Buddha

 (20.4kB - 191×330px)

, zakladatel buddhismu. Syn knížete z rodu Šákjů (odtud jeho přídomek Šákjamuni). Konfrontace s nezměnitelnými fakty nemoci, stáří a smrti jej v 29 letech odvrátila od dosavadního života v přepychu a pohodlí, přiměla k opuštění ženy a syna a k odchodu do bezdomoví. Po sedmi letech bezvýsledné extrémní askeze vyvinul vlastní formu meditace (tzv. střední cestu mezi asketickým sebetrýzněním a pohodlností) a dosáhl vnitřního probuzení (bódhi). V Sárnáthu poblíž Banárasu pronesl své první kázání (obsahující čtyři vznešené pravdy), jímž položil základy nového učení. Další četná kázání, pronášená během jeho putování severní Indií, zachytili jeho žáci a po Buddhově smrti je začlenili do souboru kanonických textů Tipitaky. Rostoucí počet stoupenců vedl Buddhu k založení mnišského řádu (sanghy). Zemřel vstoupiv do parinirvány (viz též nirvána) ve věku 80 let. Již v raném buddhismu rozšířena představa, že kromě historické Siddhárthy Gautamy působí v jiných světových epochách jiní buddhové – velkého významu nabyl zejm. Maitréja, buddha budoucího věku. V mahájánovém buddhismu myšlenka plurality buddhů rozvinuta v představu současné existence většího množství kosmických buddhů spjatých s různými částmi prostoru; největší obliby, zejm. na Dálném východě, došel Amitábha, buddha západu. Jednotliví buddhové, vybaveni různými atributy a charakteristikami, jsou předmětem bohaté ikonografie a mytologie; jsou však chápáni jako různé projevy jediného základního principu, buddhovství, jehož vlastním obsahem je Buddhovo učení. Viz též mahájána, théraváda.

Ottův slovník naučný: Buddha

Buddha, obyčejně rozumíme jménem Buddha zakladatele buddhismu. O životě jeho zachovalo se hojně zpráv o posvátné literatuře buddhistické: ovšem zprávy samy často se rozcházejí a nesnadno v nich rozeznati histor. pravdu od legend; v době nové vyslovena i domněnka, sotva pravá, že vše, co o Buddhovi se vypráví, je vlastně legendovitým spracováním starých mythův o slunci (E. Senart). Nejspolehlivější zprávy o životě Buddhově obsahují asi svaté tradice ceylonských buddhistů. Dle těchto Buddha narodil se kol. r. 560 př. Kr. v Kapilavastu, v kraji Oude, z rodiny šlechtické (kšatrijské) Šákjův; osobní jméno jeho jest Siddhártha, mimo to jmenován i »světcem. lven Sákjů« (Śákjamuui,-sinha), Gótamou. Gáutamou, poněvadž jeho rodina odvozovala původ svůj od jednoho ze slavných zakladatelů rodů bráhmanských, světce Gótamy. Jako synu slavné (podnes žijící) rodiny dostalo se Buddhovi pečlivého vychování; později se i oženil a měl syna. Při všem blahobytu, v němž žil, nedovedl se ubrániti myšlénkám o bídě tohoto světa: oděl se žlutým rouchem kajícníka a »vyšel z domova do bezdomoví«. Avšak útěchy mu nedalo ani studium moudrosti bráhmanské, ani pokání tělesná, i nechal jich a šel do poutnického města Gaje. Zde pod »stromem osvícení« poznal pravdu a stal se právě Buddhou. Čtyři týdny tráví tu v hloubání o bídě světa a odhodlá se hlásati pravdu nalezenou světu (dle pozdějších legend rozličným pokušením jej odvrací od toho Mára, démon smrti a hříchu). Dvěma kupcům mimojdoucím nejprve ji vyjeví a jde do Benaresu. Zde káže počal šířiti své učení, a dále po vší říši mágadhské, a to dle intencí svého učení ne učeným jazykem sanskrtským, než mluvou lidu. I založil obec svých stoupenců, tvořenou nejprve od žebravých mnichů, kteří všeho světského se odřekli, pak i od laiků, k obci, v níž přestávaly rozdíly kastové, hlásili se lidé všech tříd. Buddha pokračoval ve svých kázáních užívaje ho ně podobenství a poučných příběhův a horlil proti zřízení bráhmanskému až do své klidné smrti, provázené prý přehojnými zázraky (kol. r. 480 př. Kr. ), jež ho převedla v nirvánam. Řeči a kázání jeho, ač zajisté s hojnými změnami a dodatky, zachovány jsou posud ve svatých spisích buddhistických. Srov. E. Senart, Essai sur la légende du Buddha (Paříž, 1875). Ztý.

Související hesla