Byrokracie

, skupina lidí, jejichž existence je spjata se státní mocí a potřebami zajistit úkoly státní správy a řízení i provoz úřadů, organizací a institucí. Analýzu a pojetí byrokracie rozpracoval zejm. M. Weber. K jejím hlavním znakům patří: a) kontinuitní provoz úředních záležitostí; b) vedení úředních záležitostí je v souladu s pravidly a předpisy; je přesně a přísně vymezena kompetence, každý úředník má pro výkon své funkce příslušnou autoritu a prostředky; c) hierarchické uspořádání; d) úředníci a další administrativní zaměstnanci nevlastní zdroje a prostředky nutné pro výkon funkcí; e) princip dokumentace úředních spisů o všech jednáních a rozhodnutích; f) úřední akta a nepřetržitý provoz tvoří úřad jako jádro fungování byrokracie.

Ottův slovník naučný: Byrokracie

Byrokracie (doslovně panství úřadů), značí organismus odborného úřednictva, představujícího a vykonávajícího úkony státní moci a veřejné správy. Pak nazývá se byrokracií též stav úřednictva na rozdíl od jiných stavů sociálních. Odborná, organisovaná byrokracie z povolání vyvinula se ve státu novověkém zvláště v době absolutismu a stala se mocným činitelem ve vývoji politickém. Následkem převratu absolutních vlád ve vlády ústavní a parlamentární i následkem rychlého vývoje některých částí státního společenského života. zvl. národohospodářského, kladou se na byrokracii jisté požadavky, při jichž nedostatku užívá se výrazu byrokracie s jakousi příhanou politickou. Příznaky byrokracie v tomto smysle jsou: mechanická, šablonovitá práce, puntičkářství, formalismus, hovění zastaralým zvykům, přílišné poručníkování, pohodlnost, libovůle, protahování záležitostí, vyřizování dle mrtvé litery zákonů, nařízení a spisův a nikoliv dle potřeb života praktického, nepřihlížení k sociálním úkolům správy, indolence vůči spravovaným, netečnost a odpor proti novotám a opravám přiměřeným měnlivým potřebám života skutečného, odpor a překážení změnám politického směru a vládního systému. Takové byrokracii se právem vytýká, že obyvatelstvo spravované není tu k vůli úřadům, nýbrž naopak, že byrokracie má sloužiti a vyhovovati pokud možno nejlépe potřebám a poměrům spravovaných. Kdežto však liberalismus hleděl omeziti vliv a úkony byrokracie na obor pouhé právní ochrany zájmů sociálních i hospodářských a zavrhoval všeliké dalekosáhlé reglementování státního a společenského života a zasahání i do oboru svobody jednotlivce, kladou se na byrokracii od konservativních stran a zastánců státu sociálního požadavky většího přihlížení a činného zasahání v poměry zejména národohospodářské a sociálně politické. Prostředky proti vadám byrokracie jsou dělení práce a specialisování úřadů, veřejná kritika tisková a parlamentární, možnost stížnosti, soudnictví správní, rozšiřování korporací samosprávných, dobré služební předpisy a hlavně dobrá a vhodná výchova úřednictva po stránce theoretické i praktické. Byrokracie nemá býti nikdy sama sobě účelem, nýbrž má býti proniknuta vědomím, že slouží praktickým potřebám společenského a veřejného života i životním interessům státu. Tkl.

Související hesla