Čajkovskij Pjotr (Petr) Iljič

, ruský skladatel, hudební kritik a dirigent; profesor na konzervatoři v Moskvě, jeden z nejvýznamnějších představitelů hudby 19. stol. V letech 1876 – 90 podporován mecenáškou N. F. von Meckovou (1831 – 1894). V kompozičním díle spojoval prvky ruské lidové hudby s podněty klasické a romantické evropské hudby. Pro jeho sloh je příznačná lyrická subjektivní poloha a národní inspirace. Dirigoval řadu provedení svých děl (též v zahraničí). Přítel A. Dvořáka. Z díla: šest symfonií (6. h moll Patetická), předehry (Bouře, 1812, Hamlet, Romeo a Julie), tři klavírní koncerty (1. b moll), houslový koncert D dur, svity, opery (z deseti děl tohoto žánru jsou nejvýznamnější Evžen Oněgin, Piková dáma, Mazepa, Panna Orleánská, Čarodějka, Jolanta), balety (Labutí jezero, Šípková Růženka, Louskáček), skladby klavírní (cykly Dětské album, Roční doby), komorní (smyčcový kvartet D dur) a vokální. Několikrát navštívil Prahu, v roce 1888 řídil pražskou premiéru své opery Evžen Oněgin.

Ottův slovník naučný: Čajkovskij Pjotr (Petr) Iljič

Čajkovskij Petr Iljič, hud. skladatel ruský (* 1840 ve Votkinském želez. závodě vjatské gub.). Jsa synem hornického inspektora navštěvoval právnické učiliště v Petrohradě, načež sloužil v ministerstvě spravedlnosti; avšak maje již od mládí náklonnost k hudbě opustil službu, vstoupil r. 1862 na konservatoř a stal se žákem Ant. Rubinštejna, jenž měl velký vliv na rozvoj talentu Čajkovského. Jím doporučen povolán také Čajkovskij r. 1865 za professora dějin hudby na nově otevřenou konservatoř moskevskou, ale již r. 1879 vstoupil do výslužby, hodlaje oddati se zcela činnosti skladatelské. Za své professorské činnosti vydal: Učebnik garmoniji (1872); Kratkij učebnik garmoniji, prisposoblennyj k čteniju duchovno-muzykaljnych sočinenij (1875); Rukovodstvo k instrumentovkě (dle A. F. Gevaerta) V l. 1872–1876 byl hudebním recensentem »Ruských Vědomostí«. Později žil též za hranicemi jmenovitě v Italii a ve Švýcarsku. Dnes Čajkovskij počítá se mezi přední současné hud. skladatele. Z množství jeho skladeb zasluhuje zmínky především 9 oper, z nichž nejdůležitější jsou: Opričnik (prov. v Petrohradě roku 1874); Kuzněc Vakula Kovář V., 1876), později přepracovaná a nazvaná Čerevički (střevíčky); Jevgenij Oněgin (v Moskvě, 1881); Orleanskaja děva (v Petrohradě, 1881); Mazepa t. a v Moskvě, 1884); Čarodějka (1887); Pikovaja dama (Piková d., v Petrohr, 1890). Vedlé toho napsal hudbu k jarní pohádce Ostrovského »Sněguročkæ a balety Lebedinnoje ozero (Labutí jezero) a Spjaščaja krasavica (Spící kráska, v Petrohr., 1889). Z ostatních jeho skladeb uvésti sluší 6 symfonií (mezi nimi Manfred), 4 suity, 6 symfonických básní a fantasií pro orchestr (známy Romeo a Julie, Bouře, Francesca di Rimini, Italské capriccio, Hamlet), k nimž řadí se i Slovanský pochod (fantasie na slovanské písně), 4 koncertní ouvertury (mezi nimi Rok 1812 a Dánská hymna), 3 kvartetta a množství skladeb pro-piano, housle a j. Pozoruhodny jsou i jeho skladby církevní, zejména Liturgia sv. Joanna Zlatousta a Vsenoščnoje bděnije. R. 1886 podnikl Čajkovskij uměleckou cestu, vystoupil v Berlíně, Drážďanech, Londýně, Paříži, Praze (1888) a j. a všude uznání si získal. Ve své skladatelské činnosti, jmenovitě v instrumentální hudbě, Čajkovskij je samostatným a originálním. Neodchyluje se sice od platných tradicí, avšak umí dodati svým pracím zvláštní charakteristiky, v níž živel specificky ruský zřejmě vystupuje. V oboru symfonické hudby dobyl si dříve uznání nežli v opeře. Písně Čajkovskijého přeloženy do různých jazyků, těší se popularitě stejně jako jeho skladby pro piano, a komorní jeho skladby řadí se k nejlepším vzorům svého druhu. V operách Čajkovskij podléhá místy cizím vlivům (na př. wagnerovským zásadám v opeře »Kovář Vakulæ), jinde lyrika převládá nad dramatičností (»Orleánská pannæ); za to však jeho lyrické nadání má zde volné pole (»Eugen Oněgi◁), vyznívajíc citem přehlubokým. V Praze z jeho prací provedeny byly zejména fantasie »Romeo a Julie«, »Bouře«, ballet »Labutí jezerœ, ouvertura »Rok 1812« a opery »Panna Orleánská« a »Oněgi◁. Tato stala se ozdobou repertoiru Nár. divadla. První její představení r. 1888 bylo velkolepým projevem úcty a obdivu pro přítomného skladatele. Ve příští době připravuje Národní divadlo Čajkovského »Pikovou dámų. Šnk. Dodatky † 6. list. 1893 v Petrohradě. Pochován jest v Aleksandro-Něvskě lavře. Znamenitým dílem podávajícím ucelenou charakteristiku Čajkovského jest: Žizň Petra Iljiča Čajkovskago (Petrohr., 1903, 3 sv.) sepsaná bratrem jeho M. J. Čajkovským na základě materiálu z archivu skladatelova. Dále sluší zmíniti se i o monografii Kaškinově Vospominanije o P. I. Čajkovskom (Moskva, 1896) a četných novinářských úvahách o skladbách Čajkovského. Tmk.

Související hesla