Burgundové

, germánský kmen; v pol. 2. stol. sídlil ve středním Poodří, ve 3. stol. přesídlil do Pomohaní. Kolem roku 413 založil říši v oblasti Wormsu, která byla 436 zničena Huny (historický základ pověsti o Nibelunzích). Část Burgundů pak usadili Římané jako spojence v Sapaudii při Ženevském jezeře. V roce 534 bylo toto území zvané burgundská říše dobyto Franky.

Ottův slovník naučný: Burgundové

Burgundové, národ germanský, s Gothy příbuzný, seděli mezi Odrou a Vislou, nad Vartou a Notečí Odtud za doby neznámé. snad krátce před válkou markomanskou (podobně jako sousedé jejich, a z týchže bezpochyby příčin, t. j. tlačeni jsouce od severních cizojazyčníků), hrnuli se k jihu a přišli k pomezí římskému. Zde měli války s Gepidy na vysočině karpatské osedlými a vzavše od nich okolo r. 230 krutou porážku táhli k západu i osadili se v Pomohaní, kdež sousedili s Franky a s Alamany. V krajinách téchto srazil se s nimi císař Probus (278) a císař Valentinianus hledal tu s nimi spolků proti Alamanům (okolo r. 370). Když r. 405 – 6 nastalo veliké stěhování národů germanských do Gallie, Burgundové ruchu tomu též se poddávajíce pošinuli se k západu, totiž k Mohuči, kdež král jejich Gundahar r. 412 Jovina prohlásil za císaře. R. 413 nalézáme osady jejich už také na západ. břehu Rýna, avšak dalšímu návalu jejich do Gallie mocně překážel Aëtius Tehdy seznámili se také s náboženstvím křesťanským, čásť jich přijala katolictví, ale většinou přilnuli k víře ariánské. R. 438 Hunové v římských službách návodem snad Aëtiovým obořili se na ně a mužstvo jejich branné větším dílem pohubili. V bitvě krvavé padl též král Gundahar, poslední Gibichung ( = potomek rodu Gibichova. Gibich = Odhin). Událost tato jest historický základ posledních částí »Nibelungů«, jenom že děj přeložen do Uher a vůdcem Hunův učiněn Attila. R. 443 zbytkové Burgundův od Mohuče a Vormsu s dovolením římské vlády přestěhovali se do Savojska n. Sabaudie. Odtud po ně které době se zotavivše zabrali poříčí Rhônu mezi Alpami a Cevennami od Voges až k moři Lionskému R. 451 uvádějí se Burgundové jako spojenci Hunů ve veliké bitvě na polích Katalaunských. Těmito však naprosto nesluší rozuměti Burgundovédy savojské. nýbrž části národa toho dotud zbylé v Porýni a Pomohaní. Králové Burgundovédů savojských, bratři Gundiok a Hilperik, zajisté pomáhali Římanům, s nimiž vůbec dobré vůle sobě hleděli. Hilperik skonal bezdětek a po smrti Gundiokově (okolo r. 473) uvázali se ve vládu synové jeho: Hilperik (v Lyoně), Godegisil (v Genevě) a Gundobad (ve Vienně). Hilperik byl arián, avšak měl manželku katoličku a dovolil jí, aby dítky své vychovávala ve víře katolické. Dcera její Klotilda (Hrothehildis) provdala se za Chlodviga, krále franckého. Letopisec Gregorius Turonský vypravuje, že Gundobad Hilperika zabil a Klotilda že pak synů svých naváděla, aby za ni vykonali krevní pomstu. Po smrti Gundobadově (519) nastoupil na vládu syn jeho Sigismund. Na toho synové královny Klotildy také vskutku vytáhli (523) a zajavše ho vhodili jej do studně Bratr a nástupce Sigismundův, Godomar, hájil se proti Frankům až do r. 532 (534). Následkem porážky jeho blíže Autunu Burgundsko stalo se příslušenstvím velkoříše Chlodvigovy. Literatura: Dahn, Urgeschichte der german. und roman. Völker; Jahn, Die Geschichte der Burgundionen; Denichsweiler, Geschichte der Burgunden; Šembera, Dějiny středověké, I. Šra.

Související hesla