Buddhismus japonský

, specifická forma buddhismu, rozšířená do Japonska přes Koreu z Číny v 6. stol. Za prince-regenta Šótokua (asi 572 – 622) se stal státním náboženstvím, během období Nara pevně zakotvil i na císařském dvoře. V období Heian získaly na několik staletí významný vliv školy Tendai a Šingon, kolem pol. 10. stol. se začalo rozšiřovat učení o Čisté zemi, západním ráji Buddhy Amitábhy. Ve 12. stol. z Číny přenesena první zenová škola Rinzai; zen dodnes zůstává nejvitálnější formou buddhismu japonského. Ve 13. stol. založil Ničiren originální domácí Školu lotosu. Za Tokugawů se státním náboženstvím stala šintoisticko-buddhistická syntéza, v období Meidži čistý šintoismus. K renesanci buddhismu japonského dochází teprve po 2. světové válce.

Související hesla