha (Rókuskórház) s filiálkou v Üllösské třídě, mající 5 lékařských a 3 ranhojičská oddělení (roční počet léčených přes 20.000), nemocnici sv. Jana a státní policejní nemocnici pro trestance, zemský ústav pro choromyslné a městský chudobinec sv. Alžběty. Na konec uvedeny buďte české spolky: »Česká besedæ r. 1873 založ., s níž splynul pak »Českoslovan. zpěv. spole▽, od r. 1868 existující. Dále »Českoslovanský dělnický spole▽ zal. r. 1869 k tomu účelu, aby vzbuzoval a podporoval snahy členů svých po vzdělání průmyslovém a všeobecném a aby jim poskytoval pomoc v nemoci. Oba spolky vzájemně a přátelsky se podporují.

Znak města: V poli červeném, bílým břevnem přepásaném spatřuje se v horní části hradba městská s otevřenou branou a jednou baštou; a v části zpodní hradba měst. s dvěma otevřenými branami a s třemi věžemi.

Dějiny. Již v nejstarších listinách shledáváme Starý Budín (Ó Buda), na jehož místě stávala za dob římských osada Acincum, za císaře Hadriána římské municipium. O tom svědčí nálezy mincí počínající Vitelliem a vykopané zbytky tohoto starého římského města. Zde prý později sídlil Attila (ve starých listinách nalézá se název Budína: civitas Athilae regis a něm. Etzitburg), pak i panovník Árpád. Určitých dat dovídáme se teprve z doby krále Štěpána I., jenž zde r. 1015 založil »Bílý chrám matky Boží« a r. 1022 chrám a proboštství sv. Petra a Pavla, kterýž v listinách vždy Ecclesia Budensis nazýván bývá, Z Árpádovců sídlili zde Ladislav I., Géza II. a Béla IV. až do vpádu Mongolů. Po vymření králů rodu árpádovského Ondřejem III., jenž odpočívá v budínském chrámě Sv. Jana ev., měli zde své sídlo král Ludvík Veliký a jeho zeť král Sigmund. O zvelebení hradu budínského a povznesení Budína přičinil se zejména Béla IV. po odchodu Mongolů ze země. Město Pešť založili Slované ještě před příchodem Maďarů do Evropy, jak tomu nasvědčuje i jméno města vznikšího na místě, kde bývaly četné vápenné peci. Jméno Budín (Buda) odvozují někteří od staršího bratra Attilova Budy a někteří od slovanského slova »vodæ. Když od časů Sigmundových Budín stal se sídlem královským a počal se ponenáhlu zvelebovati, jali se nazývati původní, na místě bývalého Acinka ležící město Starým Budínem (Ó-Buda) a nynější Budín Novým Budínem (Uj-Buda). Velikého lesku dosáhl Budín za krále Matiáše Korvína, jenž zde vystavěl nádherný palác královsky a založil universitu a proslulou knihovnu, povolal sem četné italské učence i umělce. Po smrti Matiášově (1490) byl zde Vladislav, král český, korunován, a při této korunovaci událo se první od té doby v korunovačním obřadu zachované mávnutí mečem do čtyř úhlů světa. R. 1514 byl Budín obléhán selskými povstalci vedenými Jiřím Dózsou. Po bitvě u Moháče opustila vdova po Ludvíku II., Marie, Budín a odvezla poklady korunní do Prešpurku; již 12. září t. r. obsadil Ibrahim paša zpustošené sídlo uherských králů, kteréž zůstalo až do r. 1686 v drženi Turků. Za tuto dlouhou dobu zpustl Budín úplně, hrad byl zpustošen a slavná Matiášova knihovna odvezena do Cařihradu. Roku 1715 počali na rozkaz krále Karla III. zřizovati znova hrad budínský, jehož stavba byla dokončena za Marie Terezie. R. 1769 zřízen byl mezi Budínem a Peští lodní most a Josef II. přeložil do Budína universitu z Trnavy a uherské místodržitelství a dvorní komoru z Prešpurku. Znenáhlým soustřeďováním zemských úřadů v Budíně počalo se město opět vzmáhati, a následkem toho i Pešť značně vzrůstati a nad jiná města v Uhrách povznášeti se počala. Na počátku tohoto století zjednal si říšský palatin arcikníže Josef o zvelebení Budína a Pešti neskonalé zásluhy. R. 1810 vyhořela veliká čásť Budína a r. 1831 řádila v obou městech cholera způsobem strašlivým. Brzy na to, a sice roku 1838 byla Pešť zhubena hroznou povodní, při kteréž se 2281 domů docela sesulo a 827 silně porouchalo; v Budíně zbořeno 207 domův. Od této doby nastala pro Budapešť perioda stálého, rychlého rozvoje. Paroplavba po Dunaji r. 1830 zavedená byla od r. 1836 do Cařihradu rozšířena, téhož roku počala stavba maď. národ. divadla a r. 1837 položen základ k národ. museu. V l. 1842 – 49 byl zbudován přes Dunaj proslulý řetězový most. Od 14. bř. 1848 bylo město střediskem konstitučního, později revolučního hnutí v Uhrách, 5. čce 1848 zahájil palatin, arcikníže Štěpán, nový říš. sněm, ale již na podzim téhož roku poděkoval se a město stalo se jevištěm krvavých bojů. Když s jedné strany kníže Windischgraetz a s druhé Jellačić proti městu postupovali, skončil 31. pros. 1848 sněm říšský zasedání své v Budapešťi a přeložil je do Debrecína. Vládě debrecínské podařilo se sesíliti brannou svoji moc v krátké době tou měrou, že císařské vojsko spálivši most lodní a vyzdvihnuvši podlahu mostu řetězového v noci s 23. na 24. dub. 1849 opustilo město, v kterém (v pevnosti) zůstal jen generál Hentzi se 4000 muži. Hentzi hájil se udatně proti přesile vojska maďarského, které po dobytí Komárna (28. dub.) s celou silou na pevnost budínskou se vrhlo, a 21. května konečně jí dobylo. Při tom padl i Hentzi, jemuž později na náměstí Jiřího po staven pomník. Když pak odvrátilo se štěstí od Maďarů, vešel (13. čce 1849) Budín opět v držení císař. vojska. Po vyrovnání z r. 1867 nastala pro Budapešť doba nadobyčejného rozvoje. R. 1875 byla budínská pevnost, r. 1247 zbudovaná, zrušena a tím dán nový podnět k dalšímu vyvíjení se města, které těšíc se přízně vlády vůčihledě roste a se vzmáhá. Zvláště kommunikační politikou ministra Barosse získala Budapešť měrou velikou stavši se střediskem dopravní síti, na vše strany se rozcházející.

Literatura. Feldmann, Pest und Ofen (Pešť, 1859); Häuffler, Budapešť (t., 1854); Magyarország történelme. Irta Horváth Mihály (tam., 1860 – 63); Salamon Ferenc, Budapešť története (dílo monumentální, vych. od r. 1878 nákladem obce budapešťské). O starožitnostech řím. v okolí Budapešťi vykopaných systematicky píšou professor Karel Torma, Az aquincumi Amphitheatrum (Budapešť 1881), dr. Josef Hampel, Jindřich Ficker, Aquincum und seine Überreste (Budín, 1857) a Flor. Romer. Viz též Fr. Brábek, Budapešť (»Zlatá Prahæ, 1885). Bbk. Dodatky Má s vojskem (15.846 mužů) 732.322 obyv. (1901), podle národnosti 578.458 Maďarů (79%, 104.520 Němců (14,2%), 25.168 Slováků (3,4%); podle vyznání 445.023 katol., 38.811 evang. augšp. vyzn., 67.319 evang. helv. vyzn., 168.985 židů. Rozvoj Budapešťi, podporován všemi prostředky, je veliký; jako dopravní a kulturní střediště celého království buduje horečně též systém drah městských, krášlí se pomníky a budovami monumentálními. Milleniová výstava r. 1896 mnoho přispěla ke vnějšímu lesku, dokončené stavby král. paláce budínského a parlamentu doplnily dunajské fronty.

Související hesla