Burgundské vévodství

, středověký státní útvar utvořený před rokem 900. Zahrnovalo též území mimo vlastní historické Burgundsko: Flandry, hrabství Franche-Comté, Namur, Brabant, Henegavsko, Holland, Zeeland, Limbursko, Luxemburg, Lutych, Geldern. Porážka Karla Smělého u Nancy 1477 znamenala konec samostatného burgundského vévodství. Podle mírové smlouvy v Senlis 1493 bylo burgundské vévodství rozděleno: Picardie a bývalé vévodství Burgundsko připadly Francii, burgundské hrabství na severu získali Habsburkové.

Ottův slovník naučný: Burgundské vévodství

Burgund, Burgundsko (franc. Bourgogne), vévodství někdy ve Francii (asi nynější departementy Ain, Saône et Loire, Côte d'Or a Yonne), jež ovšem rozeznávati dlužno od království Burgundského čili Arelatského. Založeno bylo počátkem století X. Richardem z Autunu, bratrem krále Bosa, zakladatele říše Arelatské. Za nedlouho však dostalo se v držení rodu Kapetova. Robert, krále Roberta syn a Huga Kapeta vnuk, stal se tam potom ve století XI. zakladatelem dynastie, jejížto člen poslední, Filip bezdětek zemřel roku 1361. Tehdy Burgund jako léno odumřelé spadlo na korunu. Avšak už r. 1363 lehkomyslný král Jan Dobrý udělil je synu svému Filipovi Smělému. Za nové dynastie Burgundsko nad míru se vzmohlo a zvelebilo, tak že po celých sto let vynikající místo zaujímalo v dějinách evropských. Filip Smělý (1363 – 1404) připojil k državě své Flandry, zemi průmyslem a obchodem tehdy nad jiné proslulou, sňatkem s Markétou, dědičkou posledního hrab. tamního Ludvíka III. Kromě toho zboží mnohé také získal koupí, na př. hrabství Charolaiské. Syn a nástupce jeho Jan, přijmím »bez bázně« (sans peur), hleděl za panování neschopného krále Karla VI. zmocniti se ve Francii vladařství, i dal proto zabiti bratra králova, Ludvíka Oréanského. Avšak v odvetu sám roku 1419 zavražděn na mostě Montereauském návodem prince Karla, potomního krále Karla VII. Syn jeho Filip Dobrý (1419 – 67) spolčil se s králem anglickým Jindřichem V., jenž domáhal se koruny francouzské a r. 1415 byl vítězství dobyl u Azincourtu. Když pak Karel VII., pomocí hlavně Panny Orléanské, na trůně se uhájil, Filip Dobrý puzen také hlasem veřejného mínění smířil se s ním na kongressu arraském r. 1435. Tehdy král musil za zabití vévody Jana dostiučiniti, musil vévodě burgundskému odstoupiti krajin nad řekou Sommou, dáti mu Mâconsko, Auxerresko a Ponthieusko, propustiti ho ze závislosti vasallské a pánem uznati docela samostatným. Kromě toho Filip Dobrý državy své přimnožil i na jiných stranách. Tak získal r. 1429 Namursko koupí, r. 1430 zdědil Brabantsko a Limbursko, r. 1436 ve sporu s Jakobeou Brabantskou nabyl Hollandu, Zeelandu a Hennegavska a r. 1443 dostalo se mu Lucemburska. R. 1430, když si bral Isabellu, dceru Jana I., krále portugalského, založil řád zlatého rouna. Syn a nástupce jeho Karel Smělý chtěl býti králem nade všemi zeměmi mezi Německem a královstvím Francouzským. Podráždil tudy na sebe všecky skoro sousedy, najmě krále Ludvíka XI., císaře Fridricha III. a Švýcary. Zahynul pak r. 1477 u Nancy v bitvě proti vévodovi lotrinskému, jehož zemi chtěl opanovati, ana byla jako klínem mezi vévodstvím jeho Burgundským a krajinami nizozemskými. Dcera jeho Marie Burgundská za manžela pojala syna císaře Bedřicha, Maximiliána I., jemuž věnem přinesla Franche-Comté a Nizozemí, kdežto vévodství Burgundské či Bourgogne jako léno uprázdněné zabráno od krále Ludvíka XI. a přivtěleno ku Francii. O dějinách burgundských jednají hlavně: Barante, Histoire des Ducs de Bourgogne, a Dubois, La Bourgogne depuis son origine jusqu’à son entière réunion à la couronne de France. Šra.

Související hesla