Calderón de la Barca Pedro

, španělský dramatik. Vrcholný představitel závěrečného barokního období španělského tzv. zlatého věku. Navazoval na Lope de Vegu, lišil se od něho hlubším filozofickým pojetím základních životních problémů, zejm. v souvislosti s náboženstvím, a složitějším způsobem básnického vyjadřování. Autor asi 120 veršovaných her o třech jednáních, tzv. comedias, a 80 jednoaktových autos sacramentales s nábožensko-filozofickými náměty. K nejznámějším dílům patří filozoficko-psychologické komedie Život je sen, dramata cti a žárlivosti Zalamejský rychtář a Lékař své cti, zápletkové veselohry „pláště a meče“, zvláště Dáma skřítek, a z autos sacramentales alegorické Velké divadlo světa.

Ottův slovník naučný: Calderón de la Barca Pedro

Calderon: Calderon, plným jménem don Pedro Calderon de la Barca, Gonzales de Henao, Ruiz de Blasco y Riaňo, slavný dram. básník špan. (*1600 v Madridě – †1681 t.). Otec jeho byl tajemníkem král. pokladny. Prvního vychování dostalo se Pedrovi na školách jesuitských. Universitu studoval v Salamance a již zde si získal jméno básnické; sepsalť sotva čtrnáctiletý drama El carro del cielo. R. 1620 dostal cenu při básnických závodech pořádaných k poctě kanonisace svatého Isidora, získav nad to i pochvalu Lope de Vegy. Čtyřiadvacetiletý vstoupil do král. vojska a sloužil částečně v Miláně, částečně ve Flandřích. Po 12 létech se vrátil a věnoval se cele literatuře. R. 1636 jmenoval jej Filip IV. dvorním básníkem a již po roce rytířem řádu sv. Jakuba. Když v Katalonii vypukla vzpoura, Calderon odebral se tam a účastnil se boje přes odpor králův, který, aby jej od účastenství ve válce zdržel, jej zasypával zakázkami nových her. Po utišení vzpoury ujal se Calderon opět vedení dvorního divadla na zámku Buen Retiro a jmenován pořadatelem dvor. slavností. Stár 50 let vstoupil Calderon do stavu kněžského, studoval theologii a byl jmenován kaplanem v Toledě a r. 1663 dvorním kaplanem v Madridě. Posledních 15 let svého života stál v čele duchovního bratrstva sv. Petra, kongregace to ku pořádání slavných průvodův o Božím Těle, kteréž i své jmění odkázal. Ačkoliv se u nástupce Filipova, Karla II., netěšil tak velké přízni dvorské jako prve, přece sotva stačil zakázkám na posvátné hry (autos), kteréž se mu ze všech čelných měst španělských jen hrnuly. Pochován byl v chrámě sv. Salvadora v Madridě. Roku 1840 přeneseny jeho kosti do kathedrály sv. Mikuláše před branou Atošskou, roku 1880 postavena mu bronzová socha na náměstí sv. Anny v Madridě. Calderon byl prý muž sličné postavy, jiskrného zraku a lahodného hlasu. Povaha jeho vyznamenávala se líbezností, ušlechtilostí a vroucí zbožností bez fanatismu. Jako spisovatel byl Calderon všestranně činný, psal básně lyrické i epické, také díla theologická, která se ztratila. Největší slávy získal však na poli dramatickém. Sám sestavil seznam her svých. Celkem bylo asi 108 her světských a 73 her posvátných. Rozděliti lze je nejlépe na 10 skupin. 1. Hry zápletky, hlavně veselohry (comedias de capa y espada), 26 kusů, z nichž nejlepší jest La dama duende (Dáma skřítek); Peor está que estava (Hůře je než bylo); Casa con dos puertas (Dům s dvojím vchodem); El escondido y la topada (Ukrytý a zakuklená); Los empeňos del acaso (Zápletkv náhody); El astrologo fingido (Falešný astrolog): Quardate del aqua mansa (Pozor před tichou vodou); Antes que todo es mi dama (Má milenka nade všecko). 2. Činohry bohatýrské, většinou dramata s osobami vymyšlenými. Jmenujeme jen nejkrásnější: El pintor de su deshonra (Malíř své hanby), vynikající démonickou, skoro Shakespearovskou silou; La seňora y la criada (Paní a služka); Basta callar (Mlčení dostačí). 3. Hry historické, v nichž slaví se nejčastěji věrnost k osobě krále a rytířská česť: Las tres justicias en una (Tři odplaty v jediné); El alcalde de Zalamea (Sudí zalamejský, jejž také někteří Lop. de Vega připisují); La niňa de Gomez Arias (Milenka Gom. Ariaze); El medico de su honra (Lékař své cti); El mayor monstruo los zelos (Žárlivost neřest největší); A secreto agravio secreta venganza (Tajné hanbě tajná pomsta); Los cabellos de Absalon (Vlasy Absolonovy); Gran Zenobia (Velká Zenobie), vynikající orientální nádherou koloritu. 4. Hry ze starých podání nebo ze starých románův a básní zpracované, vynikající zvláště mistrovským veršem a harmonickou řečí, po stránce technické patří rovněž jako 5. hry mythologické ke slabším dílům Calderon-ovým. Stačí jmenovati: La puente de Mantible, Hado y divisa de Leonido y Marfisa (Osud a rozsudek L. a M.); poslední dílo Calderon-ovo, básněné v 81. věku jeho života, Ecco y Narcisso (Ohlas a Narciss), jeden z nejkouzelnějších výtvorů poesie; Monstsruo de los jardines (Obluda zahradní); El mayor encanto amor (Největší kouzlo láska); La purpura de la rosa, hra, která se celá zpívala. 6. Hry symbolické, obsahující filosofické myšlénky. Z těch jsou nejslavnější: La vida es sueňo (Život sen), skladba úchvatné poesie a hluboké myšlénky; La hija del aire (Dcera vzduchu), dvoudílné drama. pravá orgie obraznosti v první, tragické síly v části druhé. 7. Hry duchovní, zvláštní druh abychom řekli »katolické« poesie. již Calderon vypěstoval k nejvyššímu stupni dokonalosti: La devocion de la Cruz (Pobožnost kříže); El principe constante (Vytrvalý princ), z něhož Goethe chtěl obnoviti veškerou poesii světa, kdyby se měla ztratiti; La exaltation de la Cruz (Vztyčení kříže); La cisma de Inglaterra (Rozkol v Anglii, táž látka, jako v Shakespearově Jindřichu VIII.); La aurora en Copacabana, oslavující vítězství křesťanství v Americe; El magico prodigioso (Divotvorný magus), spracování legendy faustovské, jeden z nejvýtečnějších kusů Calderon-ových; El Purgatorio de San Patricio (Očistec sv. Patricia); Los dos amantes del cielo (Dva milenci nebes); El Josef de las mugeres (Josef mezi ženami), hloubkou k Magovi se družící. 8. Autos (hry posvátné), dramata, na kterých si Calderon nejvíce zakládal, opěvující posvátné taje víry, hluboké pravdy theologické, rozkoše rajského opojení. Často jsou ovšem podivnou směsí poesie, scholastiky, theosofie a symboliky, vždy však plny vroucí zbožné poesie a podivuhodné síly ve výrazu slovním. Nejnádhernější z nich jest La cena de Baltasar (Kvas Baltasarův) a El veneno y la triaca (Jed a protijed). 9. Sainetes (mezihry), celkem bylo asi 100 žertovných her, z nichž se však žádná nezachovala. 10. Loas, předehry ku hrám posvátným počtem 73.– K řádnému ocenění Calderon-a třeba hleděti v první řadě k době, ve které žil, a k okolí jeho. On sám spojoval v sobě chladný, vypočítavý rozum i žhoucí, nádhernou obraznost, kteréž velkým uměním technickým ovládal dle vůle a rozmaru. Nad své předchůdce vyniká vysoko uměleckou stránkou svých dramat, jejich éthickou myšlénkou, psychologickou prohloubeností, umělým postupem scén, lahodnou, blýskavou i úchvatnou dikcí, vyhlazenou do nejmenších záhybů. Místy ovšem hřeší bombastem a pravým hýřením v obrazech, nechutnou symbolikou a rhétorikou a personifikací abstraktních pojmů, kudrlinkami přebroušeného stylu. Ohromná populárnost Calderon-ova ve Španělsku kotvila v tom, že byl básníkem své doby. Hry jeho kolovaly v nesčetných patiscích a opisech, pouze »Autos« byly výsadním majetkem města Madridu. Z četných, celkem neúplných vydání jmenujeme: Juan de Vera Tassis (Madrid, 1685–94, 9 sv.); Fern. de Apontes (1760–63, 11 sv.); J. G. Keil (Lipsko, 1827–30, 4 sv.); Hartzenbusch posud nejúplněji (1848–50, 4 sv., obsahující 122 her). Autos zvlášť vydal r. 1717 v 6 sv. de Apontes. Lyriku Calderon-ovu sebral a vydal de Castro (Poesias de Calderon Cadiz, 1848) a nověji Poesias ineditas (Madrid, 1881), obsahující věci posud neznámé. Biografii Calderon-ovu psal první Vera Tassis. Němci zásluhou Goetha a Schlegela se horlivě zabývali Calderon-em; stačí uvésti jména Schmidt Valent., Raumer, Immermann, Schack, Dorer, Klein v XI. dílu svého díla »Gesch. d. Dram « a nejnověji Fastenrath ve velkém dvousvazkovém díle. Z domácích psali o Calderon-ovi Lassó de la Vega (1881) a Pelayo. Česky psal o něm V. B. Nebeský (»Čas. C. Museæ 1848). Přeloženo jest z originálu posud velmi málo. Prof. Jos. Král má v rukopise zdařilý překlad »Divotvorného Magæ, dvě duchovní hry přeložil Císař (1868). Dále uveřejněny: »Láska v nárožním domě« (J. K. Tyl, Divad. ochotník, sv. 35.); »Lékař své ctį (J. Stankovský, Výbor spisů dramat., 1871); »Sudí Zalamejský« (E. Züngel); »Život pouhý se◁ (J. Stankovský, Div. bibl., 100). -cký.

Související hesla