Carettové de Milessimo

, český šlechtický rod, původem ze severní Itálie, v Čechách od 17. stol. Získali statky v různých částech Čech (Budislav, Kardašova Řečice, Peruc, Radenín, Ronov, Semily). Česká linie vymřela v pol. 19. století.

Ottův slovník naučný: Carettové de Milessimo

Caretto de Millesimo [ka-], jméno rodiny hraběcí, která z rodu svobodných markrabí ze Savony, Finale, Spigna, Grana, Novella, Zuccarella a Clavesany v markrabství Montferratském v Horní Italii pocházela a jmenovaná panství jako léna císařská držela. Markrabími ze Savony byli Caretto de millesimové od r. 1345, hrabaty z Millesima od r. 1440 a obdrželi inkolát v Dol. Rakousích r. 1636 a v Čechách r. 1657. Znak jejich byl štít červený s pěti pokosnými pruhy zlatými, jenž pod korunou markrabskou spočíval na prsou císařského orla, stojícího na zlatém voze, dvěma korunovanými lvy taženém tak, že levá noha orlova na voze, pravá na koruně předního lva byla. Rodina tato došla velké slávy důstojnostmi kněžskými ve své vlasti, kde v městě Albě čtyři biskupové rodu toho byli a kromě nich také v Savoně a Casale členové rodu toho biskupovali, v Remeši pak arcibiskupem byl Karel Dominik Caretto de millesimo. roku 1505 a v Jerusalemě velmistrem johanitského řádu Fabricius Caretto de millesimo. v l. 1513 – 21. – František Caretto de millesimo. di Savona e Finale e Grano atd. byl cís. komořím, FML. a za císaře Ferdinanda III. GFM., od r. 1641 poslancem u král. španělského dvora a r. 1648 plnomocným ministrem v Polsku při nové volbě králově. V Čechách sloužil ve vojště pod prapory Valdšteina, vévody Fridlandského, ale záhy k jeho odpůrcům se přidal a z konfiskace statků Valdšteinových koupil sobě panství Bělou. – Štěpán Caretto de millesimo., markrabí ze Savony a hrabě z Millesima, jenž také byl odpůrcem Valdšteinovým, měl s Majdalenou Kostomlatskou ze Vřesovic dceru Sylvii Kateřinu, proslavenou krásu svého věku, která r. 1633 pojala za manžela Heřmana Václava Černína hraběte z Chuděnic, zakladatele nové slávy Černínův a po jeho smrti roku 1651 Leopolda Viléma markrabího Badenského a zemřela roku 1664 zanechavši bratru svému Karlu Leopoldovi, který roku 1657 inkolátu v Čechách dosáhl, 100.000 zl. jako fideikommiss rodinný, za které peníze od něho koupeno panství Vilémovské v Čáslavsku. Karel Leopold se svou manželkou Františkou Hyzrlovnou z Chodův, paní na Česticích, Peruci a Chodově († 1668), zplodil tři syny: Štěpána, Cesara a Václava Ferdinanda, ze kterých první dva brzo zemřeli. Jako vdovec oženil se podruhé s Johanou Barborou Eusebií roz. hraběnkou ze Žďáru, vdovou po Sigmundu Myslíkovi z Hyršova, s níž měl tři syny: Jana Josefa, Jana Bernarta a Jana Ignáce. Kromě panství Jeníkovského držel statek Vlachovo Březí, k němuž přikoupil Želibořice, Tvrsice, Budkov a Lhotu Chocholatou a celý statek takto zvětšený prodal Matiáši svob. pánu z Vunšvic. Zemřel někdy r. 1690 a fideikommiss po něm držel syn Václav, jenž měl za manželku Marii Alžbětu Kustošku ze Zubřího. Ze dvou synů jeho starší Antonín zemřel r. 1728 před otcem bez mužských potomkův a dědic svěřenství Ignác Václav zemřel asi r. 1746 bezdětek, odkázav zpupný statek Moravany v Čáslavsku manželce Marii Dorotě baronce Vernierce. Fideikommiss dostal se Janu Václavovi, jedinému synu Jana Josefa, c. k. appellačního rady a pána na Měšicích u Tábora († 1716). Jan Václav, c. k. komoří a rytíř sv. Václava, zasnoubil se s Eleonorou Kořenskou z Terešova a držel Kardašovu Řečici, Budislav a Záluží na Táborsku a na Čáslavsku Ronov a Třemošnici, kteréž statky i s fideikommissem po něm zdědil syn jeho Jan Josef, jenž jako c. k. tajný rada r. 1800 bezdětek zemřel, odkázav statky své zpupné strýci Janu Jindřichovi, který ve vojště sardinském sloužil jako kapitán a již r. 1801 v Autuně ve Francii bezdětek zemřel. Jakož na ten případ hrabě Jan Josef ve svém kšaftu opatření učinil, panství Ronov s Třemošnicí připadlo fundaci Millesimovské od něho pro chudé šlechtice založené. Bernart, syn Karla Leopolda z druhého manželství, dostal se s manželkou Terezií Hrobčickou z Hrobčic, ovdovělou Franchimontovou z Frankenfeldu, na Petrovice a Nemyšl u Tábora, kde po něm syn Václav František následoval, jenž r. 1760 zemřel. Dcera jeho Marie Terezie provdavši se za Leopolda hr. Krakovského z Kolovrat dostala věnem Radenín u Tábora, který od té doby Kolovratům zůstal; syn jeho Ferdinand, jenž po matce Terezii hr. Desfoursové zdědil panství Semily, prodal Nemyšl r. 1765 a zemřel jako GM. jízdy r. 1778 odkázav Semily mladšímu synu Josefovi († 1790). Starší syn Václav dostal fideikommiss Vilémovský po smrti hraběte Jana Josefa a bezdětek zemřev jej zanechal synu bratra Josefa též Josefovi, kterým vyhasl rod Millesimovský v Čechách r. 1852. Nejmladší syn Karla Leopolda Ignác spolu s manželkou Marií Barborou ovdovělou svobodnou paní Heisslerovou z Hertersheimu drželi od roku 1706 statek Pravonín, který směnil po smrti manželky své r. 1733 za Mladějov, jenž mu pro dluhy prodán jest. Klř.